Poprvé v práci, poprvé s hůlkou

Jupí! Vzbudila jsem se a moje hůlka je pořád v brašně. Takže to nebyl sen. Mám hůlku! 13 palců dlouhá, vínové dřevo a uvnitř blána z dračího srdce. Velmi silná - nebo to aspoň říkal ten milý mladý pán, jak mi ji prodával.

No dobře, asi bych měla začít někde od začátku. Kde jsem minule skončila? No jasně, u flašky. Flašku jsme pak hráli v některém z dalších dnů ještě jednou, a to s Abby, Rose (taková mladá ženská, se kterou se očividně každý kamarádí, i když působí dost přísně a nepřístupně), Yvi, Nathanem, a... asi Laurie? Je to už docela doba, tak si to nepamatuju. Abby musela napodobovat žížalu a šlo jí to překvapivě dobře. Ale ten úkol nebyl tak strašnej, jako ten, co jsem měla já: donutili mě vyznat lásku stromu!!! Hrozný. Navíc pak Nathan musel dát všem holkám pusu na tvář. Hrozně jsem se styděla! No, aspoň Abby si to užila. Jako neříkám, Nathan je asi super, ale... Co kdyby se to dozvěděli rodiče? Ti by mě teda zabili, tím jsem si jistá!

Pořád nevím, jestli spolu on a Yvi choděj. Jsou spolu úplně pořád, co je vidím, ale to neznamená, že nemůžou být jenom kamarádi, ne? Nevím. Shodly jsme se s Abby, že pokud spolu nechodí, tak si to přinejmenším přejí.

V úterý jsem šla spolu s ostatními do obchodu s kotlíky v Příčné ulici na brigádu. Byla to moje první v životě! Kompletovali jsme sady pro prváky, jako jsem já. Práce byla v pohodě, až dokud jsem nezjistila, že v mojí krabici jsou dva hmoždíře zaseklé do sebe. Vůbec jsem je nemohla vyviklat! Řekla jsem si o pomoc tomu pánovi, co na nás dohlížel, ale když jsem mu je podávala, vypadly mi z ruky a vůbec jsem je nemohla najít! Nakonec jsem je našla, ale určitě jsem byla úplně rudá, jak jsem si připadala blbě. Nikdo jiný žádné trable neměl, proč já vždycky všecko zvrtám?!

Ve středu jsem jela domů a vrátila se včera, což byl první den, kdy jsem si mohla vybrat peníze z Gringgotovy banky! Potkala jsem tam Laurie, která přišla dřív a už měla vybráno, zatímco já musela trčet ve frontě. Nabídla mi, že mi koupí brašnu, protože tam zrovna sama měla cestu, tak jsem řekla, že jo. Za chvíli se vrátila s takovými moc hezkými sportovními kabelami. Jí moc sluší, ale u sebe si nejsem tak jistá, protože je prostě hrozně taková zářivá a bílá a já se bojím, že ji hned ušpiním. Jenže Laurie na mě byla hrozně hodná, takže jsem jí nemohla říct, že sama bych si asi vybrala jinou brašnu nebo batůžek, kdybych mohla. Budu prostě nosit tuhle a budu se ji snažit udržet čistou - zevnitř i zvenčí.

115 galeonů nebo kolik - tolik peněz jsem v ruce v životě nedržela! Šly jsme s Laurie k madame Malkinové, kde jsem si koupila školní uniformu (je super!) a taky jsme se podívaly po nějakých šatech, protože Laurie mi už dřív nabídla, že mi pomůže nějaké vybrat, když mně to nejde. Nechci si ale žádné kupovat, dokud nebudu vědět, že mi na to zbude dost peněz. Taky jsme si koupily psací potřeby a knížky. Potkaly jsme i Abby, ale mířila jiným směrem než my. Snad nebude naštvaná, že jsme nešly s ní. Nakupovala totiž úplně sama.

Pak jsme si šly konečně koupit hůlku. Bylo úplně super ji poprvé držet! Ten pán se na mě podíval a okamžitě věděl, která je ta pravá pro mě. Když jsem s ní mávla, dokonce z ní vylétly jiskřičky. Úplně hustý! Každopádně, byla jsem potom tak unavená, že jsem ani nepočkala na Laurie a šla jsem rovnou spát. Dneska budu zase nakupovat!

Jak se hraje flaška

Ve čtvrtek jsem jela vlakem do Londýna jak nejdřív to šlo. Potkala jsem tam zase pár nových lidí: Nathana s Yvi (která je ze Zmijozelu, ale i tak je hrozně fajn), kteří pojedou do Bradavic po třetí, a moje nové spolužáky Laurie (jo, jako Laurie z Malých žen! - ale je to holka) a Miu. Asi jsem někoho zapomněla. Začíná být fakt těžký vzpomenout si na každého, koho jsem potkala. Měla bych si to začít vždycky zapisovat, když někoho potkám.

Povídali jsme si v Kotli a najednou přišla Abigail! Taky dostala dopis a rozhodla se jít taky do Bradavic. Jsem zvědavá, jaké to tam s ní bude. Je šílená, vždycky se dostane do nějakého průšvihu a vždycky se jí nějak podaří dostat se z něj zase ven.

Jak tam tak sedíme, najednou se Nathanovy vlasy a kůže zbarvily dozelena; a hned potom se na stole objevila OBROVSKÁ gorila! No, ve skutečnosti to nebyla reálná gorila, někdo ji jen vykouzlil, ale stejně jsem byla strašně vyděšená.

V pátek jsem jela domů, protože večer měla babička oslavu narozenin. Už její 64, wow! Vůbec si nedovedu představit, že jednou budu taky takhle stará.

Do Londýna jsem se vrátila včera, v neděli, a byl to super den! S Nathanem, Yvi, Laurie, Reecem a Miou jsme šli k vodě do Malého Visánku. Hráli jsme tam takovou divnou verzi plážového volejbalu (spíš to byla přehazka s nafukovacím míčem), plavali (Mia absolutně NEUMÍ plavat, ačkoliv si myslí opak, a Nathan s Yvi ji museli tahat z vody!) a tak. Yvi mi dokonce předtím darovala svoje staré plavky! Skvěle mi sedí, což bude asi tím, jak je Yvi maličká, i když je starší.

Večer jsme hráli flašku. Tu hru znám, protože moje sestřenice Kimberly ji vždycky hrává se svými kamarádkami. Hraje se to tak, že někdo roztočí flašku, a když se to na někom zastaví, ten člověk si musí vybrat pravdu nebo úkol. A pak musí buď říct pravdu na otázku, nebo splnit úkol od člověka, který točil. A pak točí ten, kdo plnil. Hráli jsme na zahradě Děravého kotle, seděli jsme u ohně, a bylo to super. Šla jsem spát až po jedenácté večer! Jenom bylo hrozně trapný, když mi Yvi zadala, že musím zahrát veverku. Nechtěla jsem to kazit, je to hra, ale bylo mi trapně. Taky jsem jim o sobě musela říct něco, co jsem ještě nikomu neřekla, tak jsem řekla, jak ráda se schovávám na místech, kam nikdo nechodí. Říkám si, že když si vyberu svoje schovky v Bradavicích dobře, tak to ničemu neškodí, že to vědí. Lidi by si stejně mohli všimnout, že jsem pryč, a to je v pohodě, dokud nevědí, kde jsem.

Mimochodem, u toho ohně bylo hrozně moc lidí, ani neznám jména všech. Byl tam jeden starší kluk Ben, seděl vedle mě. Potom Addy, starší holka, o které už jsem slyšela, protože už předtím mluvili o tom, že se to bude plést s Abby. Ještě tam byly nové holky Elizabeth a Natalie a o hodně starší kluk Alessandro. A asi nějací další? Všichni byli hrozně hodní (kromě Ryana, kterého jsem potkala v Kotli a je celkem divnej) a jsem hrozně ráda, že mě rodiče nechali učit se čárám a kouzlům v Bradavicích.

Moji budoucí spolužáci

Neutrácej moc peněz za věci, které nepotřebuješ. Nemluv s neznámými dospělými. Ve vlaku buď opatrná. Nikdy nechoď sama ven po setmění! A na závěr: Aspoň půlku nocí do konce prázdnin strávíš doma.

Tohle všechno jsem musela slíbit, aby mě rodiče pustili úplně samotnou z Colchesteru do Londýna. Teď už mám ale vlastní postel v Děravém kotli a už nemůžu být šťastnější! Teď zrovna jsem tedy doma, protože rodiče byli děsně otravní s tím, že se mám po prvním dnu rozhodně vrátit. Zítra hned po snídani ale zase vyrazím do Londýna. Dneska jsem tam potkala pár svých budoucích spolužáků.

Ben vypadá jako fajn kluk. Chce jít do Nebelvíru a opravdu působí hodně sebejistě. Dokonce se zeptal jedné starší holky (určitě to byla dospělačka!), jestli nám otevře Příčnou ulici. Vtipné bylo, že se pak zavřela cesta zpátky dřív, než jsme se vrátili, takže jsme tam byli zaseklí. Myslela jsem si, že tam budem snad už napořád! Naštěstí pak šla nějaká holka a otevřela. Společně s Benem jsme taky potkali další prvačku, Carmen. Pořád jenom běhá. Řekla, že půjde s námi se projít po Příčné, ale pak prostě zase běžela někam jinam.

Pak jsme šli zpátky do Děravého kotle a potkala jsem tam Mayu. Její celé jméno je Skylar Maya Lopez, ale nemá svoje křestní jméno ráda, že je klučičí, a tak používá prostřední jméno. Kvůli tomu jsem se hrozně ztrapnila před pánem, který rozdával pokoje. Maya chtěla, abych bydlela s ní, tak jsem mu to řekla, ale on se zeptal na její jméno a to její prostřední neměl v papírech. Nakonec jsem s ní stejně ale v pokoji, dohromady jsou tam tři místa.

K nám dvěma si pak přisedla o rok starší holka, jmenuje se Ella a je v Havraspáru. S Mayou se pustily do hovoru o Zmijozelu, protože Maya chce jít buď tam nebo do Nebelvíru. Ella nemá Zmijozel ráda, protože tamní studenti si myslí, že čistokrevní kouzelníci jsou lepší než ostatní. Nevím, co si myslí Maya, vyhnula se odpovědi, ale myslím si, že tajně s tím souhlasí, protože je taky čistokrevná a ptala se na to mě. Každopádně, pak už jsem musela běžet na vlak, takže jsem se tomu rozhovoru vyhla, za což jsem fakt ráda. Zítra se snad potkám s nějakými dalšími svými budoucími spolužáky. Dobrou noc!