Možná už jsem moc velká na to, abych si psala deník. Možná, že z toho brzo vyrostu už úplně, protože dospělí lidé takovými hloupostmi čas neztrácejí. Usuzuju to z toho, že já jsem za posledních několik měsíců dospěla hrozně moc. Vlastně si myslím, že se lidem, kteří jsou dospělí věkem, klidně vyrovnám. Moji vrstevníci mi někdy připadají hrozně hloupí. A tomu taky odpovídá, že jsem už několik měsíců ani nevzdechla po psaní do deníčku. Ale dnes udělám výjimku. Protože je zdravé, když se i vlastně dospělí lidi vrací k tomu, jaké to bylo, když byli ještě malí.
Všichni mě pořád vidí jako malou holku, a já už dávno nejsem malá. Pamatuju si, jak se mi Laurie a další holky před pár lety smály, že nechci mít kluka! Musím uznat, že mi to teď s odstupem taky připadá docela směšné. Ale ony jsou taky směšné. S výjimkou Vianny, protože ta už zažila dokonce i opravdové zlomení srdce. Ty ostatní holky se sice povyšují, ale ve skutečnosti o životě vůbec neví tolik, kolik já nebo Viann.
Jako třeba Kara. Kara nikdy, nikdy v životě neměla opravdickýho kluka. Akorát si myslela, že jo. Ale stejně má tu drzost přijít za mnou, a jen kvůli tomu, že jsem možná o rok dva mladší než ona, mě začne poučovat o tom, jak je Max špatnej. Přitom ho vůbec nezná! Ona tedy tvrdí, že nic nevím, ale když jsem se zeptala, tak mi neřekla, co jí provedl. A navíc, já ve skutečnosti vím hodně věcí.
Vím třeba o tom, že Max a Stu si dali pusu. Vlastně úplně nechápu, proč jsem žárlila, když jsem se to v létě jeden večer při dýchánku se Stuem dozvěděla, protože se to stálo dávno předtím, než jsem s Maxem chodila, než se mi líbil, dokonce dřív, než s ním byla Laurie. On mi to vlastně nechtěl moc říct. Mluvili jsme o tom, kdo se komu svěřuje. Řekla jsem, že si nemyslím, že můžu Stuovi konkurovat, co se týče Maxových tajemství, a myslela jsem tím, že proto, že je jeho nejlepší kamarád. Ale Stu to pochopil jinak, a začal být divný, a já nedala pokoj, dokud mi neřekl, o co šlo, a tehdy mi došlo, že ne vždycky je dobré vědět všechno.
Bylo mi pak hrozně divně. Stu se za to omlouval, a já ho vlastně v tu chvíli nechtěla už moc vidět. Přesně nerozumím, co se ve mně dělo (dospělé pocity jsou hrozně komplikované). Na jednu stranu mi vadilo, že Stu je takhle blízko Maxovi, mýmu klukovi. Ale na druhou stranu i naopak: jako bych s Maxem tahala za kratší konec lana o to, kdo je lepší kamarád Stua. Chci být Stuova nejlepší kamarádka, ale Max mu bude vždycky blíž. Stua u Maxe můžu předehnat (Kara mi k tomu nejdřív chtěla dávat nějaké návody, a pak z toho byla jenom otravná mravokárná řeč). Ale Maxe u Stua ne, protože jsme jenom kamarádi, zatímco oni spolu měli něco víc.
Blbě se mi na něj dívalo. Nevadí mi, když se líbá kluk s klukem. To je normální, to dělali i Barry s Lysem. Ale když jde o Maxe a Stua, dva nejbližší kluky, co mám, tak je mi při té představě hrozně úzko. Nevím, proč je to horší než představa, že měl něco třeba s Abby. Nemyslím, že je to o tom, že jsou kluci. Asi spíš protože oni dva jsou taky nejlepší kamarádi.
Chtěla jsem na něj být naštvaná. Vůbec jsem ho nechtěla vidět. Jenže on se bál, že mu budu ubližovat. Že prý je to normální, že mu to jeho brácha dělá. Když to říkal, bylo mi hrozně líto mého nejlepšího kamaráda, a na moje pocity nebyl čas. Jenže pak se to celé zvrtlo. Další den jsem se dozvěděla, že nejen Stuův brácha, ale i Max bývá na Stua hrubý. Všecko se to rozpadlo. Všecko bylo najednou blbě.
Maxwell začal chodit na terapii, už tam jednou byl. A doopravdy nelžu, když říkám, že se milujeme, a že věřím, že se to usměrní. V poslední době jsem na to už i skoro přestala myslet. Jenomže mě všichni přesvědčují, abych se s ním rozešla. No, všichni… Kara a Stu. Stu, když jsem mu řekla o tom, jak mi Max nedopatřením řekl, že to se Stuem nebral jako úplně jednorázovou věc. Kara prostě jen tak. Protože všichni kluci jsou podle ní stejní, a Max je z nich nejhorší. Přitom Max je teď prefekt a je až na drobnosti fakt strašně zlatý.
A to pak vždycky, když se mnou má někdo takový rozhovor, přemýšlím, jestli je něco, co nevidím. Jestli je možné, že jsem mnohem hloupější než všichni ostatní, a přehlížím úplně zásadní věci. Jenže Stu mi říkal, že takhle přemýšlet nemám, a že si mám sama sebe vážit. Takže na to pak prostě zkouším zapomenout. Pro jednou neřešit žádné drama. Budou všichni proti mně s Maxem? Ať si jsou. Jsme to my proti celému světu. Svět se může jít klidně bodnout. Už nejsem malá, a nezáleží mi na tom, co si o mně kdo myslí.
Úplně nejmíň mi záleží na tom, co si o mně myslí Kate. Jo, ta Kate, jak jsem tu o ní nikdy nenapsala nic špatného, protože jsem jí vždycky odpustila všechny její nespravedlnosti. Ale s tím je teď konec! Kate ještě v létě předstírala, že jsme velké kamarádky, a dokonce se mnou byla na pokoji, ale ve skutečnosti byla vždycky jenom ráda, že má kolem sebe partu poslušných děcek, nad která se může povyšovat. Přitom ani neunese srandu (tím myslím to, jak Vianna hodila po Alovi česnek, protože jsem jí nasadila brouka do hlavy, že by mohli být upíři. Jako uznávám, že to možná Viann dotáhla trochu až moc do konce, ale probůh, omluvily jsme se asi stokrát, co ještě chtěla?).
Takže vzhledem k tomu mě fakt nemůže rozhodit, že začne házet zklamané pohledy a naštvané hlášky, když nás chytne po večerce poté, co jí nějaký prvácký fracek nakecal, jak jsme mu nepomohly s bolavou nohou, když on přitom doslova vyskákal po jedné noze z koleje dřív než já poté, co jsem mu pomoc nabídla. A ani trest mě nezajímá. A už vůbec ne její omluva, když ten trest přitom nezrušila. Jako jo, asi se s ní zase začnu bavit, obzvlášť vzhledem k tomu, že jsme spolu teď v týmu a tak. Ale pochybuju, že kdy budeme kamarádky jako předtím.
Jo, v týmu. To je taková věc, že letos přišla nová ředitelka a vyhlásila, že se na tenhle rok ruší soutěž o školní pohár. Zaskočilo mě to, hlavně proto, že loni jsme ho po tom předloňském fiasku moc neřešili, a letos jsem byla docela připravená se znovu dát do boje. Navíc jsem měla takové předsevzetí tentokrát zkusit průběžně studovat a dělat zápočty (které odeznělo s první nudnou hodinou astronomie), a body by mi možná pomohly s motivací. Místo toho ale soutěžíme ve skupinkách, a mě oslovila Tie s Amálkou, jestli se k nim nechci přidat. K sobě měly v týmu ještě Ember z Nebelvíru. Předtím jsem ji vůbec neznala, a vždycky jsem ji viděla jen s Nat, která mi připadala dost od rány, a tak jsem ji asi posuzovala podle ní. Ale Emb je přitom ve skutečnosti moc fajn, a ráda bych se s ní poznala trochu víc.
Jenže pak přišel ten podraz, že nás spojili s další skupinkou. Dostali jsme jejich popisy, a já ze svého nic nevyčetla, zato ty holek byly jasně identifikovatelné: Laurie, Maya a Kate. Podle toho jsme si odvodili i čtvrtou Gab. Je to docela pohroma. S Kate bych se třeba už bavila, ale chci ji ještě trochu vymáchat v tom, jak na nás byla hnusná kvůli tomu Stuartovi z prváku (mimochodem, z tohohle celého incidentu plyne přesně jedna dobrá věc, a totiž to, že Abby vymyslela dobrý a nenásilný plán, jak se mu dlouhodobě mstít, a hodně se těším na jeho realizaci).
Zpátky k výčtu mých nových spoluhráčů. Maya je děsivá a nepředvídatelná, a chvílemi mám dojem, že proti mně něco má, a tak se mi poslední dva roky vyplácela taktika se jí z dálky vyhýbat. Gab moc neznám, ale loni mě jednu dobu nezdravila, a tak mám vlastně taky obavu, aby si na mě někdy někde nepočkala. A Laurie? Laurie je prostě Laurie. Je pravda, že v poslední době mám dojem, jako bychom trochu zakopaly válečnou sekeru, ale tohle příměří je křehčí než kosti staré profesorky Owlett. A upřímně si myslím, že je vykoupeno tím, že se spolu bavíme jen v nouzi nejvyšší, a díky tomu méně často narážíme na svoje rozdíly, a vůbec na to, jak se vlastně vzájemně nemůžeme snést. A zrovna včera jsme se znovu trošku chytly, protože měla přidrzlou a nespravedlivou poznámku vůči Maxovi.
Zato před pár dny jsme měly zvláštní moment, kdy jsme byly dokonce donucené se obejmout, a obě jsme to přežily. Nevím tedy, jak se na to dívala ona, ale jak jsem teď mnohem dospělejší, už se zvládnu přes takové trapné situace přenést mnohem líp. Musely jsme to udělat, protože jsme utěšovaly Viannu po rozchodu se Stuem. Celá tahle situace je strašně smutná. Myslím, že Stu udělal, co musel. Prostě ji nemiloval, a to přece nemá pak smysl s ní zůstávat, i když to bolí. Říkal mi to předem, i Maxovi, a pak sbíral odvahu. Bylo mi ho moc líto, protože věděl, co přijde potom – že ho lidi budou odsuzovat a tak. A měl pravdu.
Viann to nenesla vůbec dobře. Původně jsme šli s Maxem utěšovat Stua, ale vím, že Viann by mi nikdy neodpustila, kdybych zůstala u něj. Takže jsme se s Laurie sebraly a šly jsme. Pak už jsem za Stuem jít prakticky nemohla. Dokonce si vyžádala, abych u ní spala, a tak jsem tam pak zůstala, zatímco Corn vybíhala na Stua s židlí.
Od té doby je to na nic. Vianna má zlomené srdce a Stu se snaží zase nějak stmelit kolej. Doufám, že se přes to Vianna časem přenese, a zvládne být se Stuem kamarádka, protože bych jim to přála oběma. A navíc jsou oba moji kamarádi, a já nechci být mezi nimi. Když nad tím přemýšlím, hodně mi leze na mysl, jak na mě byla loni Laurie zlá, šířila pomluvy a tak, a Vianna mi řekla, že se se mnou chce kamarádit, ale že nezvládne dlouho to, že se nesneseme s Laurie, a tak nemusí být moje kamarádka dlouho. Vlastně mi tehdy řekla, že pokud neuklidním spor, který jsem nezačala, vybere si Laurie přede mnou. Nikdy jsem se k tomu nevracela, ale pořád si to pamatuju, a občas si na to vzpomenu a říkám si, jaké další podmínky má pro to, že se se mnou kamarádí. A protože já jsem teď už velká, musím si dávat pozor na to, abych byla lepší, než byla tehdy ona. Nesmím se dostat do situace, že si mezi nimi budu vybírat, protože z vlastní zkušenosti vím, jak to bolí.
Zapomněla jsem na něco důležitého? Snad ne. Předevčírem jsme si dali dlouhou pusu s Maxem a bylo to dobrý a klidně bych to zkusila znovu, ale nevím, jak to nadhodit. Jediný, kdo mě napadá, že by mi mohl poradit, je Kara, ale ta se na mě po včerejšku vykašle. Možná Abby. Nemá sice tolik zkušeností, ale zato má dobré nápady. Hned zítra jí řeknu.
