The saddest fear comes creeping in

Už si ani nepamatuju, jak je to dávno, co jsem naposledy sáhla po téhle knížečce s nutkavou potřebou něco si zapsat, aniž by to hlavní, co mi běží hlavou, nebyli kluci. Nebo holky. Nevím, co o mně vypovídá, že fakt naprostou většinu času dumám nad vztahama, flaškama, líbačkama, zašívárnama s Viann nebo s Maxem; a když ne nad svýma, tak nad tím samým, ale u ostatních lidí.

Dneska je to jiné. Dneska toho mám na srdci hodně, ale snad poprvé po roce nemyslím na to, že bych se s někým chtěla vykousnout. Hlavu mi okupují daleko závažnější věci.

Kde začít?

Pamatuju si, že jsem naposledy psala nějak před Valentýnem. Na Valentýna byl v Bradavicích koncert Charlie Bae Jensen. Mám ji docela ráda. Šli jsme společně se Stuem a moc jsme si show užili. Je pravda, že jsem hodně času strávila výčitkami svědomí, že se bavím na koncertě, když je čtvrtek a měla bych být na ošetřovně. Minulý rok jsem to tak vážně nebrala, ale letos mi došlo, že to, že se léčení bojím a až tolik mě neláká, je důvod, proč tam CHODIT, ne naopak. Lékouzelnictví je pro mě jen krok na cestě k psycholékouzelnictví. A nejlépe se nutnosti skutečně hluboce ovládat medicínu vyhnu tím, že budu proaktivní v těch částech, které mě aspoň trochu baví.

Jakoby, madam Hitori Thruffle mě asi nikdy nebude mít tak ráda jako Stua, který je v těchto věcech totální šprt a asi chce být nejlepší lékouzelník ještě předtím, než dokončí školu; ptá se na všechny ty otázky, je samostatný, přečetl o všeobecném lékouzelnictví už tak pět tuctů odborných knížek a tak. Já bych tomu svůj život tolik podřídit nedokázala. Potřebovala jsem se nadchnout aspoň pro nějakou malou část, do které bych se mohla taky takhle ponořit a ukázat paní hlavní ošetřovatelce, že jsem schopná samostatně pracovat a být na ošetřovně přínosem. Že možná nejsem TAK dokonalá jako Stu, ale že mít mě jako pomocnici je třeba taky fajn.

A tak mě napadlo, že bych mohla pro ošetřovnu připravit kurzy první pomoci pro studenty. Stu mi kdysi půjčil knihu o první pomoci s pohyblivými obrázky, a pak jsem si o tom načetla pár dalších věcí. Ta teorie laické první pomoci mě docela baví, i když bych se potřebovala hodně zlepšit v tom, abych uměla okamžitě reagovat a skutečně pomoct místo zamrznutí a paniky.

Navrhla jsem, že bych tohle udělala, paní ošetřovatelce, a moc se jí to líbilo. Před NKÚ jsem jí přinesla kompletní návrh, jak by to asi probíhalo, a pochválila mě za to. Bude to fungovat jako klub, takže dobrovolně pro všechny studenty a klidně i profesory. Vždy bude nějaký výklad a potom půlku lidí nalíčíme jako zraněné, nabriefujeme je, jaké zranění mají hrát, a druhou půlku pošleme je zachraňovat tu první (jenom jako). Takže si budou moct tu první pomoc vyzkoušet v praxi. Teď musím ve spolupráci s madam Hitori připravit samotné ty osnovy.

Mám konečně pocit, že dělám poprvé v životě něco užitečného. Něco, za co si zasloužím pochvalu od dospělých lidí. Poprvé nejsem na obtíž, ale skutečně na něčem pracuju. Je to dobrý pocit a připadám si, že taky velká zodpovědnost. Vlastně se trochu těším, až se na to po NKÚ vrhnu. Zdaleka nejlepší na tom celém ale bylo, jak se na mě Stu hrdě koukal, když jsem mu o tom celém řekla. Vymyslela jsem si to totiž celé úplně sama. Schválně jsem o tom Stuovi neříkala, dokud jsem to neměla připravené. Možná, že by výsledek byl lepší, kdybych ho poprosila o pomoc, ale nemohla bych z toho pak mít ten super pocit, že jsem něco sama zvládla. Stu mi vždycky stojí za zády a pomáhá, a já si pak vůbec nepřipadám, že bych se o ten výsledek nějak zasloužila. Tady je to jiné. Poprvé se cítím, jako že můžu uspět i já sama o sobě, a ne protekčně jako stín (a holka) dokonalého lékouzelníka Stua. Hodně mi záleží na tom, abych to nepokazila.

---

Práce na bradavickém kurzu první pomoci není to jediné, co jsem Stuovi tajila. Kdyby se dozvěděl o té druhé věci, asi by na mě ale zdaleka nebyl takhle pyšný. Někdy na podzim jsme se totiž sešly s Gab a rozhodly jsme se naplánovat páťáckou párty. S Viann jsme pak lstí vylákaly z Ala od Kate alkohol a celé se to uskutečnilo v termínu, který vyhovoval nejvíc lidí z páťáku. K vzteku bylo to, že to bylo den před Stuovými narozeninami, což mi došlo až pozdě.

Ve spoustě momentů jsem mohla udělat správné rozhodnutí. Přeplánovat párty na jiný termín. Nepít na té párty alkohol. Nebo se aspoň nezlískat jako doga. Anebo nenaplánovat Stuovi jako oslavu jeho osmnáctin brunch, ale třeba něco, co by se mohlo uskutečnit až odpoledne. Ale ne. Já udělala samá špatná rozhodnutí, takže jsem druhý den s úpěním a bolehlavem přála Stuovi k narozeninám a snažila se udržet vajíčka, která připravila Mirai, uvnitř svého žaludku.

Párty byla jinak docela fajn. Spaly jsme v posteli s Viannou, Laurie věštila z tarotových karet a hráli jsme flašku. Byli tam skoro všichni, alkohol tekl proudem a bylo super, že jsme se sešli jako ročník takhle společně. Třeba Amálku a Tie totiž nevídám v poslední době skoro vůbec.

Na párty jsme se dozvěděli pár zajímavých drbů, třeba že Isaacovi se líbí Elena a možná i Eleně Isaac. Izy si ale není jistý, jestli jim to může klapat, protože on je rebel a ona je poctivá prefektka. Vypadalo teda komicky, že nám to vyprávěl, zatímco ona ožralá spala opodál. Slova jsou jedna věc, ale činy nenasvědčovaly, že by byli ti dva v přístupu k pravidlům až tak odlišní. Potom se tam taky k tvorbě drbů přispělo. Třeba když Abby a Corn dostali za úkol odejít vedle a dělat tam spolu, co chtějí, a ony se nějak hodně líbaly, a potom si prý byly fakt hodně blízko v noci. Fuj. Spali tam další lidi! U Corn se nedivím, ale do Abby bych řekla, že bude mít aspoň nějaké hranice… a soudnost.

Nejdramatičtější událost párty byla situace, kdy Viann přiznala, že Laurie nepřála vztah s Barrym, který jim nakonec nevyšel. Laurie poté dramaticky odešla, úplně ublížená, a chudáci lidi z ostatních kolejí asi vůbec nechápali, o co jde. Mimochodem moje snaha to zkráceně vysvětlit se u Laurie nesetkala úplně s úspěchem, a tak myslím, že nakonec byla koza blonďatá naštvaná nejen na Viann, ale i na mě.

Když odkráčela, bála jsem se nejhoršího: že naši párty kecne klukům na koleji, a za chvíli že tam naběhne Max se Stuem a Barrym v patách. Hrozně mě překvapilo, že to neudělala. Jako by nakonec v sobě našla trochu cti. Možná, že Laurie postupně dospívá a nakonec nebude až tak hrozně špatná. V poslední době se celkem tolerujeme. Když jsem o téhle situaci přemýšlela, dovedla jsem si dokonce na zlomek sekundy představit, že bychom byly zase v pohodě, normálně spolužačky bez nějaké zlé krve. Ne kamarádky, to je silné slovo. Ale už mi nepřipadá nereálné, že mi jednoho dne, když uslyším jméno Laurie, neprojedou hlavou všechny myslitelné nadávky, ale třeba prostě jen „ta jednoduchá vyfintěná blondýnka, co je se mnou v ročníku“.

---

K přemýšlení na tohle téma mě taky hodně dohnala Cindy. Cindy je hrozně fajn, byla s námi (i společně se Samem, milým prvákem od nás z koleje) na konci zimy sáňkovat, ale až nedávno jsme spolu poprvé fakt pořádně mluvily mezi čtyřma očima a vzájemně se poznaly. Ona mi řekla plno věcí o sobě a svých vrstevnících a já jí zase vyklopila veškerou vztahovou historii havru. Mimo jiné jsem jí řekla i o tom, že se nemáme rády s Laurie a proč. Nejdřív se mi o tom moc mluvit nechtělo, protože Cindy má Laurie ráda a já se bála, aby to nesklouzlo k tomu, že ji totálně pomluvím. To by nebylo fér. Cindy to ale zajímalo, a nakonec jsem prostě všechno řekla tak, jak to bylo. Že si spolu lidi někdy nesednou. O tom, jak to bylo s Maxem a s panenkami, i s tím, jak se pak rozešli a já šla utěšovat Maxe a ne ji. I o Stuovi a Prasinkách, facce ode mě, Leicesterovi a stěhování z pokoje. Dodala jsem taky to, že jsme byli všichni tou dobou malí, a že ve dvanácti dělá hloupá životní rozhodnutí každý. Doporučila jsem jí, aby věci neřešila fackováním lidí. Vyčítala si totiž, že to neudělala, i když si to někdo zasloužil. (Mimochodem ten někdo byl Leon. Ale to mě nepřekvapuje, protože tenhle názor sdílí fakt hodně holek. I když mně připadá v pohodě.)

Pořád mi ale běželo hlavou jen to, co Cindy řekla o mně s Laurie: že je škoda, že se nebavíme. A že by se to třeba dalo napravit, že to nikdy nejde vyloučit. Je jí sice jen dvanáct nebo třináct let a asi úplně do detailu nemůže rozumět tomu, jak hluboké jsou naše neshody s Laurie, zároveň má ale pravdu. Mezi námi dvěma nevznikl žádný nový konflikt už tak tři roky. Nesneseme se jen kvůli dozvukům něčeho, co se stalo, když nám bylo proklatých dvanáct. Když jsme byly stejně staré jako Cindy. Je to vlastně směšné.

Ale zároveň mám dojem, že já všechny kroky k usmíření vždycky udělala, a že se mi nic konkrétního teď dělat nechce. Nechám tomu volný průběh. Jen mám dojem, že mě Cindy a to, jak čestně se Laurie zachovala kolem té stanové párty navzdory všemu mému očekávání, přiměly trochu změnit nastavení mysli v tomhle ohledu.

---

Ze všeho nejvíc na světě se bojím toho, že si o mně lidi budou myslet špatný věci, a že si za to budu moct sama. Nebýt té březnové hodiny s bubáky, ani bych to nevěděla. Připadá mi to jako fakt trapnej strach. Mohla bych se bát ztráty ostatních lidí, nebo aspoň co já vím, démonů jako Corn. A já se místo toho bojím o vlastní pověst. Že mě rodiče vyhoděj z domu kvůli tomu, že se cicmám s více lidma, a že se ode mě odvrátí všichni moji kamarádi. Že budu na světě a v každém davu úplně sama. Všichni se na mě budou opovržlivě dívat, zatímco na mě řve hulák od mého táty.

Hodina profesora Harringtona mě naučila, jak bojovat s bubákem, který se přetvoří do podoby mého největšího strachu. Je pravda, že Taylor, která vylezla z huláka a začala zpívat héliovým hláskem a tančit kankán, docela dovedla naředit hustou atmosféru. Z Obrany proti černé magii si ale nevezmu nic o tom, jak bojovat s tím reálným strachem. Nechci mít takovou obavu z toho, že si o mně lidi budou myslet špatné věci. Je pravda, že to asi fakt hodně řeším. Však si stačí vzpomenout na Potlouk a na to, jak mě to tehdy rozhodilo.

V psycholékouzelnických knihách se píše, že je to v mém věku normální. Že prý adolescenti se hodně zajímají o vlastní identitu a o přijetí svými vrstevníky, zapadnutí mezi ně a odpovídání nějakému normálu. Mohla bych si tedy říct, že jsem úplně v pořádku. Jenže nikdo další takového bubáka neměl. Nikdo se nebojí něčeho tak povrchního. Každý z nich se bojí něčeho, co mi připadá mnohem racionálnější a smysluplnější. Teda kromě Laurie, která se podle všeho bojí tmy. Nesoudím.

Třeba se to časem zlomí. Snažím se to trochu oťukávat. Dostávat se do situací, kdy si o mně lidí nemusí myslet žádný super věci. A nezbláznit se z toho.

---

Každopádně si myslím, že kdybychom tu hodinu měli teď, mým bubákem bude test NKÚ z Formulí, protože právě tyhle strašný zkoušky jsou to jediný, co mi ve skutečnosti leží v mysli. Jasně, mohla bych tu ještě psát o tom, že Barry s Abby si KONEČNĚ dali pusu při nacvičování romantického duetu, na který jsem jim určitě ani trošku nevybrala vhodnou písničku přesně proto, aby se to stalo. Nebo o tom, jak jsem zkoušela z legrace ukecat Maxe, aby spal s Abby, protože mě k tomu Abby ponoukla, ale nakonec jediná z nás, kdo s ním spal, jsem byla já. Nebo o Viann. O Viann bych mohla psát celý slohovky. Taky bych možná měla aspoň zmínit tu párty s Jayem, Mary, Stuím a Lil, kam jsme šli se Stuem, Viann a Laurie, a na které se sice nestalo nic extra šokujícího (kromě toho, že Stuí a Lil spolu zřejmě něco mají, že Jay si docela nehezky šťouchnul v rámci úkolu do Stuího kvůli koktání a ten že utekl, a že Stu by klidně rád viděl Viannu nahou… což mě nepřekvapuje), ale zase to byla zábava a možná taky krok k usmíření s potloukovou partou, od které jsme se v posledních měsících hodně vzdálili, a tak si to zaslouží mít to poznamenané v deníčku.

Ale všechno, co bylo doopravdy důležité, už jsem teď napsala, a zítra mě čeká zkouška u profesůrka, takže raději nechám vylívání srdíčka a půjdu se ještě učit. Nebo budu celý život mýt nádobí v Děravém kotli.

Reputation

This ain't for the best

My reputation's never been worse, so

You must like me for me

Konečně jsem si poslechla nové album Taylor Swift. Taylor je úžasná. A její písničky přesně vystihují, co právě teď prožívám. Z prvního poslechu jsem byla docela rozpačitá, protože zvuk toho alba je hodně odlišný proti tomu, na co jsem zvyklá z těch předchozích. Ale jakmile jsem si na to zvykla, nemůžu se od toho odtrhnout.

Vždycky jsem byla good girl. Vyrůstala jsem jako jedináček a ve společnosti samých dospělých jsem se často nudila. Naučila jsem se, jak být potichu, nevyvádět, číst si, kreslit a sledovat situace zpovzdálí. Spíš svůj život sledovat, než že bych v něm nějak aktivně hrála. Když jsem nastoupila do školy, často jsem si přišla, že první housle hrají v našem ročníku ty extrovertní, živé holky zvyklé na pozornost, jako je Laurie nebo Viann ♥. Já byla trochu jako ošklivé káčátko.

Ve čtvrťáku jsem začala pomáhat na ošetřovně a rozhodla jsem se, že jednou chci být psycholékouzelnicí. Drama se mi nevyhýbalo, ale s výjimkou Laurie jsem měla docela málo konfliktů. Nešla jsem do každé bitvy o princip, i když mě to někdy užíralo. Myslím, že lidé byli zvyklí, že jsem plachá, nevýrazná, chytrá holka v pozadí.

Jenže pak o mně napsal Potlouk. A mě to prostě nějak přestalo bavit. Proč bych měla být hodná holka, neporušovat pravidla, hrát fér, když se mi to pak vrací v podobě pamfletů, které bolí číst? Jsem ufňukaná uťáplá holka, která ze sebe pořád dělá oběť? Fajn. Tak já nebudu. Ale pokud nemám být lovná zvěř, musím být já lovkyně.

Přemýšlely jsme s Viannou ♥ o tom, kdo by to mohl být. Kdo rád porušuje školní řád, kdo má dostatečně blízko k nám starším i ke třeťákům, kdo má odhodlání na to vydávat takové věci, koho by napadlo psát o strachu z ovcí, kdo má přístup k drbům, kdo krátce před vydáním prvního Potlouku opustil školní časopis, kdo byl na všech párty, kde se plno z popisovaných situací odehrálo, a zároveň byl na Magosu. První jméno, které nás napadlo, jsme vyslovily skoro naráz nezávisle na sobě. Byly jsme si celkem jisté, že jsme identifikovaly všechny členy původně čtyřčlenné, teď už jen tříčlenné rebelské skupiny.

Nebyly jsme si úplně stoprocentně jisté, když jsme psaly Jayovi, jestli se s námi sejde. Vylučovací metodou vážně nepřicházel v úvahu tak nějak nikdo jiný. Potřebovaly jsme po Stuovi, aby přivřel oko, až půjdeme po večerce ven, a nakonec se uvolil, že půjde úplně s námi, abychom když tak měly výmluvu v podobě ošetřovny. To, že jsme ho do toho s Viannou ♥ zatáhly, dost možná ovlivnilo, jak to pak celé dopadlo.

Jay zapíral, a trochu mě mrzí, že jsme v té učebně, kde jsme se sešli, nerozsvítili nějaké světlo, protože kdybych mu lépe viděla do tváře, mohla bych si být trošku ještě jistější tím, že nám lže. Trochu obhajoval, že to určitě není osobní, že je to určitě kvůli čtenosti. Nejvíc mě přesvědčilo, když jsem se ho zeptala, jestli přemýšlel, kdo Potlouk píše, a on řekl, že za to bombardování dotazy na to ještě neměl čas. Jak by ale Jayovi mohlo doteď ujít, že vůbec vychází? Jak by bylo možné, že by se, stejně jako snad všichni lidé na hradě, dosud nezamyslel, kdo to píše? Byla jsem si skoro jistá, že nám lže. Když jsme vyšli z té místnosti, shodli jsme se na tom všichni tři. A strašně nás štvalo, že o tom s ním očividně nemůžeme prostě mluvit. Nejvíc asi Viann ♥, která je s ním z nás tří rozhodně největší kamarádka.

But you stabbed me in the back while shaking my hand

And therein lies the issue

Friends don't try to trick you

Po dobrém to nešlo. Naše přátelské apely vyšly nazmar. Byl čas na bad girls duo June & Viann ♥. Rozhodly jsme se, že když Jay zatlouká a očividně ti tři nemají žádnou chuť to se svými kamarády urovnat, musíme to vynést ven. Aby každý věděl, kdo píše pomluvy a distribuuje je po škole. A aby si dal každý velký pozor, co před těmi třemi říká. Naplánovaly jsme si, že to uděláme. Že rozházíme letáky.

Zkusily jsme poslední pokus. Napsaly jsme Mary a Lil hned ten samý večer dopis, abychom to stihly dřív, než budou kecat s Jayem, který by jim prozradil, že si vlastně nejsme jisté úplně stoprocentně, ale spíš tak devadesátidevítiprocentně. Řekly jsme jim tam, co plánujeme. A že se to dá ještě změnit, pokud s něčím přijdou dřív než ve čtvrtek. Bylo nám blbý si přímo napsat o omluvu. Navíc jsme Jayovi už dost jasně řekli, co nás na tom zajímá a proč. Viann ♥ ale později říkala, že si mezi sebou očividně informace moc efektivně nepředali. Celé to mohlo vyznít o dost hůř, pokud Jay a Mary s Lil znali jiné kousky skládačky, ale nikdo celý obraz. Holky se domluvily na tom, že se sejdeme. Stejné místo, stejný čas. Byla jsem nervózní, že na nás pošlou profesory nebo ušijí nějakou podobnou boudu. Ale ne. Bylo to tři na tři. Já, Viann ♥ a Stu, všichni strašně nervózní z konfrontace, kterou jsme vyvolali, a rizika ztráty přátelství. A Jay, Mary a Lil. Přesvědčení, že jsme naplno odhodlaní napráskat je profesorům a nechat je přinejmenším vyhodit ze školy. Vzájemně jsme se drželi v šachu. Přece jen mi ale přišlo, že jsme tahali za o trošku delší konec.

Neměli jsme žádný silný plán, ale počítali jsme s tím, že po nich budeme chtít omluvu, dementování předchozího článku a slib, že se to nebude opakovat. Měl to být čistý business. Nakonec to bylo mnohem emocionálnější, než jsme si to naplánovali. Hlavně já jsem se asi neudržela. Lil od začátku vedla rozhovor tak, že to znělo, že jsme to pochopili špatně, a že nemáme nárok se cítit ublížení, když oni to mysleli jako legraci. Koukala jsem na ni a vůbec jsem nechápala, co z ní leze za věty. Naposledy jsem měla takovou chuť někomu vrazit tehdy s Laurie, a tehdy jsem to udělala. Takže hádám, že je to pokrok, protože tentokrát jsem se jenom tajně rozbrečela a urychleně uklidnila.

Nejsmířlivější byla Mary poté, co jsme jí vysvětlili, jak špatný dopad může mít náhodné obvinění z toho, že dospělý Stu ještě nedospěl a nechává za sebou běhat holčičky, na jeho kariéru, když se někdy objeví někdo, komu bude ležet v žaludku. Slíbila, že to napraví. Lil s tím nevypadala úplně smířená. Mary se mi za ni v pozdějším dopise tak nějak vlastně omluvila. Že má těžké období po rozchodu se Seanem a tak. Ostatně, to jsme viděli sami na ošetřovně ve čtvrtek, kam přišla s tetováním, krátkými fialovými vlasy a neodborně píchnutým piercingem, který se jí samozřejmě zanítil. Bylo to dost rozpačité, nicméně při odchodu se prý Stuovi dokonce omluvila. Věřím, že s Mary se náš vztah vrátí zase do pořádku. U Lil v to spíš doufám, než že bych v to měla důvěru. Nechci vleklé spory. Ale jsem teď nová, smělá, nekompromisní June. Udělat jsme něco museli, a teď nezbývá než doufat, že žádné přátelství nepadne za oběť našemu boji za spravedlnost.

---

Liliannina zanícená díra v nose nebyla tou nejpodstatnější věcí, co se ten den stala. Večer jsme na sebe zbyly v koleji jen s Viann ♥ poté, co Stu šel poňuňat Montyho. Zdálo se mi, že kolem sebe trochu tančíme. Bavily jsme se o Barrym a o silvestrovských pusách, a když jsem řekla, že jejich polibek byl něco, zdálo se, že Viann ♥ to pochopila jako naši pusu. Která taky byla fakt něco. Ale nebyla jsem si pořád jistá, jestli si to ona myslí taky. Věděla jsem jen, že je mi s ní strašně dobře, že hledám záminky, proč s ní trávit čas, a že sice vím, že je to celé špatně, ale docela mi vyhovovalo, že Stu šel pryč, a že já jsem mohla navrhnout, že mi ukáže ty prefektské koupelny, co mi nabízela už na začátku školního roku, ale pak to přes Stua neprošlo.

Je zvláštní, jak člověk může být s někým kamarád několik let, ale pak se stejně dostane do takové trapné situace, kdy uhýbá pohledem, vypouští z pusy hloupé smalltalkové fráze a nemůže se zmoct na pořádnou větu. Byl to super večer, ale můj adrenalin lítal fakt vysoko a hlava mi jela na plné obrátky, abych neřekla nějakou fakt blbost. Povídaly jsme si, pouštěly do vody pěnu i koupelové soli z načančaných kohoutků, nahřívaly si záda.

A pak mě políbila.

A já ji.

A bylo to něco.

Jestli se na Silvestra špatně zapomínalo, tak nevím, co budu jako dělat teď, protože tohle bylo ještě o stupeň lepší. A hlavně to nebylo naposled. O pár dní později jsme slavili její narozeniny. Ona teda neměla naplánovanou žádnou oslavu, ale koupila jsem jí dárek a se Stuem jsme pak měli ve třech sleepover, kde jsme hráli Twister, povídali si a nakonec jsme spali všichni v jedné posteli. No a někde mezitím jsme si šly odskočit, pak jsme se potkaly a stalo se nevyhnutelné.

I'd kiss you as the lights went out

Swaying as the room burned down

I'd hold you as the water rushes in

If I could dance with you again

Upřímně nemám ponětí, kam odsud pokračovat. Je to celý fakt hezký. Nemůžu na ni přestat myslet. Ale můj kluk je Stu a s Viann ♥ to je jiný, než to bývalo s Maxem. Nemám z toho pocit čistě nějaké zábavy bokem. S Maxem nepřichází v úvahu, že bych s ním někdy znovu chodila. Oba víme, že je to blbost, a je snadné tu hranici udržet, protože přirozeně existuje. S Viann ♥ jsem mnohem víc zmatená. Zaprvé je to holka, a já se takhle vůči holce nikdy necítila. Jo, byla doba, kdy jsem hodně přemýšlela nad Karou, a dumala jsem, jaké by to asi bylo. Ale nikdy jsem si nepřipadala… takhle. Tak, jak jsem byla zblázněná jenom kdysi do profesůrka, potom do Maxe, pak do Stua a teď do ní.

Když jsem o tom říkala Stuovi, řekl, že se trochu bojí, že mu spolu utečeme. Je jasný, že je to blbost. S Viannou ♥ by nám to určitě dlouhodobě nefungovalo. Stu je moje end game. Jsem si tím jistá. Kdybych přišla o Stua, kdo ví, jestli bych nemusela na dalšího takového čekat dalších 15 let. Nebo by se třeba druhý podobný už nikdy neukázal. Ale stejně: co kdyby? Jak by to asi vypadalo? Kdo by si vzal čí příjmení? Měly bychom stejné, nebo každá jiné svatební šaty?

Vždycky udělám stejnou chybu. Vždycky si myslím, že když se s někým budu líbat, udělá mi to pořádek v hlavě a v mých citech. A ono se to nikdy nestane. Ani nevím, jestli je dobrý pokračovat s Viannou ♥ v nějakém románku, když jsem v tom takhle hluboko až po uši. Vím, že se Stuem máme takový věci povolený, ale nemůžu se zbavit takové zvláštní provinilosti, že i když jsme se jen třikrát líbaly, myšlenky, který mám, už přece jenom jsou trochu podvod. I když jsem ani na sekundu nezvažovala, že bych ho opustila, a natrénovaný mám podpis June Deeren Dappertop.

---

Viann ♥ narozky jsme slavily u mě v pokoji. Abby tam nebyla. Přišla krátce poté, co jsme si všichni tři zalezli do peřin. Snažili jsme se být nenápadní, ale věděla, že tam jsou. Ani nevím, proč jsem se snažila to utajit. Nic špatného jsme nedělali.

To bylo noc před zkouškou pěveckého klubu a prý „trénovali“ s Maxem. Jak ten trénink vypadal, to mi pak Abby prozradila, a rozhodně to neodpovídalo Maxově vystupování a la „už nikdy s tebou nepromluvím, protože jsi mě smrtelně ranilo tvých pár silly kisses, když jsi byla namol“. Na jednu stranu bych se Abby trochu divila, že s ním spala, i když jí dělá tichou domácnost. Na druhou stranu už za sebou taky pár zkušeností s Maxem mám, a tak vím, že jednou ze základních vlastností hot assholes je, že část „hot“ často převáží nad tou částí „asshole“.

Druhý den se na pěveckém klubu dal tea sklízet kosou. Vystoupení Abby a Maxe bylo nabité vzájemným napětím a měli nacvičenou fakt těžkou (a hodně kontaktní) choreografii. Na to, že Abby byla přesvědčená, že neumí zpívat, a ještě v létě se kroutila vůbec zpívat na karaoke, tak se docela vyšvihla. Následovalo vystoupení Mirai, která mnohem míň poskakovala, ale zase fakt moc hezky a čistě zpívala, i když nevím, o čem to bylo.

No a na závěr Laurie a Barry. Myslím, že Barry říkal, že to byl jeho nápad, že si spolu zazpívají Jacksonova Smooth Criminal. Bylo to taky plné napětí, i když trochu jiného. Věřila jsem jim vzájemnou nevraživost a hněv jednoho na druhého. A oba skvěle zpívali. Skončili čelem k sobě, téměř se dotýkajíc, s výrazem napovídajícím, že jsou jen centimetry daleko od toho se porvat. A v tom Laurie Barryho políbila a vystřelila pryč. Bylo to… zvláštní. Vždyť ho přece po Silvestru odmítla. A najednou tam chudáka introverta Barryho nechá stát samotného na pódiu, šokovaného a zmateného. To, že si to rozmyslela, mu řekla skutečně hodně po laurieovsku. Ani trochu to nepřizpůsobila tomu, jak by si to asi přál Barry. Jestli Barrymu do té chvíle nedošlo, jak moc se k sobě nehodí, jsem si jistá, že si tu nekompatibilitu hodně palčivě uvědomil, když beze slova stál přede všemi včetně profesorky na pódiu, než se sám spakoval.

This is how the world works

You gotta leave before you get left

Krátce poté se mi svěřil, že už ho to prostě přešlo. Poté, co ho poslala do háje, už na ni pozapomněl. Bylo mu blbé ji odmítnout, ale řekl, že ji má až jako třetí v pořadí. Druhá je Viann ♥. Barry by byl raději s Viann ♥ než s Laurie. A kdo se mu líbí vůbec ze všech nejvíc? ABBY. Barrymu se líbí Abby. Asi už delší dobu. Neměla jsem o tom ani ponětí. Hlavou mi v tu chvíli proběhl celý extra toxic vztah Abby s Maxem. A Barry přede mnou seděl a říkal mi, jak s Abby má smůlu, protože je zadaná. A měl pravdu. Ale ten vztah je od začátku úplně špatně, a Abby s Barrym znějí… perfektně. Jak moc super by bylo, kdyby se dva moji nejlepší kamarádi dali dohromady? A hlavně: o kolik lépe by se k Abby choval Barry, než se chová Max? A Abby k Barrymu oproti tomu, jak se chová k Maxovi?

Vědět tajemství všech začalo být v tu chvíli nesnesitelně zatěžující. Jak mám nic nedělat, když vím tohle? Na druhou stranu můj zásah asi ani nebyl potřeba. Vztah Maxe s Abby byl nejmíň od Silvestra v troskách a Barry byl rozhodnutý Laurie odmítnout. Zařekla jsem se, že se nebudu zaplétat do žádných her a budu prostý pozorovatel dění. Pokud to má nějak dopadnout, tak to tak dopadne.

---

Musela jsem ten večer vyřídit ještě jednu věc. Na pěveckém klubu jsme se losováním rozdělili do dvojic na dueta, a Max si vylosoval mě. Docela mě to v tu chvíli znervóznilo, protože Max se se mnou pořád ještě nebaví, a tak jako Abby, i já od něj dostávala silent treatment. Dokonce mi poslal zpátky můj omluvný lístek. Říkala jsem si, že ideální bude jít si to zkusit vyříkat. Už to tou dobou byl měsíc. A pokud bychom spolu měli zpívat duet, nemůžeme se vzájemně ignorovat.

Ten rozhovor nešel dobře. Začal smířlivě, ale když začal mluvit o tom, jak moc ho Abby zradila, nějak jsem to nevydržela a musela jsem mu opáčit, že zrovna my dva známe realitu. Že zrovna my dva víme, že i když on ji má fakt rád, tak celou dobu flirtuje se mnou. Max projevil naprosto nulovou sebereflexi. Je přesvědčený, že mu celý svět hrozně ublížil, a vůbec nepřipouští, že by on kdy udělal něco blbě. A co víc – že o tom Abby věděla, protože já svojí nejlepší kamarádce všechno říkám. Že i to mohlo celkem ovlivnit to, že Abby nakonec jako by o silvestrovské noci pozapomněla, že s Maxem vůbec chodí.

Snažila jsem se ho chápat. Snažila jsem si vštípit, že i když je to od Silvestra měsíc, tak je pořád hodně raněný Abbyiným podvodem. Ale nějak jsem neunesla tu míru pokrytectví. Když se ptal, jak bych se cítila, kdyby mě někdo podvedl, když to byl on, kdo mě kdysi skutečně podvedl, a na rozdíl ode mě nebo od Abby ho svědomí tehdy nekousalo dostatečně na to, aby mi to narovinu řekl. Možná nebylo fér tahat do toho staré věci, ale na druhou stranu jeho koketování se mnou, výzva k polibku na začátku roku, to všechno mě vede k přesvědčení, že se nezměnil, a že na lidi kolem sebe prostě jen uplatňuje o dost přísnější měřítka než na sebe samého.

Začal mluvit o tom, jak zrovna ode mě nepotřebuje poučovat, jak nikomu nemůže věřit a nakonec třísknul dveřmi. Asi jsem mu to říkat neměla. Na druhou stranu jsem už udělala rozhodnutí, že nebudu žádná hodná holka, co si nepříjemné myšlenky nechává pro sebe. A možná dobře, že jsem viděla, jak se reálně chová a jak reálně přemýšlí. Potřeboval reality check, který se k němu možná přes hradbu ublíženosti vůbec nedostal. Ale já nikdy dřív nebyla víc přesvědčená o tom, že Abby a Max k sobě nepatří, že moje nejlepší kamarádka se nemůže nechat ničit klukem, který nemá absolutně žádný náhled na to, jak se chová k ostatním, a přitom ji nechává koupat v nejistotě a vydusit ji. Stejně jako kdysi mě a teď nás všechny, jeho kamarády. Abby je skvělá holka. Je krásná, hodná, energická, šikovná, pořádná a skvěle vaří. Zaslouží si toho nejlepšího kluka.

Zaslouží si Barryho.

Barryho, který za ní teskní, a který jí nikdy neřekne, že ji má rád, protože ctí, že je zadaná s největším asshole školy.

Kráčela jsem do svého pokoje poté, co mi praštil dveřmi, a viděla jsem rudě. Měla jsem neskutečný vztek. Je zvláštní, že ke mně se tak choval tucetkrát a nikdy jsem to neprožívala tak silně, jako když jsem vnímala, že ta oběť jeho her je najednou Abby, z vlastní dobroty uváznutá ve vztahu s ním ve snaze mu neublížit. Když nad tím teď přemýšlím, říkám si, že bych se měla mít ráda tak, jako mám ráda Abby, protože pak bych sama sobě taky nenechala ubližovat. Vrazila jsem do pokoje.

Přísahám, že kdybych v tom momentě našla Abby vzhůru, všechno jí vyklopím. O mém rozhovoru s Maxem, o Laurie a o Barrym, a hlavně o ní a o Barrym. O tom, že se Barrymu už dlouho líbí, že se stačí rozejít s Maxem a může mu padnout do náruče. Vlastně bych jí to řekla nejen pro její dobro, ale taky abych uškodila Maxovi, kterému jsem měla chuť zlomit nos. Asi je dobře, že Abby toho večera už spala, a já jsem svůj vztek jen vyfuněla do polštáře, abych ji nevzbudila. Druhý den jsem byla mnohem klidnější a vzpomněla jsem si na svůj slib sama sobě, že do toho zasahovat nebudu. Řekla jsem jí o své hádce s Maxem, to jo. Řekla jsem jí, že má na víc. Ale neřekla jsem jí, že to „víc“ je kluk, který jí motá hlavu už pěknou řádku měsíců, a ona na oplátku zase jemu.

Should've known I'd be the first to leave

Think about the place where you first met me

In a getaway car

No, they never get far

O pár dnů později se Abby s Maxem rozešla. Mám mnohem lepší svědomí, když vím, že to není proto, že bych ji k tomu aktivně dostrkala, ale že k tomu došla vlastně sama. Ten vztah nikdy nikam nevedl. Abby Maxe nikdy nemilovala. Měla zlomené srdce od Jamieho a Maxe použila jako převozníka. Je to nejhezčí kluk na škole, choval se k ní hezky a dával jí najevo, že je jedinečná. Bylo to od ní fér? Asi ne úplně. Max je zničený. Myslím si, že se do ní doopravdy zamiloval, a že doopravdy věřil, že to vyjde. A že ona věděla celou dobu, že on není kluk, který si ji jednou převezme u oltáře; a nechala ho dlouho si myslet, že to bere vážně. Štafetu zlomeného srdce předala dál.

Ale asi nepotřebuje, abych jí to říkala. Myslím, že si to hodně vyčítá. V životě to někdy tak vyjde, že rozhodnutí, která v dobré víře uděláme, dohromady vytvoří koktejl, který někomu ublíží. Z Abby to nedělá špatného člověka. A čas umí vyléčit skoro všechno.

Boys and boys and girls and girls

Rok 2018 je tady.

Rok, kdy se pokusím složit NKÚ.

Rok, kdy kluci z koleje dostudují a půjdou každý svou cestou.

Rok, kdy mi bude sladkých 16 let!

Rok, který jsem začala pravou dospěláckou párty, kde tekl alkohol proudem, hrála se líbací flaška a skončila za zamčenými dveřmi se Stuem ve skladu u dívčích koupelen.

Šťastný nový rok!

---

Od konce září se, jako za každých pár měsíců v Bradavicích a obzvlášť v Havraspáru, odehrála spousta dramatu. První várka se mě moc netýkala a byla kolem Halloweenu. Zvěsti říkají, že Sean se vykousl s Aishou přímo na parketu, a Lil, která se Seanem chodila, to celé viděla. Ale sama jsem u toho nebyla. Nejvíc vzrušující věc, kterou jsem prožila na Halloween, bylo postávání za Stuem, zatímco on křísil Kayla, který snědl rajče, na který je alergický. Nepřekvapuje mě, že se do takové situace dostal zrovna Kayle. Zpětně, když vím, že přežil, mi připadá ta situace vlastně docela komická. Maya zběsile shánějící Stua, kterého crushuje, aby zachránil jejího asi-přítele, se který se kolem sebe furt motají, i když se už asi tak tisíckrát rozešli.

Vůbec si nepřipadám jako někdo, kdo aspiruje na lékouzelnici. Stu do toho dává tolik práce a všichni vědí, že on je ten, na kterého se mají obracet. Já na to nemám sebevědomí. Vím, že na alergii se dává prášek nebo injekce (nevím, jestli tu mají i kouzelníci), ale ani jedno jsem neměla u sebe. Asi bych musela běžet na ošetřovnu. Ani nevím, jak to Stu vyřešil. Žere mě, že musím umět všechny tyhle věci, abych mohla být psycholékouzelnice. Doufám, že se budu moct nějak profilovat hned od začátku, třeba ještě na ošetřovně, až budu praktikantka. Čtu si o tom knížky a baví mě to. Ale musím nějak přijít na chuť i tomu běžnému léčení, abych se ke svému snu vůbec dobelhala. Ještě nevím, jak to udělám.

Druhou várku dramatu, která se mě už dotkla, přinesl první sníh a začátek prosince. Nějací (asi) tři lidi vydali další číslo Potlouku a v něm pořádnou várku drbů, z nichž některé byly o mně a některé nebyly pravdivé. Strašně mě to dožralo. Nevím, kdo to dělá, ale rozhodně nemá právo vydávat o mně a mých kamarádech klepy. Nejhorší na tom bylo, že většina lidí vypadala, že je to ani nezajímá. Laurie měla radost, že si může připadat jako celebrita, Abby se tomu smála a Max byl… prostě Max. Bylo to hrozně frustrující a potřebovala jsem nějakou podporu, kterou mi nakonec dala jen Viann, protože se Stuem jsme o tom z nějakého záhadného důvodu vůbec nemluvili. Viann jediná byla bezpodmínečně na mojí straně, když se mě něco dotklo. How the turntables.

Každopádně Stu ani Viann tam v tu chvíli nebyli, a tak jsem napsala Lil, která se beztak chtěla pár dní předtím sejít. O ní tam taky byly drby, a navíc dost žhavé, protože byly o jejím rozchodu se Seanem kvůli nevěře. Lil se ptala, co je na tom nepravdivého, a říkala, že ten časopis nemůže za to, že se ty věci dějí, a tak. Přišlo mi, že ani jí vůbec nevadí, že někdo šíří takové věci. Vrtalo mi to hlavou. Je pravda, že to, co je tam o ní, není tak moc hrozné. Rozešla se s klukem, který ji podvedl. To mně se údajně vztah hroutí a toleruju nevěru klukovi, který se poohlíží po malých holkách. Vypadám jako strašná slepice. A nejhůř to odnesl Stu. Kdo se s kým cicmá a kdo se s kým rozešel, to jsou nepříjemné, otravné, ale prostě jenom klepy. Ale že se točí kolem holčiček? Když bude mít jednou kariéru na hradě jako ošetřovatel a tohle někdo vytáhne, mohlo by to s jeho životem pořádně zamávat. Nevím, jestli autoři na tohle nepomysleli, nebo jestli na to nepomyslel nikdo, nebo jsem to já, kdo overthinkuje.

Bylo už dost hodin, chvilku po večerce, a tak jsem se z nikam nevedoucí diskuze o Potlouku omluvila a vyrazila jsem na kolej. Seděl tam Max a Abby. Oznámil mi, že jdu pozdě, a já řekla, že jo, že jsem potřebovala mluvit s Lil o tom potlouku, a že ona přišla kus později, ale že jsem šla hned, jak to šlo. Byl hnusný. Vůbec ho nezajímalo, že mě to trápí, a že jsem sháněla vlídné slovo. Neměla jsem na to vůbec náladu, stejně jako na jeho vyhrožování trestem a přibližování se až moc blízko ke mně. Normálně mi to nevadí, ale ten den jsem vůbec neměla dobrou náladu. Ten trest mi dal a nechal mě ho plnit na Štědrý den. Nebylo to fér, protože mě viděl jít do koleje poprvé a všem ostatním toleruje víc, než udílí trest. Myslím, že to oba víme. Ale Max je prostě někdy takový.

Ještě jsme se kvůli tomu pak pohádali s Abby. Pořád se mě ptala, proč mě zajímá, co si o mně lidi myslí. Jako by mi vyčítala, že to tak mám. Strašně mě v tu chvíli štvala a dokonalá Abby, která si s takovými přízemními věci nedělá starosti. Jo, OK, strašně ráda bych byla jako ona a nepouštěla si to k tělu. Ale co mám dělat, když taková nejsem? Mám si jít skočit? Chtělo se mi brečet z toho, že moje nejlepší kamarádka mě nebere, jak jsem, ale furt zpochybňuje a žene mě do kouta za to, že nemám tuhle dobrou vlastnost, co ona očividně má. Obě jsme na sebe byly dost hnusné. Pak už jsme o tom nemluvily. Myslím, že nás to obě mrzelo.

Každopádně se mi to od té doby rozleželo v hlavě a řekla jsem si, že nemá smysl, abych se trápila něčím, co neovlivním. Mám proto dvě možné cesty: jednak se tím netrápit, a jednak to ovlivnit. Co se týče toho druhého, s Viann jsme po Novém roce rozjely intenzivní pátrání po viníkovi. Vylučovací metodou to nemůže být tak těžké. Dáme do toho všechno, a když nám padne do rukou… tak si ještě rozmyslíme, co uděláme, ale určitě to nebude hezký.

Co se týče toho trápení, rozhodla jsem se, že tak nějak trošku dám na radu Laurie. Píše o mně někdo drby? Fajn. Ať si píše. A já mu dám, aby měl co psát. Ne že bych se chystala spáchat módní sebevraždu tak, jako to dělá Laurie se svými „odvážnými“ (= nesmyslnými) modely. Ale proč bych se měla držet zpátky? Rozhodla jsem se, že June, jaká byla na Magosu, se musí vrátit. Je čas vrátit se do modelu party girl. Že se necítím v krátkých sukních a crop topech? Všichni říkají, že mi to sluší. Stačí věřit jim a ne svým vlastním očím, a můžu se hodit do své wild verze. Provést pár věcí, co slušné holky, jako jsem já, běžně nedělají. Políbit pár kluků během jednoho večera. Možná i holek. Vypít dost alkoholu. Neohlížet se na to, co řeknou lidi, a naopak přizpůsobit svou image tomu, aby si řekli co nejvíc, a aby jim spadla čelist. Daří se mi to? Zatím asi částečně. Ale o tom později.

---

Byly Vánoce. Dárky jsem objednávala na poslední chvíli, ale naštěstí mi všechno stihlo přijít. Dala jsem za ně zase hrozně moc peněz. Na oplátku na mě zase ráno na Vánoce taky čekala pořádná kopka. Od rodičů jsem dostala gramofon a starší album Taylor, které jsem ještě neměla. BARRY MI DAL REPUTATION ALBUM A REPUTATION MIKINU! Bez nadsázky jsem skákala a křičela radostí, když jsem ho vybalila. Nemůžu se dočkat, až si ho společně pustíme. Barrymu jsem taky dala mikinu reputation, ale jinou. Viann mi dala krásné Taylor Swift svíčky. Abby obrovský dárek, kde toho bylo hrozně moc pro lepší přípravu na zkoušky. Tie tričko a super ponožky. Stu mikinovou deku, která je hrozně příjemná. Je fialová. Stu říkal, že mi fialová hodně sluší. Musím fialovou častěji nosit.

Dárků byla strašná spousta a všechny je ani nevyjmenuju. Nejvíc mě překvapila asi vyřezávaná truhlička s ptáčkem od Mary. Nejrozpačitější jsem byla ze slutty kočičího oblečku od Kary (asi si ho na sebe nikdy nevezmu, ale kdo ví, zase sedí k mému novému já!). Lil nám se Stuem zase nakreslila hezký obrázek s Bradavicemi. Probíráním dárků jsme společně s Abby strávily celé štědrovečerní dopoledne. Ona tedy vypadala, že by se radši prospala. Do koleje se totiž vrátila až ráno. V noci poprvé spala s Maxem! Nemohla jsem si nevzpomenout na to, že přesně tři roky předtím jsem měla s Maxem svoji první pusu.

Svátky jsem strávila hlavně odpočinkem. Pořád jsem hodně přemýšlela nad tím Potloukem, nikam se mi nechtělo a potřebovala jsem se psychicky připravit na novou June, kterou jsem plánovala od roku 2018. Na tu divokou June, která se ničeho nezalekne, nestydí se, odhaluje kůži a vůbec se nezajímá o to, co si řeknou lidi.

---

Byla vyhlášená silvestrovská neon párty, a to mi narušilo plány. Novoroční June totiž měla najednou příležitost ukázat se ještě v roce 2017. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Vzala jsem si kočičí ouška, co jsem dostala od Kary, svůj provázkový crop top a minišortky. Ještě nikdy jsem na sobě neměla mezi lidmi takhle málo oblečení. Byla jsem prostě zvědavá, co se stane! Taky jsem se nalíčila, než jsem vyrazila z pokoje. Abby říkala, že vypadám dobře.

Šla jsem si nejdřív ke Stuovi pro Zahřívač. Věděla jsem, že nějaký bude mít, a taky jsem věděla, že ať bude Silvestr kdekoliv, tak umrznu, pokud nebudu mít trochu dryáku v sobě. Zaklepala jsem u kluků na dveře a otevřel Barry. Tvářil se hrozně vyvedený z míry a já byla trochu nervózní, protože jsem si nebyla jistá, jestli v dobrém nebo ve špatném. Pak otevřel Stu a bylo zjevné, že asi v dobrém. Nikdy se mi ještě nestalo, že by se přede mnou kluk zakoktal, a že by mu v samé nervozitě sklouzával pohled jinam než k mojí tváři! Byl to fakt super pocit. Musela jsem jen překonat prvotní dojem, že vypadám blbě, a že se na mě tak kouká, protože vypadám nepatřičně. Raději jsem se ho pak zeptala, jestli v tom nejsem tlustá. Ale jeho slova i chování nasvědčovala tomu, že ne. Pak ještě řekl, že kdyby měl tělo jako já, tak takhle chodí oblékaný každý den. Musela jsem se v tu chvíli zamyslet, jestli není transsexuál; že by Stu byla ve skutečnosti žena v mužském těle. To by mohlo asi docela narušit náš vztah, protože já nevím, jak to s holkami mám. I když po silvestrovské noci mám v tomto ohledu taky zase dost nad čím přemýšlet, ale k tomu se teprve dostanu. Každopádně Stu ten kompliment asi jako coming out nemyslel, a nejpravděpodobnější pořád je, že je to kluk, a já že byla sexy.

Když jsem pak sešla dolů a Barry později za mnou, tak se netrefil do dveří.

Max silvestrovskou párty vynechal, a tak jsme vyrazili na místo s Abby, Barrym a Stuem. Převlékli jsme se do neonového oblečení a na místě jsme se přidali k Laurie a Viann, u kterých předtím seděla Corn s Leonem, které jsem ale za celý večer skoro neviděla, protože byli pořád na parketu. Já jsem sice nově wild girl, ale na tanec se pořád necítím, takže jsem ráda zůstala celý večer schovaná u našeho stolečku.

Když šel Barry pro první pití, vydala jsem se s ním a zkusila jsem využít svých ženských zbraní k tomu, abych získala nějaký alkohol. Tak se to dělá, ne? Je pravda, že na Barryho spíš než cokoliv jiného nakonec zapůsobil apel, že jsem jeho nejlepší kamarádka. Koupil drink mně i Abby pod podmínkou, že kdyby se ptal profesor, řeknu, že to je od Maxe. Odsouhlasila jsem mu to, ale myslím, že bych to udělat nezvládla. Spíš bych mlčela a něco nesrozumitelně koktala o tom, že nevím, kde se to tam vzalo.

Večer ubíhal rychle. Nehrály žádné dojáky, spíš jedna taneční písnička za druhou. Živě jsme si povídali a netrvalo dlouho, než jsme se dostali všichni kromě Laurie (ta nemá na to, aby se odvázala, protože je nudná) do nálady. Prozradila jsem Abby, že chci udělat něco divokého. Třeba někoho políbit. Zrovna přicházel ke stolu Barry a Abby k němu kývla a rozpustile se uculovala. Divila jsem se, protože se jí přece líbí, ale kdo jsem, abych jí odporovala? Nedovedla jsem si ale moc představit vhodnou situaci, kdy bych to udělala. Navíc Vianna po něm taky pořád pokukuje, a i když jsem chtěla divoký večer, nechtěla jsem zase nějaké přehnané drama.

Pro další rundu jsem vyrazila s Barrym. Nemohli jsme se dopočítat počtu lidí a drinků, a tak jsme šli kousek stranou, abychom nezdržovali ostatní. Bylo tam najednou ticho, čerstvější vzduch, a bylo docela příjemné si na chvilku od párty mumraje oddychnout. Chvíli jsme si povídali. Myslím, že to nebyl žádný hluboký rozhovor, ale spíš opilé blbosti, ale upřímně si to úplně do detailu nepamatuju. Pak jsme se na sebe chvilku jen dívali. Přemýšlela jsem o té puse. Řekla jsem mu, že je hezkej, protože jsem si v tu chvíli všimla, že fakt je. On mi řekl, že jsem gorgeous. Bylo to celý hrozně náhodný, ale hrozně fajn. Nevím, jak se stalo, že mezi námi byly jen milimetry. Ale políbil on mě. To je ještě lepší!

Až teda na to, že to celé trvalo asi tak tři nebo pět sekund, než jsme se oba začali klátit smíchy. Není to o tom, že by špatně líbal, to vůbec ne. Nevím, co mě na tom tak rozesmálo. Byl to prostě úplný nesmysl. Nic jsem necítila, kromě pocitu, že to, co se děje, je totální blbost. Barry je můj nejlepší kamarád, ne kluk, kterýho bych chtěla líbat. Vzhledem k tomu, že se smál se mnou, místo aby se urazil, myslím, že to cítil stejně. Shodli jsme se, že tohle už nikdy znovu neuděláme. V tu chvíli jsem si myslela, že divokou a spontánní část večera už mám za sebou.

Jenže ta opravdová párty byla až ta, která začala na koleji po ohňostroji, novoročních pusách a svlečení neonových oděvů. Jo mimochodem, Barry si dal novoroční pusu s Laurie, což jsem až do dalšího dne přisuzovala nadměrné konzumaci Tequila Sunrise, a až později jsem od Viann zjistila, že je to úplně jinak.

Nevím, čí nápad to byl, že si zahrajeme líbací flašku. Myslím, že flaška byl možná můj, a líbací asi Viannin. Fakt nevím. Hrálo nás všech pět, co jsme spolu trávili večer, kromě Laurie, která se tvářila povýšeně a bavila se se Cindy a Samuelem u krbu. Věkový průměr jejich akci sice dost podstatně zvyšovala, jinak ale, počítám, perfektně zapadla.

Snažila bych se vyhrabat v paměti, kdy kdo na koho padnul, ale nemělo by to smysl, protože výsledek byl, že se vykousl každý s každým. Snažím se udělat si v hlavě nějaký ranking a seřadit pusy od nejžhavějších po nejméně žhavé, ale to nejde, protože všichni do toho dali všechno. Akorát teda já a Barry jsme to odbyli pusou na tvář s vysvětlením předchozího fiaska, a Abby s Barrym do toho taky moc nedali, i když si nejsem jistá proč, a očekávám, že mi Abby vysvětlí, proč nevyužila tak perfektní příležitosti. Když už stejně Maxe podváděla.

No jo, podváděla Maxe. Ani jsem vlastně nenapsala, že Max a Abby si na začátku prosince oficiálně odsouhlasili, že spolu chodí. Reálně jsou spolu už pár měsíců, ale stejně: měsíc spolu oficiálně chodí a Abby líbá mě (sakra dobře), Viannu (taky to vypadalo dost hustě), Stua (předvedli přesně tolik, co jsem od nich očekávala, a to bylo HODNĚ), a trošičku Barryho. Ani nemluvím o tom, jak mi Max navrhnul ještě někdy v září, že se vykousnem, a jak se mnou konstantně flirtuje, a mně nezbývá než přiznat, že tomu zas tak moc nevzdoruju, a dokonce jsem si schválně vzala krátkou sukni na trest, abych snáze docílila toho, že mi ho nezapíše oficiálně jako záznam (tuhle drobnost jsem Viann zatajila, když jsem o tom s ní mluvila a pohoršovala se nad ním). Ale to je vedlejší, zkrátka: ne vztah mě se Stuem, jak se psalo v Potlouku, ale vztah Maxe s Abby se otřásá v základech dřív, než pořádně začal. Myslela jsem si, že je to jen klasický asshole Max, a že ona mu to toleruje. Ale ona se k němu chová úplně stejně špatně jako on… vždycky ke všem. Tohle už není o tom, že jim nepřeju štěstí, protože mám svoje zájmy. To už mě přešlo a nižší přítomnost Maxe v mém životě mě nijak zvlášť netrápí. Ale nerozumím, jak by jim to mohlo vydržet, když jsou k sobě od samého počátku takhle neupřímní.

Tu noc ale byly morální aspekty líbání spolužáků zamlženy alkoholovým oparem, a nikdo jsme si na Maxe pořádně ani nevzpomněli. A navíc se to netočilo všechno kolem Abby, i ostatní se toho nebáli! Barry a Stu vypadali, že se odplazej ocicmávat někam na pokoj, Barry a Viann rozhodně nevypadali, že by se jim to rozpadlo kvůli nedostatku chemie, a Viann a Stu… oh wow. Nejsem nijak zvlášť žárlivá, ale když jsem viděla, co s mým klukem dělá Viann, v mojí hlavě totálně začínal přeskakovat bojový mód.

To nejlepší jsem si v popisu nechala na konec. Já a Viann. Nic jsem od toho neočekávala, protože mě vlastně nikdy ani nenapadlo, že bychom se někdy líbaly. Viann má očividně praxi (hádám, že ji nabrala během hot girl summer po rozchodu s Barrym) a líbá fakt MEGA dobře. A hezky voní, i když v sobě má čtyři drinky. A krásně se usmívá. Pořád se culím, když o tom píšu.

Když všichni odešli, zbyli jsme jen já a Stu. Schovali jsme se zase dolů do skladu. Doufám, že když za sebou kouzlem zamykáme, tak se nemůže stát, že by tam na nás někdo někdy přišel, protože jestli se to stane, tak končím studium, mažu svou existenci a jdu na jinou školu na úplně jinou planetu, kde mě nikdo nezná. Tak moc trapný by to bylo.

---

Nevím, jestli jsem si do deníčku už někdy napsala, že Viann je nejhezčí holka na škole, ale myslím si to už hodně dlouho, a v posledních dnech bych ten perimetr možná rozšířila ze školy na celou Británii. Vždycky mám tajně radost, když ji někde náhodně potkám. Nevím přesně, co to je, protože holky už jsem v létě líbala (Karu a Abby) a nikdy jsem si pak nepřišla takhle.

V minulém roce jsme se moc nebavily a dokonce mě trochu štvala, ale teď je to úplně jiná pohádka. Navíc se mnou ve spoustě věcí souhlasí, drží tajemství a je mi oporou, když mě něco štve, jako třeba ten Potlouk. Máme spolu tajnosti, jako třeba psaní Alovi o alkohol (ÚSPĚŠNÉ) nebo detektivní pátrání po autorech Potlouku. Já vím, že 3. ledna ještě nemám s čím srovnávat, ale společné pročítání Potlouků a drbání v posteli je zatím nejlepší zážitek letošního roku.

Při tom drbání jsme jednak důkladně probraly Maxe s Abby, ale hlavně největší překvapení letošního roku (once again, uznávám, že to 3. ledna nic neznamená). Barry a Laurie! Viann mi popsala, že Laurie se Barry… líbí? Jak to popisovalo, znělo to spíš, jako že se od něho chce učit vědecké metodě, přičemž ale objektem výzkumu by měl být on. Těžko říct, mně to přijde divný. Laurie se k Barrymu totálně nehodí, a to i proto, že Barry je dobrý člověk, zatímco ona je vypočítavá mrcha. Není to ale jediný důvod. Nejdou k sobě absolutně v ničem. Proto mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že i Barry má Laurie ve skutečnosti rád, a že by s ní něco chtěl mít. No a Laurie se rozhodla zachovat se přesně tak, jak bych od ní očekávala, a tak mu jen tak pro srandu zlomila srdíčko a poslala ho do háje. Asi to nějak souvisí s tím, že na Silvestra procházela do pokoje zrovna v momentě, když mu Viann dávala velmi intenzivní umělé dýchání.

Upřímně doufám, že to mezi Barrym a Laurie nedopadne, protože Barry je super kluk, beru ho skoro jako svýho bráchu, kterýho jsem nikdy neměla, a kdyby měla být Laurie moje skoro švagrová, tak skočím z věže. Je super, že Viann to cítí podobně. Že jí taky připadá, že Laurie a Barry jsou ten nejhorší možný pár. Mohly jsme si o tom spolu popovídat a nedržet se vůbec zpátky. Myslela jsem přitom, co se nad nimi spravedlivě rozhořčovala, na to, že bych jí mohla ještě dát pusu? Možná.

Sice mě to trochu mate, ale to vůbec nevadí, protože duševní nevyrovnanost přesně sedí k mojí nové image, kterou si teď plánuju pěstovat. Všechno jde podle plánu. Přede mnou jsou skvělé časy.