Aha, tady je! Nemohla jsem tenhle svůj starý deník najít tak dlouho! Snad už tomu teď můžu říkat "starý deník" (což zní tak moc cool!), když už ho mám rok? Bála jsem se, že jsem ho zakopla někam pod postel ve škole, ale uf, naštěstí byl jen zakutaný hodně hluboko v kufru.
Jak mám psát o tak dlouhém časovém úseku? Asi budu muset všechno, co se dělo, jen tak stručně shrnout. A budu psát víc o pocitech než o konkrétních událostech. Tak nějak všeobecně mám pocit, že jsem mezi mými kamarády takové páté kolo u vozu. A že pro ně nejsem dost dobrá.
Na setkání divadla, o kterém jsem psala minule, jsem byla všehovšudy jednou. Bylo to… někde mezi úžasným a strašlivým. Bylo doopravdy fajn trošku poznat ostatní lidi v klubu (hlavně naše třeťáky. Jakože, Maxwell se mnou na jevišti doopravdy mluvil, wow!), a samozřejmě, být blízko profesůrkovi. Horší ale bylo, že jsem nakonec MUSELA být na jevišti. Nebyla jsem někde v zákulisí, jak mi profesůrek dřív řekl, že bych mohla, a myslím si, že přesně takhle vypadá zrada. Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli mu to zvládnu odpustit, ale pak nám dal lístky na muzikál Wicked, ve kterém hraje, a bylo to skvělý, takže si říkám, že jsme tuhle první krizi ve vztahu snad zvládli.
Během zkoušek jsem byla nemocná (Kate byla venku s Alastairem pozdě večer, chytila nějakou rýmičku a hodila ji na mě. Vidíte, jak je láska na nic?), takže jsem většinu z nich propásla a budu si je muset doplňovat. Taky jsme nevyhráli školní pohár, protože Nebelvír získal za poslední den těsně před hostinou přes sto bodů. O tom mi vyprávěla Laurie, protože mně pořád nebylo dobře. Ale podle toho, co říkala, si všichni nasadili růžové čapky a odešli ze síně, kromě Jacka. Upřímně, jsem celkem ráda, že jsem tam nebyla, protože by mi to přišlo takové neuctivé, odejít. Vím, že holky si myslí, že to nebylo fér, a já asi celkem souhlasím, ale kdybych byla v Nebelvíru, byla bych celkem smutná, kdybych vyhrála nespravedlivě, a ještě smutnější, kdyby kvůli tomu odešla celá jiná kolej. Jenže kdybych tam byla zůstala, holky by mě ZABILY, nebo by se se mnou přinejmenším už nekamarádily. A já nemám moc kamarádů, takže si nemůžu dovolit ztratit růžové čapky (které se rozrostly do složení Laurie, Aurora, Vianna a Cornelia).
Tomu jsem se vyhnula, nicméně nepodařilo se mi vyhnout jiné podobně blbé situaci, když mi ve vlaku na cestě domů nabídly růžovou čapku, kterou podle jejich slov musím mít. Snažila jsem se to moc nedat najevo, ale ve skutečnosti mi ty čapky nepřipadají až tak hezké, a navíc se trošku bojím, že lidi by mě neměli rádi, kdybych takovou nosila, protože kolem mých kamarádek je vždycky hodně drama a já se snažím, jak můžu, abych se od takových věcí držela dál. Proč si ale musím vybírat mezi mými kamarády a zbytkem školy? Proč nemůžu být prostě kamarádka s každým, kdo se ke mně nechová zle?
Není to vždycky snadné. Například ta věc s Maxem, Laurie a Nathanem. Nathan mi jednoho dne poslal moc pěkný dopis a o pár dní později jsem s ním chvilku jen tak seděla a povídali jsme si – a taky s tou Pheo z Nebelvíru (je to ta holka, která jasně flirtovala s profesůrkem během Valentýna!!! – ale to jsem jí odpustila). Jenže když jsme šli na večeři a přišly holky z koleje, Laurie na mě byla celkem hrubá, protože jsem si s Nathanem povídala. Říkala, že Nathan měl nějaké ubohé řeči na Maxwella; pak nějak řekla, že jí nevadí, že jsem si s ním povídala, ale možná něco jiného; vůbec jsem jí nerozuměla a stala se z toho pořádná hádka přímo ve společenské místnosti, což bylo fakt trapné. Přitom to není ani tak, že bychom si s Nathanem byli nějak blízko. Prostě se chová kamarádsky a mně na tom nepřijde nic špatného, to je celé.
A od té doby mi připadá, že Laurie je ke mně často taková nepřístupná, odměřená, možná i trochu příkrá. Cítím se, jako že jí musím neustále dokazovat, že všechno, co dělám a říkám, myslím dobře, že se nesnažím nikomu ublížit nebo se někoho dotknout. Úplně pořád se bojím, že při rozhovoru s ní něco pokazím. Občas je to mezi námi dobré (třeba v divadle, kde měla krásné šaty a chválila ty moje, což bylo hezké), ale navzdory těmhle světlým chvilkám cítím, že už si nejsme tak blízko, jak jsme bývaly. Hádám, že mojí nejlepší kamarádkou je zase Abby…?
Ale ještě předtím, než se rozepíšu o létě a o Abby, musím napsat ještě poslední věc o Kauze Laurie. Říkám si, že to, že už si teď tak dobře nerozumíme, je možná moje chyba jen zčásti (i když ve skutečnosti ani nevím, co jsem udělala špatně). Nevím toho moc, ale jsem přesvědčená, že má i nějaké problémy, které se našeho přátelství netýkají. Zaprvé, celá ta věc s její mámou v Americe. Nevím, jestli ta jejich rodina úplně dobře funguje. A zadruhé, minule odjížděla domů z Děravého kotle a vypadalo to, jako že se jí něco stalo. Taky si myslím, že Aurora a Vianna o tom něco vědí, protože byly velmi rychlé, když vymýšlely důvod, proč odjížděla a byla divná, a přišlo mi, že jsou z toho nervózní. Možná, že jí něco udělaly, a ona je z toho teď smutná, ale nechce mi to říct, protože ony jí byly v poslední době lepšími kamarádkami a připadá jí divné se vrátit za mnou, jakmile mají s Viann a Aurorou problémy? Nevím. Ale pořád mi na ní záleží, takže doufám, že je jí dobře a že se vrátí a řekne mi o všem. Do té doby budu prostě muset být opatrná, když s ní mluvím, protože je ještě křehčí a emocionálnější než dřív (a to je co říct, protože Laurie byla vždycky citlivka).
V posledních měsících školy se holky celkem sblížily s kluky ze třeťáku. Nebo si to aspoň myslím. Zpívali spolu v divadelním klubu a Vianna s Aurorou dokonce dohromady CHODÍ s Maxwellem! (ale je to jenom jako, ve skutečnosti se nelíbají ani se nedrží za ruce). Pobídla jsem je minule na farmě, aby ho taky ony pozvaly na zmrzlinu, protože jinak vždycky on platí za ně, což od nich není moc hezké.
A já? Já se nesbližuju s žádným z třeťáků. Myslím si, že Max… mě tak nějak toleruje. Už se pořád nešklebí, a řekla bych, že mě shledává být podprůměrně otravnou, což je asi pocta. Stua a Lyse jsem viděla v divadle (vím, že jsem o tom už psala, ale profesůrek byl faaaaaaakt roztomilej, a i když jsem s ním nemohla mluvit, byla jsem naprosto na větvi, že jsem tam mohla být), ale nepovídali jsme si, a ani o nich nic nevím, kromě lásky Stua k fantasy a sci-fi.
Takže když si to shrnu, jedinej kluk z koleje, který se mnou mluví, je Barry. Je sice pořád nervózní, ale to je asi prostě nějaká jeho divná povahová vlastnost a ne moje chyba, protože je zase pravda, že se mnou se aspoň občas usmívá a mluví. Neviděla jsem ho moc mluvit s žádnými jinými lidmi! Já vím, že si to asi jen namýšlím, ale připadám si tak nějak jedinečně, že se netváří až tak vyděšeně ze mě jako z jiných lidí. Říkala jsem si, že možná, ale jen možná, bychom jednou mohli být kamarádi? Během roku jsme občas, já a on, zůstali dlouho do noci vzhůru ve společenské místnosti, čtouce si, a jednou jsme přitom dokonce prohodili pár slov. Lidé o něm asi říkají, že je trošku divný, ale já si myslím, že mu rozumím o něco víc než ostatní. Možná je to protože… já jsem taky trošku divná?
Takže teď prostě moc nevím, jsem z kolejní skupinky asi taková vyhozená. Vztahy jsou těžký. Nerozumím lidem, bez ohledu na to, jak moc se snažím. Hodně času trávím na farmě, kde pracuju, abych si vydělala trošku peněz. A hodně času jsem taky v Colchesteru s rodinou a s Abby. S Abby děláme hodně věcí, a je fajn mít v Colchesteru kamarádku (dřív, před Bradavicemi, jsem žádnou nemívala, takže hádám, že věci jsou přece jen lepší než dřív). Často spolu jdeme třeba do hradního parku a děláme blbosti na hřišti, nebo společně lezeme na stromy, kde já se pak snažím si číst, zatímco Abby mě otravuje. Někdy s sebou Abby musí vzít svou malou sestru, což ona nesnáší a já miluju, protože Megan miluje Abby a taky mě. Je hrozně roztomilá, když nám vypráví o svém prvním roce ve škole; a vůbec nezáleží na tom, jak moc na ni Abby pořád jen protáčí oči. Abby mám ráda, je to moje velká kamarádka, ale fakt doufám, že až Megan trošku povyroste, tak jí nabančí za to, jak se k ní teď chová!
Oh, je tak pozdě v noci a já pořád píšu! Ale bylo fakt důležitý, abych všechen ten nepořádek ze své hlavy dostala na papír! A co budu dělat teď? Asi se potřebuju naučit být víc společenská, aby mě kamarádky znovu zahrnovaly do věcí. Budu se snažit víc si povídat s lidmi okamžitě, jakmile se zítra vrátím na farmu!
Chcete opravit mojí angličtinu v tomhle zápisku? Do toho!
