Wow, už je to fakt dlouho od doby, kdy jsem tenhle deníček otevřela naposled. Bylo to minulý rok! No dobře, já vim, já vim, to byl fakt špatnej vtip. Ale i tak, je to více než šest týdnů, co jsem si naposledy zapisovala. Je to hlavně proto, že jsem si zřejmě při famfrpálovém tréninku uhnala nějaké nachlazení, a tak jsem předvánoční čas proležela v posteli. Nejen, že jsem kvůli tomu prošvihla nějaké hodiny, ale navíc jsem ani nemohla jít na další trénink, co byl v úterý před Vánoci. Hrozně mě to mrzelo! Sněžilo, venku muselo být krásně, se Zachem Taylorem a vůbec... a samozřejmě, létání, to létání je na tom tréninku to nejdůležitější. No nevadí, budu prostě doufat, že další trénink bude brzo.
Začalo mi být dost dobře na opuštění postele těsně před Vánoci, respektive na Štědrý den, což je zároveň den, kdy se odjíždí z Bradavic domů. Hodně jsem se domů těšila. Abby jela domů taky, zato Laurie zůstala v Bradavicích, protože její rodiče jsou pracovně v New Yorku. Bylo mi jí hrozně líto. Musí být fakt těžké trávit Vánoce, čas, který by měl každý věnovat své rodině, tak daleko od rodičů. Nedovedu si představit, že bych zůstala ve škole, i když se mi tam jinak moc líbí.
Na Štědrý den ráno jsme se s Laurie vypravily péct nějaké vánoční cukroví, ale buďme k sobě upřímní, fakt jsme to obě zpackaly. Potichu jsem se vytratila ve chvíli, když jsem zjistila, že Laurie už tam taky není (myslela jsem si, že zvolila stejnou taktiku, ale později se ukázalo, že se jí udělalo blbě). Já čas využila k nákupu vánočních dárků, jenže jsem chudá jak kostelní myš a nezbyly mi peníze na hodinky pro Abby, které jí chybí a jejichž nákup jsem plánovala už od října. Dala jsem jí tak jen něco drobného a budu jí to muset vynahradit na narozeniny. Poznámka: musím zjistit, kdy má Abby narozeniny!
Do Colchesteru jsme jely s Abby společně vlakem a byla to moc fajn cesta. Cpaly jsme se Bertíkovými fazolkami, hodně jsme se nasmály a snažily jsme se při tom moc nepřitáhnout pozornost mudlů. Naštěstí jsme měly kupé jen pro sebe.
Máma a táta byli hrozně rádi, že mě vidí, a já taky. Nejdřív jsme šli na dlouhou procházku a pak si vychutnali skvělou slavnostní večeři, kterou spolu připravili. Zpívali jsme koledy a hodně si povídali o všem, co se událo. Měli jsme v rozhovoru věru co dohánět! Byl to krásný večer a šli jsme spát až po půlnoci, jako nějací dospěláci, mezi něž úplně patřím. Ale i tak jsem se nemohla dočkat rána!
Pod stromkem jsem měla krásné dárky od celé rodiny. Rozbalila jsem si dárek od Abby, Laurie a Nathana. Nathan mi poslal skvělé cukroví, Laurie krásnou havraspárskou šálu a od Abby jsem dostala skvělý batůžek s maguárem, který ji musel stát celý poklad! Abby má asi o hodně víc peněz než já, a o to víc mě mrzí, že mi už nezbyly galeony na ty hodinky. Rodiče mi dali nějaké oblečení a boty, co jsem chtěla, abych netahala pořád jen školní uniformu. Městští prarodiče mi sehnali moc pěkné modré šaty na léto: jednoduché, s mašlí, tak akorát dlouhé. Venkovští babi s dědou mě podarovali krásnými stříbrnými hodinkami s andílkem pod ciferníkem. Je rozkošný, i když vím, že mi beztak dali právě takové proto, že by byli rádi, abych věřila v Boha. A nakonec jsem dostala svůj vlastní výtisk Malých žen, od milé sestřenky Ashley! Konečně si je můžu přečíst celé. Už teď vím, že je budu číst nejmíň pětkrát!
Vánoční svátky se dál nesly v duchu návštěv celé rodiny. Bylo to celé hezké, ze všech nejraději jsem zase po strašlivě dlouhé době viděla Ashley, zajímalo jí všechno o Bradavicích! Moji rodiče se taky během svátků potkali se svými kamarády ze studií, a tak jsem se potkala s Abby i s její malou sestřičkou Megan. Abby si celou dobu furt jen na Megan stěžovala, a ona je přitom tak roztomilá! Abigail si vůbec neuvědomuje, co v ní má. Když jsem vyrůstala, neměla jsem nikoho ve svém věku na různé skopičiny, a už vůbec ne někoho, kdo by mě zbožňoval tolik, jako Megan zbožňuje svou starší sestru.Dala bych cokoliv za to mít nějakého sourozence.Vůbec by mi nevadilo, že by za mnou všude chodil, a naopak, hrozně ráda bych mu ukázala celý svět, tak jak by to velká sestra měla dělat!
No nevadí. Dneska jsem se vrátila do Bradavic. V Děravém Kotli jsem potkala Kate s nějakým starším zrzkem, ale neměla jsem dost času vykoukat, co mezi nimi je, protože se rychle blížil čas odletu přenášedla. To byla mimochodem fakt OTŘESNÁ situace, protože ministerský úředník říkal, že se máme chytit přenášedla, až řekne "tři", ale pak počítal od tří do jedné a mě to hrozně zmátlo a nevěděla jsem, kdy se chytit, až jsem se chytla blbě a zůstala tam stát úplně sama, jen s tím zrzavým týpkem za zády, říkajícím, že je to v pohodě, že se pro mě vrátí. Měl pravdu, pán z ministerstva se vrátil, přenesl mě znovu a už jsem byla před bradavickou branou, vyklepaná z toho trapasu a se sněhem za límcem kabátu po dobře mířené ráně od sněhuláka.
V Bradavicích na mě čekaly drby od Laurie a další krásné dárky od Yvi a Aurory. Super byl i havraspárský dárek. Ale nejlepší překvapení? Profesůrek, Zach, mi dal taky dárek! Takový super kulich! No dobře, poslal to asi všem lidem ve famfrpálovém týmu, ale pořád, on je nejsladší! Laurie mi řekla, že taky vede divadelní klub. Nemyslím si, že budu schopná se do něj kvůli němu přihlásit, protože jsem na to moc stydlivá, ale Laurie slíbila, že se optá, jestli bych tam mohla hrát třeba strom nebo něco nenápadného, a prostě ta jen být a vídat ho trochu častěji. Tím by se z Bradavic stalo ještě o trošku lepší místo!
Pozdě v noci, vlastně před chvilkou, jsem zaplatila Abby pár perníčků za to, že mi pomohla s úklidem, ten brajgl už přestával být zvladatelný. Odvedla fakt dobrou práci, všecko mi zorganizovala. Bylo by hezký, kdybych ten pořádek udržela aspoň třeba týden...
