Miluju Bradavice, nesnáším školu!

Některá rána, jako je třeba tohle, se budím hodně brzo, když slunko ještě vychází. Obloha je pestře barevná: žlutá, oranžová, modrá, místy i fialová - všechno naráz - a v některých oknech hradu se svítí. Je to ohromující. Kvůli tomu jsem se první den domáhala postele u okna. Protože když se každé ráno posadím na posteli, tahle nádhera je to první, co vidím, z okna hradní věže.

Všechno se zlepšilo. Nejdřív sem musím napsat o Ryanovi. Ryan se strašně změnil, je to divný. Směje se, mává, vtipkuje s námi. Jako jo, sice mi minule nabarvil vlasy na modro, ale to byl jenom takový nevinný žertík. Trochu mě to celé děsí, ale na druhou stranu bych s ním raději byla zadobře, než abych měla na hradě nepřítele. Uvidíme. Možná už mu došlo, že se choval jako bezmozek. Dobře pro nás!

Nathan a Yvi spolu NEchodí. Co to, k čertu! Řekl mi to v pondělí, když mě pozval během snídaně k mrzimorskému stolu a povídali jsme si. Říkal mi nějaké věci o sobě, Yvi a Mie (která ho hodila do jezera. Jo. Mia!). Taky mi řekl, ať to nikomu neříkám, ale já si prostě nemohla pomoct. Dohadovaly jsme se s Abby o tom, jestli spolu ti dva chodí, od prvního dne v Děravém kotli. Musela jsem jí to říct. No a bylo by divný říct tajemství Abby, ale neříct ho Laurie, která je naše kamarádka a všude je s námi. Jsem kvůli tomu špatný člověk? Možná třeba ne, protože jsem se ujistila, že ONY už to fakt nikomu dalšímu neřeknou?

Jo, a taky jsem potkala Barryho (je ve třeťáku) a ten mi dokonce vyčaroval hrozně dobrou vodu! Byl milý. Pak jsem se ještě zkamarádila s Aurorou. Ukázala mi tajnou chodbu, která vede z šestého patra do sklepení, a já zjistila, že tam za závěsem začíná ještě jedna chodbička, která taky vede do sklepení. Šly jsme tam a bylo to děsivější než peklo, ale taky celkem vzrušující. Všude byla brnění pokrytá pavučinami, fuj. Pak jsme našly nějaké dveře a docela jsme se bály je otevřít, ale nakonec jsme se odhodlaly, a... byly tam jen koupelny! KLUČIČÍ koupelny! Vyběhly jsme odtamtud a nemohly se přestat smát. Naproti byly i holčičí koupelny. Ty klučičí byly celé do žluta a holčičí zase do zelena, a tak si Aurora myslela, že by mohly být pro Zmijozel a Mrzimor, protože obě tyhle koleje sídlí ve sklepení. Ale mně to moc nedává smysl, protože kam by chodily holky z Mrzimoru a kluci ze Zmijozelu? Na druhé straně by to vysvětlovalo, kde se potkal Nathan s Yvi, protože oba by mohli chodit na tyhle záchody!

Pak jsme taky měli zase nějaké hodiny. S Laurie a Aurorou jsme se dokonce naučily přeměnit jablko na banán a zpátky! Popravdě, zpočátku jsem dovedla udělat jenom fakt dlouhý jablko a divnej banán ve tvaru jablka. Bylo to fakt vtipný. Zkusila jsem ten divný banán dokonce ochutnat. Ale chutnal tak jako normální banán, jen byl trošku křupavější. Sranda!

Musím psát strašně moc esejí. Nechce se mi, ale zas chci získat body pro Havraspár, aby vyhrál. Zatím prohráváme. Kate dokonce udělala takovou malou soutěž o to, kdo získá nejvíc bodů, ale kolejní ředitelka to zatrhla. Škoda. I tak chci svojí koleji pomoct.

Těžší, než jsem čekala

Jet do Londýna byla hračka. Zabalila jsem si krámy, dorazila do Děravého kotle, a pak prostě... mluvila s lidma? Potkala Nathana, Yvi, nějaký spolužáky, všichni byli moc hodní a vstřícní.

Myslela jsem si, že v Bradavicích a v Havraspáru to bude stejné. Jakoby, lidi v Havraspáru mají bejt chytří, měli by chápat, jak je to těžký, být poprvé v životě tak strašně daleko od domova, mamky a tak. Vůbec mi ale nepřipadalo, že by starší lidi v koleji měli tohle pochopení. Ach jo, první dny jsem dokonce chtěla jet zpátky domů! Naštěstí už je to lepší.

První ráno v Bradavicích nás Kate s Jackem vzali na prohlídku hradu. Ještě předtím nám nabarvili pláště a Jack měl takovou mravokárnou řeč o tom, jak nerespektujeme profesory, a řekl nám všechna možná pravidla: že večerka je v 9 hodin a potom nesmíme vůbec vyjít ze společenky, ani na záchod! Byl hrozně přísný, až skoro trošku zlý. Choval se k nám, jako bychom už provedli něco fakt hroznýho. Já přitom ani nechci porušovat pravidla! Jen mi to připadá tak hrozně nespravedlivé, když mě z toho v tom případě někdo obviňuje! Chtělo se mi bulet, ale bylo by to dost trapný a ostatní by se mi určitě smáli, tak se mi podařilo to nějak skrýt a zastavit. Každopádně jsem viděla, že Abby byla fakt naštvaná, a během prohlídky se s Laurie ptala na různé takové rádoby hloupé otázky, kterými se snažila narušit Jackovu teorii o tom, že po večerce nesmíme NIKDY opustit společenskou místnost.

A Ryan, u Merlinových vousů, ten je nejhorší ze všech! Je prostě asi tak o půl roku starší než já, podobně vysoký, ještě mu ani nezmutoval hlas, a přes to přese všechno si furt myslí, že je asi král planety, nebo nevím. Furt se nám (a podle mě hlavně mně) snaží rozkazovat a tváří se tak povýšeně a arogantně. Dokonce si myslím, že na mě možná posílal nějaké kouzlo, protože během těch prvních dnů se mi několikrát stalo, že se moje tělo najednou z ničeho nic, bez důvodu, začalo celé třást. Stalo se to na koleji, na obědě, kde byl taky, a tak.

Abby později našla ve školním řádu, že večerka začíná ve skutečnosti až v 9:30. To je mnohem lepší. Tak dlouho je dokonce lidsky možné nejít se vyčůrat. Furt ale nevím, proč nám Jack neřekl pravdu. Kate se za to omluvila, což bylo hrozně hezký. Ona je tak super! Ukázala nám, jak umí přeměnit jablko na dort, a uspořádala dokonce takovou malou dortovou párty. Škoda, že to Ryan celé zkazil. Kate na mě zakouzlila něco, co způsobilo, že jsem nemohla říct kloudnou větu a pořád jenom blábolila. Fakt bych se tomu bývala chtěla zasmát, jenomže tam byl Ryan a měl takový ubohý poznámky, že jsem z toho byla přešlá.

Ale chtěla jsem to nechat bejt. Abby s Laurie měly jiný názor. Šla jsem na pokoj, protože se mi (zase...) chtělo brečet, a když jsem se za chvilku vrátila, Abby nebyla daleko od toho Ryana zmlátit! Kate jim řekla, aby toho nechali, tak to Abby udělala, ale pořád bylo vidět, jak je naštvaná, a dokonce měla ke Kate takové komentáře, jako že toho nechá jen do doby, dokud toho nechá i Ryan. Je to jako hezký, že se za mě holky tak postavily, ale na druhou stranu je to typická Abby: dostane se do problémů hned první den na škole.

Od té doby se to naštěstí všecko uklidnilo. Další dny jsme chodily s Laurie a Abby na hodiny a všecko to vypadá docela v pohodě. Dokonce jsme se naučily první kouzlo! Máme ale spoustu esejí a úkolů, hned takhle ze začátku. Hrozně mě štve, že to musím všechno vypracovat, na druhou stranu chci získat Havraspáru nějaké body. Snad to půjde dobře!

V koleji plné chytrých děcek

Když jsem poprvé dorazila do Bradavic, silně pršelo. Wow, takhle to budu jednou vyprávět svý dětem! Do Skotska už dávno přišla noc, Laurie a Abby obě tvrdě spí, ale já jsem úplně plná dojmů a pocitů a musím si to všechno hned zpasat. Poslední letní dny byly v pohodě. Máma byla naměkko, když jsem odjížděla naposledy do Londýna, i když jsme věděly, že se ještě dneska uvidíme - a dneska znovu brečela. Já nebrečela, ale musím přiznat (jenom tady v deníčku, naživo nikomu nikdy!), že je možné, že se mi bude po rodičích a prarodičích stýskat. A samozřejmě taky po Ashley! Budu jí často psát. Musela jsem si perfektně uklidit pokoj, než jsem směla v neděli vyrazit do Děravého kotle, aby byl čistý, až dorazím domů na Vánoce. V neděli večer jsme s Laurie a Abby vyrazily na nějakou rozlučkovou párty s prázdninami. Obě si to užívaly a obě mě nutily tančit. Nechtěla jsem. Laurie byla strašně otravná s celou tou frází "musíš si to užívat, je konec prázdnin!". A Abby jakbysmet. Nakonec se mi podařilo jim vysvětlit, že si fakt neužívám dělat něco, u čeho si připadám tak pitomě a nejistě. Navíc tam byli úplně všichni. Včetně Mayi, která měla stejné šaty jako já. Poznámka: Nathan a Yvi spolu stoprocentně chodí. Po tomhle večeru jsem si jistá.

Dneska byl velký den. Ráno jsem na sebe hodila školní uniformu, i když Nathan nám později říkal, že bychom to dělat neměly, kvůli zákonu o utajení. Já si ale myslím, že divnější by pro Londýňany bylo vidět 1. září hlouček jedenáctiletých děcek bez uniforem, a že školní nášivka na mojí sukni fakt nikoho nezajímá. Dala jsem si snídani, rozloučila jsem se před Kotlem s rodiči, kteří přijeli, a pak jsme už šly samy s Laurie a Abby na nádraží. Během cesty vlakem začalo dost pršet. Když jsme z vlaku vylezli, už lilo fakt strašně moc, a to jsme navíc měli před sebou cestu do Bradavic na loďkách! Stmívalo se, začínala být zima a fůry blesků křižovaly oblohu. Bylo to celý hrozně silný, ani jsem nevěděla, jak se vlastně cítím! Bylo mi hrozně nepohodlně, byla jsem strašně vyděšená, ale zároveň taky strašně šťastná, že jsem tam, na cestě do Bradavic se svými novými spolužáky, koukajíc na ten nádherný obří hrad na temném útesu. Hádám, že takhle se to prostě s Bradavicemi má. Colchester je jenom škola kouzel: chceš studovat magii, jdeš tam, učíš se, uděláš zkoušky, šlus. Ale Bradavice? Bradavice jsou dobrodružství, zkušenost, celý dlouhý příběh čekající, až ho někdo bude vyprávět. A přesně takhle velkolepě to celé začalo pro mě. No, teda, nakonec to tak romantický nebylo, protože ta loď se hrozně houpala v těch velkých vlnách a bylo mi tak blbě, že jsem si myslela, že se pozvracím. Proto jsme taky s Abby a Laurie byly skoro poslední ve frontě na zařazování - holky na mě počkaly, abych se vzpamatovala po výstupu z loďky.

Hrad je nádherný, i když jsem z něj ještě neviděla moc. Velká síň je naprosto dokonalá, se všemi těmi létajícími svíčkami a očarovanou oblohou. Ale je pravda, že jsem se kolem sebe tak moc nedívala, protože jsem byla nervózní ze zařazování. Když jsem přišla na řadu, hrozně jsem se bála, že mě Klobouk nikam nezařadí. Celé to trvalo tak dlouho! Dokonce se mě zeptal na otázku: jestli mám raději svítání nebo soumrak, což bylo fakt divný. Jak to souvisí s mojí povahou? Každopádně poté, co jsem odpověděla, tak zakřičel "Havraspár!" a od té chvíle jsem součástí koleje, do které jdou všichni ti chytří. Nejsem si teda jistá, co tu dělám. Nejlepší na tom je, že Laurie a Abby jsou tu taky. Určitě z nás budou nejlepší kamarádky! Měla jsem toho až na hlavu, a tak jsem se ostatním lidem na koleji ani nepředstavila, takže neznám jejich jména. V koleji máme jednoho primuse a jednu prefektku a oba vypadají fajn. Horší je, že tu je i Ryan, ten kluk, který byl protivný v Děravém kotli. Má na starost sovy. Potkali jsme se taky s vedoucí koleje a jejím zástupcem. Říkali nám spoustu věcí, které si nepamatuju, protože jsem musela přemýšlet nad spoustou věcí naráz, přičemž ta nejdůležitější otázka byla, s kým asi tak skončím na pokoji. Naštěstí se nám podařilo ukořistit pokoj s Abby a Laurie, z čehož jsem nadšená! Jsem strašlivě unavená a zítra ráno musím být vzhůru na barvení plášťů. Dobrou noc!