Sedím v kanceláři s půltuctem dalších lidí. Na jmenovce na pracovním stole se skví moje jméno. Na sobě mám vyžehlenou uniformu, knoflíčky košile pečlivě zapnuté až ke krku, na nohou silonky, vlasy pečlivě učesané (no dobře, prostě jen učesané, ale i to je změna). Můj šéf je nejhezčí chlap ministerstva a vždy se na mě i na Abby pěkně usmívá. Je zasnoubený a jeho snoubenka pracuje v hlídce. Asi je hodná, ale vypadá dost drsně.
Je mi patnáct let. Je to matoucí věk, protože v některých věcech jsem hodně dospělá, v některých se úplně ztrácím, a jiné teprve klepou na dveře a hrozí, že si s nimi budu muset umět poradit, ale já zatím vůbec nevím jak. Pořád chodím do školy, nemůžu kouzlit o prázdninách a říct tátovi o tom, že mám kluka; ale zase mám vlastní stan, který je úplně můj a koupila jsem si ho za vlastní (a Barryho) peníze, chodím do práce a přemýšlím nad budoucností. Pár stránek zpátky jsem do téhle knížečky zapisovala ve dvanácti, třinácti letech a byla jsem hrozně ráda za každý den blíž dospělosti. Ne, že bych se chtěla vracet do dětství, není mi třicet, abych byla stará a nostalgicky vzpomínala na dětská léta. Touha spěchat k dospělosti mě ale taky přešla. Je mi patnáct let, a to je ten nejlepší věk. Ne?
Taylor Swift v písničce Fifteen zpívá o tom, jak v patnácti člověk snadno naletí někomu, kdo má plnou pusu vyznání lásky, a myslí si, že mu to vydrží už napořád, a jak je naivní a vůbec neví, kým je. Sice je pravda, že vůbec nevím, kdo jsem a kdo bych měla být, ale zase si nemyslím, že bych byla takový všeználek, jako jsou některé patnáctileté holky podle Taylor. Já si uvědomuju, že v patnácti ještě nemůžu tolik o životě vědět. Taky vím, že si musím dávat pozor na lidi, abych nedopadla jako Abigail z té písničky (nemyslím Abby, ta ulovila nějakého Jamieho a je hrozně spokojená!). Například mojí sestřence Ashley je šestnáct a půl a potkala pětadvacetiletého chlapa, který jí slibuje první poslední, a nejnověji mi říkala, jak je její máma pitomá, že ji nechce nechat se k němu nastěhovat. Je pravda, že teta Imogen se strýčkem Jonasem jsou celkem suchaři, a tak se blbě rozeznává, když mají výjimečně pravdu, ale nechápu, kam Ashley dala rozum, pokud jí tohle připadá jako dobrý nápad. Každý kolem ní vidí, že je to špatný nápad. Doufám, že bych se nemohla dostat do její situace, kdy má v plánu se v šestnácti málem vdávat, protože ji její žárlivý creep zahrnuje dárečky a pozorností. Doufám, že mám víc rozumu než ona.
Ostatně, já chodím se Stuem. Už jsme spolu víc než rok: Stu je nejhodnější kluk školy, který má v plánu stát se ošetřovatelem v Bradavicích, chová se ke mně hezky, a hlavně vůbec nežárlí. Stejně tak jako já vůbec nežárlím. Myslím si, že náš vztah je úplně perfektní. Stu si na rozdíl od divného týpka, kterého si našla Ashley, nepředstavuje, že začnu v osmnácti rodit děti, ani že se přestanu bavit se všemi svými kamarády kluky. Ono teda Stuovi ve skutečnosti nevadí ani, když mi moji kamarádi dají pusu. Nebo něco. Každopádně mě ve všem podporuje a má mě rád, a to je to nejdůležitější. Nepředstavuje si vztah tak, že musíme být 24 hodin denně furt spolu nalepený jeden na druhém. Takže si oba můžeme užít horké dlouhé léto. A já vím, že spousta lidí si myslí, že je to blbost, a že nejde s někým chodit a s někým jiným koketovat a pokukovat po sobě a tak, ale copak promrhám svoje mládí tím, že budu přemýšlet nad tím, co si lidi pomyslí? Lidi si myslí spoustu hloupých věcí. A o svém životě vím nejvíc já sama, ne nějací přemoudřelí staří lidi.
Myslím si, že i Vianna si chtěla tohle léto hlavně naplno užít, a proto se rozešla s Barrym. Je to docela novinka, stalo se to před pár týdny. Ona sice tvrdí, že se chtěla soustředit na sebe, ale já si o tom upřímně myslím své, protože ještě ten týden políbila Jaye a o dalších pár dnů později se vykousla s Leonem, se kterým se jinak pravidelně cicmá Corn (asi se nedá říct, že by spolu chodili, protože to jsou termíny, ve kterých Leon ani Corn vůbec nepřemýšlejí). Ale rozhodně to nesoudím. Svoje léto si představuju zhruba podobně, ale Barry by to asi na rozdíl od Stua nedal, takže bylo fajn, že se s ním rozešla dřív, než se začala lepit na každýho kluka, o kterého zavadí pohledem, po Corn vzoru. Protože užít si léta na plno je super, ale podvádění ne. Vím, že já mám co říkat. Ale to už je dávno a byly jsme děti. Teď už máme opravdové dospělé vztahy.
---
Co se tedy za poslední rok změnilo? Na to, jak je rok strašně dlouhá doba, toho vlastně není až tak moc. Když se Kara dozvěděla o tom, že chodím se Stuem, tak sice mluvila o tom, jak by mohl být klidně na obálce časopisu „Perfect Boyfriend“, ale pak za ním šla a začala mu vyhrožovat, že na něm provede jistou choulostivou veterinární proceduru, pokud mi ublíží. Celé prázdniny jsme se pak nebavily, a pak jsme se přes školní rok hodně skamarádily a všichni tři jsme se sblížili. Někdy mi připadá, že Kara je můj pravý opak. Je divoká, neohrožená, prostořeká a přímá. Když si ji někdo znepřátelí, nemá s ním slitování, a nehraje takové ty různé myšlenkové hry plné intrik. Kara snadno někomu ublíží, protože taková prostě je. A taky je krásná. A i když se to nezdá, myslím si, že stejně jako většina lidí, i ona vlastně i přes všechny úlety a noční avantýrky s Maxem stojí o to mít jednu osobu, pro kterou bude ona ta nejdůležitější. Vlastně si někdy myslím, že by byla nejraději, aby to byl Stu. A to nepůjde. Teď je ale zaměřená na Andrewa. Andrew je kluk, který sice vypadá docela mile, ale chodí s Laurie, což ukazuje na jeho nedostatek vkusu. Moc ho neznám, a tak nevím, co si o něm myslet. Kara se upíná k představě, že se s Laurie rozejde a oni budou žít šťastně až do smrti. Já na pohádky nevěřím. Kluci jsou pitomí. Ale Kary je mi líto.
Vianna vzala loni to, že chodím se Stuem, docela dobře, ale stejně mám pocit, že jsme se za ten rok hrozně vzdálily. Nevím, jestli na tom nemá kus podílu Kara, která když jsem jí vyprávěla historii našeho přátelství, tak nechápala, jak se s ní můžu pořád bavit. Na Kaře je totiž osvěžující to, že netoleruje Laurie to, jak se ke mně chovala. Viann mi kdysi dala najevo, že když nenechám Laurie, aby se ke mně chovala hnusně (ona tedy řekla, že když se neusmíříme, ale já nikdy nebyla ta, která bránila usmíření), tak si mezi námi bude muset vybrat, a nevyslovená druhá část té věty byla, že si vybere Laurie. Nikdo další mi takové ultimátum nikdy nedal, ale stejně mám furt trochu dojem, že mi většina mých blízkých křivdí, když to nechali Laurie tak snadno projít. Když Stu ví, co jsem já i on museli kvůli Laurie ustát, ale stejně si ji drží jako blízkou kamarádku. Když Abby sice stojí na mojí straně, ale nevymyslela žádnou hustou pomstu, nad kterou bych se durdila a tvářila se, že je to špatný nápad, ale ve skutečnosti bych byla ráda, že to dělá. Jediný, kdo vzal nekompromisně na vědomí, že Laurie je bitch, je Kara. (A pak ještě teda Max, ale ten s ní má hlavně vlastní věci a vlastní křivdy.)
Každopádně jsme se s Viann bavily párkrát od začátku prázdnin a bylo to zase hezký. Je to trochu komplikovanější, když nejsou s Barrym, protože třeba když jsem dělala kolaudační párty ve stanu, tak tam nemohli být oba, a musela jsem Viann pozvat zvlášť. A jsem ráda, že se zase trochu bavíme, protože i když jsme měly v minulosti různé problémy, vždycky je ve výsledku pravda, že za ně mohla Laurie, a že Viann prostě jen chce vycházet s každým, a že to je někdy těžký úděl. Znám to sama. Vždycky jsem taková chtěla být, a nikdy mi to nešlo. A nemůžu přece hodnotit Viann podle toho, co bolestivého mi řekla v napjaté situaci, když jí bylo sotva třináct.
Po rozchodu s Barrym Viann tvrdí, že nikoho navážno nehledá, ale můj osobní názor je, že kdyby s ní Jay chtěl chodit, tak by po něm skočila. I když tvrdí že ne. Ale o tom už jsem asi trochu psala. Že je Viann wild, to asi není divu. Víc bych to čekala asi už jen od Corn (tu v poslední době moc často nepotkávám, ale vždy, když o ní slyším, tak je to buď nějaké husté drama, nebo hustá líbačka).
A ještě se vrátím k té Laurie. Sice si nemyslím, že s Laurie někdy budeme nějaké kamarádky, ale myslím si, že už je to tak rok, co jsme se otevřeně nepohádaly. Zdá se mi, jako bychom našly nějaký způsob, jak spolu trochu komunikovat. Obě víme, že jedna druhou nemáme rády. Vědí to i všichni lidé v našem okolí, a naštěstí už se to nikdo nesnaží napravit. Napřímo spolu skoro nemluvíme, a když už, držíme se zdvořilostních frází. Funguje to. Nevím, jak to má ona, ale já se skrz tuhle „fake it till you make it“ taktiku dostala už tak daleko, že nemám chuť vyškrábat jí oči, kdykoliv ji zahlídnu. Myslím si, že podobně to mají i s Maxem. Taky jsem ji dlouho neviděla mít na něj nějaké pitomé poznámky.
Max od našeho rozchodu, jestli se nepletu, chvilku chodil s nějakou Jasmine, kterou potkal v létě, a taky spal s Karou, ale nikoho trvale nemá. Mám dojem, že mu to tak vlastně vyhovuje. Možná, že náš vztah ztroskotal prostě na tom, že Max není kluk, který by se dal svázat. Kaře letos v létě neodpověděl na dopis, a když jsem se ho na to ptala, tvářil se, jako že po něj nikdy nic neznamenala. Ale já vím, že to není pravda. Možná ho přestala bavit, to rozhodně. Ale nepodstupoval by celé to drama, kdyby mu na ní nezáleželo. Jen se snaží být drsný, stejně jako tehdy, když jsme se my dva rozcházeli. Max nikdy nebude jako ostatní. Vždycky bude komplikovaný, vždy bude obtížné s ním vyjít, a vždy si s sebou potáhne kopy emoční zátěže, kterou neumí zpracovat a nechává, aby ubližovala ostatním lidem. Mám ho stejně ráda, ale myslím, že člověk by sám sebe zbytečně trápil, kdyby si ho držel blízko u těla a měl od něj nějaká očekávání, jako to dělala Kara. Myslím teď tedy ten metaforický význam držení blízko u těla. Z doslovného hlediska držet si Maxe blízko u těla rozhodně žádné utrpení není, *smirk*.
Když jsem s Maxem chodila, Abby ho dost neměla ráda, a furt na něj měla nějaké řeči. Ale Abby už je teď taky dospělejší, a současně s tím si začala zřejmě všímat, jak moc je Max hot. A on si všímá toho, jak je hot ona. Takže s ní tak různě flirtuje, a ona sice předstírá, že to nevidí, ale ve skutečnosti to vidí, užívá si to, ale neřekne nahlas, že o tom ví, protože v tu chvíli by si musela přiznat, že to možná není úplně čisté vůči Jamiemu, jejímu klukovi, kterého jsem nikdy neviděla, ale věřím jí, že existuje, protože jí od něj občas chodí dopisy.
Od posledního roku jsem se trochu seznámila s nebelvírskou partou: hlavně s Jayem, Mary a Lil. Mary a Lil jsou docela neřízené střely a mám dojem, že když se s nimi sejdu, tak spíš jen poslouchám, protože moc nestíhám jejich tempo. Většinou, když už se odhodlám něco říct, tak je to nějaká pseudochytrá poznámka, kterou prohodím, abych podpořila Mary filozofování. S Jayem je to o trošku jiné. Když je s holkami, táhnou ho za sebou a spíš mlčí, ale když jsme náhodou někdy mluvili jeden na jednoho, je to najednou hloubavý kluk, který má plno zajímavých věcí co říct.
Přemýšlím, o kom bych ještě měla něco napsat. Moji další kamarádi jsou Rory, Tie, Amálka, Gab, trochu i Maya. Všechny tyhle lidi jsem ale neviděla, ani nepamatuju. Snad jen s Tie jsme na sebe někdy mávly, když jsme se náhodně potkaly v Kotli, ale já zrovna někam spěchala. Určitě bych to měla napravit.
---
To je teda asi všechno důležitého, co stálo za zmínku jako shrnutí po tom roce, co jsem sem nic nezapisovala. A teď teda úplně aktuální věci. Pozvala jsem pár lidí na kolaudační párty svého stanu. Sophie nám tam hodně dlouho povídala o svých rodinných poměrech (a když zrovna nemluvila, tak házela pohledy na Abby a Maxe; podle mě špatně nese, že flirtoval s Abby, protože jí se Max líbí) a Lil vymyslela hru, která byla nakonec fakt dobrá, i když se někteří (hlavně Max) nejdřív tvářili otráveně. Jak už jsem zmínila, nemohla jsem tam pozvat Viann, protože to bylo hrozně krátce poté, co se rozešla s Barrym. Mrzelo mě to, ale některé věci prostě potřebují čas. Naštěstí se to asi nedozvěděla a nebylo z toho žádné drama. Možná, že by to chápala, ale riskovat jsem to nechtěla.
O nějakých pár týdnů práce na ministerstvu a na farmě a o pár nocí strávených se Stuem ve stanu později jsme se sešli na večerní posezení s Karou a Barrym, a později se přidal i Stu. Kara nabízela alkohol, a Barry překvapivě souhlasil, a já byla jediná, kdo si nebyl jistý. Ale copak jsem mohla trhat partu? Všichni čtyři jsme nakonec pili nějaké šampaňské. Kara si poručila jako program flašku, protože ji nikdy nehrála, a skončilo to líbačkou každého s každým, z nichž překvapivě nejvíc se od sebe nemohli odtrhnout Barry a Stu. Druhý den mi bylo blbě a rozhodla jsem se, že alkohol raději ještě o nějakou dobu odložím. Ale jsem ráda, že se to stalo, protože jednak jsem mohla dát pusu Barrymu (musím přiznat, že jsem od toho asi čekala víc, i když jakoby, technicky to bylo všechno fajn), pak taky Kaře (od toho jsem čekala zase míň) a jednak jsem poprvé pila alkohol, takže když se mě někdo budu ptát, můžu dospěle mávnout rukou a říct „jasně, minule jsem se tak opila, že teď si dávám od pití pauzu“, což zní hodně cool, a dokonce je to z části pravda.
Tady asi výčet zajímavých věcí končí. O prázdninách mě čekají ještě tři velké věci, na které se těším. Jednak stáž na personálním oddělení u Munga. Teď tam je Stu s Laurie (nejsem úplně nadšená, že spolu ti dva tráví celé dny, ale co už) a mám takové tušení, že to bude pecka. Zadruhé se fakt hodně těším na dovolenou s Havraspárem a Nebelvírem na Magosu. Prosluněný týden v Řecku s většinou mých kamarádů, se Stuem, Abby, Barrym, Karou, Maxem, Viann a tak? Nemůžu se dočkat. Musím poprosit Abby, aby mi pomohla objednat nějaké oblečení. No a vrchol léta bude už teď o víkendu. MISTROVSTVÍ SVĚTA VE FAMFRPÁLU. A v reprezentaci hraje Spring z Kenmarských káňat. Nemůžu se dočkat, až to těm žabožroutům natřeme. Tak zase příště!