Rok 2018 je tady.
Rok, kdy se pokusím složit NKÚ.
Rok, kdy kluci z koleje dostudují a půjdou každý svou cestou.
Rok, kdy mi bude sladkých 16 let!
Rok, který jsem začala pravou dospěláckou párty, kde tekl alkohol proudem, hrála se líbací flaška a skončila za zamčenými dveřmi se Stuem ve skladu u dívčích koupelen.
Šťastný nový rok!
---
Od konce září se, jako za každých pár měsíců v Bradavicích a obzvlášť v Havraspáru, odehrála spousta dramatu. První várka se mě moc netýkala a byla kolem Halloweenu. Zvěsti říkají, že Sean se vykousl s Aishou přímo na parketu, a Lil, která se Seanem chodila, to celé viděla. Ale sama jsem u toho nebyla. Nejvíc vzrušující věc, kterou jsem prožila na Halloween, bylo postávání za Stuem, zatímco on křísil Kayla, který snědl rajče, na který je alergický. Nepřekvapuje mě, že se do takové situace dostal zrovna Kayle. Zpětně, když vím, že přežil, mi připadá ta situace vlastně docela komická. Maya zběsile shánějící Stua, kterého crushuje, aby zachránil jejího asi-přítele, se který se kolem sebe furt motají, i když se už asi tak tisíckrát rozešli.
Vůbec si nepřipadám jako někdo, kdo aspiruje na lékouzelnici. Stu do toho dává tolik práce a všichni vědí, že on je ten, na kterého se mají obracet. Já na to nemám sebevědomí. Vím, že na alergii se dává prášek nebo injekce (nevím, jestli tu mají i kouzelníci), ale ani jedno jsem neměla u sebe. Asi bych musela běžet na ošetřovnu. Ani nevím, jak to Stu vyřešil. Žere mě, že musím umět všechny tyhle věci, abych mohla být psycholékouzelnice. Doufám, že se budu moct nějak profilovat hned od začátku, třeba ještě na ošetřovně, až budu praktikantka. Čtu si o tom knížky a baví mě to. Ale musím nějak přijít na chuť i tomu běžnému léčení, abych se ke svému snu vůbec dobelhala. Ještě nevím, jak to udělám.
Druhou várku dramatu, která se mě už dotkla, přinesl první sníh a začátek prosince. Nějací (asi) tři lidi vydali další číslo Potlouku a v něm pořádnou várku drbů, z nichž některé byly o mně a některé nebyly pravdivé. Strašně mě to dožralo. Nevím, kdo to dělá, ale rozhodně nemá právo vydávat o mně a mých kamarádech klepy. Nejhorší na tom bylo, že většina lidí vypadala, že je to ani nezajímá. Laurie měla radost, že si může připadat jako celebrita, Abby se tomu smála a Max byl… prostě Max. Bylo to hrozně frustrující a potřebovala jsem nějakou podporu, kterou mi nakonec dala jen Viann, protože se Stuem jsme o tom z nějakého záhadného důvodu vůbec nemluvili. Viann jediná byla bezpodmínečně na mojí straně, když se mě něco dotklo. How the turntables.
Každopádně Stu ani Viann tam v tu chvíli nebyli, a tak jsem napsala Lil, která se beztak chtěla pár dní předtím sejít. O ní tam taky byly drby, a navíc dost žhavé, protože byly o jejím rozchodu se Seanem kvůli nevěře. Lil se ptala, co je na tom nepravdivého, a říkala, že ten časopis nemůže za to, že se ty věci dějí, a tak. Přišlo mi, že ani jí vůbec nevadí, že někdo šíří takové věci. Vrtalo mi to hlavou. Je pravda, že to, co je tam o ní, není tak moc hrozné. Rozešla se s klukem, který ji podvedl. To mně se údajně vztah hroutí a toleruju nevěru klukovi, který se poohlíží po malých holkách. Vypadám jako strašná slepice. A nejhůř to odnesl Stu. Kdo se s kým cicmá a kdo se s kým rozešel, to jsou nepříjemné, otravné, ale prostě jenom klepy. Ale že se točí kolem holčiček? Když bude mít jednou kariéru na hradě jako ošetřovatel a tohle někdo vytáhne, mohlo by to s jeho životem pořádně zamávat. Nevím, jestli autoři na tohle nepomysleli, nebo jestli na to nepomyslel nikdo, nebo jsem to já, kdo overthinkuje.
Bylo už dost hodin, chvilku po večerce, a tak jsem se z nikam nevedoucí diskuze o Potlouku omluvila a vyrazila jsem na kolej. Seděl tam Max a Abby. Oznámil mi, že jdu pozdě, a já řekla, že jo, že jsem potřebovala mluvit s Lil o tom potlouku, a že ona přišla kus později, ale že jsem šla hned, jak to šlo. Byl hnusný. Vůbec ho nezajímalo, že mě to trápí, a že jsem sháněla vlídné slovo. Neměla jsem na to vůbec náladu, stejně jako na jeho vyhrožování trestem a přibližování se až moc blízko ke mně. Normálně mi to nevadí, ale ten den jsem vůbec neměla dobrou náladu. Ten trest mi dal a nechal mě ho plnit na Štědrý den. Nebylo to fér, protože mě viděl jít do koleje poprvé a všem ostatním toleruje víc, než udílí trest. Myslím, že to oba víme. Ale Max je prostě někdy takový.
Ještě jsme se kvůli tomu pak pohádali s Abby. Pořád se mě ptala, proč mě zajímá, co si o mně lidi myslí. Jako by mi vyčítala, že to tak mám. Strašně mě v tu chvíli štvala a dokonalá Abby, která si s takovými přízemními věci nedělá starosti. Jo, OK, strašně ráda bych byla jako ona a nepouštěla si to k tělu. Ale co mám dělat, když taková nejsem? Mám si jít skočit? Chtělo se mi brečet z toho, že moje nejlepší kamarádka mě nebere, jak jsem, ale furt zpochybňuje a žene mě do kouta za to, že nemám tuhle dobrou vlastnost, co ona očividně má. Obě jsme na sebe byly dost hnusné. Pak už jsme o tom nemluvily. Myslím, že nás to obě mrzelo.
Každopádně se mi to od té doby rozleželo v hlavě a řekla jsem si, že nemá smysl, abych se trápila něčím, co neovlivním. Mám proto dvě možné cesty: jednak se tím netrápit, a jednak to ovlivnit. Co se týče toho druhého, s Viann jsme po Novém roce rozjely intenzivní pátrání po viníkovi. Vylučovací metodou to nemůže být tak těžké. Dáme do toho všechno, a když nám padne do rukou… tak si ještě rozmyslíme, co uděláme, ale určitě to nebude hezký.
Co se týče toho trápení, rozhodla jsem se, že tak nějak trošku dám na radu Laurie. Píše o mně někdo drby? Fajn. Ať si píše. A já mu dám, aby měl co psát. Ne že bych se chystala spáchat módní sebevraždu tak, jako to dělá Laurie se svými „odvážnými“ (= nesmyslnými) modely. Ale proč bych se měla držet zpátky? Rozhodla jsem se, že June, jaká byla na Magosu, se musí vrátit. Je čas vrátit se do modelu party girl. Že se necítím v krátkých sukních a crop topech? Všichni říkají, že mi to sluší. Stačí věřit jim a ne svým vlastním očím, a můžu se hodit do své wild verze. Provést pár věcí, co slušné holky, jako jsem já, běžně nedělají. Políbit pár kluků během jednoho večera. Možná i holek. Vypít dost alkoholu. Neohlížet se na to, co řeknou lidi, a naopak přizpůsobit svou image tomu, aby si řekli co nejvíc, a aby jim spadla čelist. Daří se mi to? Zatím asi částečně. Ale o tom později.
---
Byly Vánoce. Dárky jsem objednávala na poslední chvíli, ale naštěstí mi všechno stihlo přijít. Dala jsem za ně zase hrozně moc peněz. Na oplátku na mě zase ráno na Vánoce taky čekala pořádná kopka. Od rodičů jsem dostala gramofon a starší album Taylor, které jsem ještě neměla. BARRY MI DAL REPUTATION ALBUM A REPUTATION MIKINU! Bez nadsázky jsem skákala a křičela radostí, když jsem ho vybalila. Nemůžu se dočkat, až si ho společně pustíme. Barrymu jsem taky dala mikinu reputation, ale jinou. Viann mi dala krásné Taylor Swift svíčky. Abby obrovský dárek, kde toho bylo hrozně moc pro lepší přípravu na zkoušky. Tie tričko a super ponožky. Stu mikinovou deku, která je hrozně příjemná. Je fialová. Stu říkal, že mi fialová hodně sluší. Musím fialovou častěji nosit.
Dárků byla strašná spousta a všechny je ani nevyjmenuju. Nejvíc mě překvapila asi vyřezávaná truhlička s ptáčkem od Mary. Nejrozpačitější jsem byla ze slutty kočičího oblečku od Kary (asi si ho na sebe nikdy nevezmu, ale kdo ví, zase sedí k mému novému já!). Lil nám se Stuem zase nakreslila hezký obrázek s Bradavicemi. Probíráním dárků jsme společně s Abby strávily celé štědrovečerní dopoledne. Ona tedy vypadala, že by se radši prospala. Do koleje se totiž vrátila až ráno. V noci poprvé spala s Maxem! Nemohla jsem si nevzpomenout na to, že přesně tři roky předtím jsem měla s Maxem svoji první pusu.
Svátky jsem strávila hlavně odpočinkem. Pořád jsem hodně přemýšlela nad tím Potloukem, nikam se mi nechtělo a potřebovala jsem se psychicky připravit na novou June, kterou jsem plánovala od roku 2018. Na tu divokou June, která se ničeho nezalekne, nestydí se, odhaluje kůži a vůbec se nezajímá o to, co si řeknou lidi.
---
Byla vyhlášená silvestrovská neon párty, a to mi narušilo plány. Novoroční June totiž měla najednou příležitost ukázat se ještě v roce 2017. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Vzala jsem si kočičí ouška, co jsem dostala od Kary, svůj provázkový crop top a minišortky. Ještě nikdy jsem na sobě neměla mezi lidmi takhle málo oblečení. Byla jsem prostě zvědavá, co se stane! Taky jsem se nalíčila, než jsem vyrazila z pokoje. Abby říkala, že vypadám dobře.
Šla jsem si nejdřív ke Stuovi pro Zahřívač. Věděla jsem, že nějaký bude mít, a taky jsem věděla, že ať bude Silvestr kdekoliv, tak umrznu, pokud nebudu mít trochu dryáku v sobě. Zaklepala jsem u kluků na dveře a otevřel Barry. Tvářil se hrozně vyvedený z míry a já byla trochu nervózní, protože jsem si nebyla jistá, jestli v dobrém nebo ve špatném. Pak otevřel Stu a bylo zjevné, že asi v dobrém. Nikdy se mi ještě nestalo, že by se přede mnou kluk zakoktal, a že by mu v samé nervozitě sklouzával pohled jinam než k mojí tváři! Byl to fakt super pocit. Musela jsem jen překonat prvotní dojem, že vypadám blbě, a že se na mě tak kouká, protože vypadám nepatřičně. Raději jsem se ho pak zeptala, jestli v tom nejsem tlustá. Ale jeho slova i chování nasvědčovala tomu, že ne. Pak ještě řekl, že kdyby měl tělo jako já, tak takhle chodí oblékaný každý den. Musela jsem se v tu chvíli zamyslet, jestli není transsexuál; že by Stu byla ve skutečnosti žena v mužském těle. To by mohlo asi docela narušit náš vztah, protože já nevím, jak to s holkami mám. I když po silvestrovské noci mám v tomto ohledu taky zase dost nad čím přemýšlet, ale k tomu se teprve dostanu. Každopádně Stu ten kompliment asi jako coming out nemyslel, a nejpravděpodobnější pořád je, že je to kluk, a já že byla sexy.
Když jsem pak sešla dolů a Barry později za mnou, tak se netrefil do dveří.
Max silvestrovskou párty vynechal, a tak jsme vyrazili na místo s Abby, Barrym a Stuem. Převlékli jsme se do neonového oblečení a na místě jsme se přidali k Laurie a Viann, u kterých předtím seděla Corn s Leonem, které jsem ale za celý večer skoro neviděla, protože byli pořád na parketu. Já jsem sice nově wild girl, ale na tanec se pořád necítím, takže jsem ráda zůstala celý večer schovaná u našeho stolečku.
Když šel Barry pro první pití, vydala jsem se s ním a zkusila jsem využít svých ženských zbraní k tomu, abych získala nějaký alkohol. Tak se to dělá, ne? Je pravda, že na Barryho spíš než cokoliv jiného nakonec zapůsobil apel, že jsem jeho nejlepší kamarádka. Koupil drink mně i Abby pod podmínkou, že kdyby se ptal profesor, řeknu, že to je od Maxe. Odsouhlasila jsem mu to, ale myslím, že bych to udělat nezvládla. Spíš bych mlčela a něco nesrozumitelně koktala o tom, že nevím, kde se to tam vzalo.
Večer ubíhal rychle. Nehrály žádné dojáky, spíš jedna taneční písnička za druhou. Živě jsme si povídali a netrvalo dlouho, než jsme se dostali všichni kromě Laurie (ta nemá na to, aby se odvázala, protože je nudná) do nálady. Prozradila jsem Abby, že chci udělat něco divokého. Třeba někoho políbit. Zrovna přicházel ke stolu Barry a Abby k němu kývla a rozpustile se uculovala. Divila jsem se, protože se jí přece líbí, ale kdo jsem, abych jí odporovala? Nedovedla jsem si ale moc představit vhodnou situaci, kdy bych to udělala. Navíc Vianna po něm taky pořád pokukuje, a i když jsem chtěla divoký večer, nechtěla jsem zase nějaké přehnané drama.
Pro další rundu jsem vyrazila s Barrym. Nemohli jsme se dopočítat počtu lidí a drinků, a tak jsme šli kousek stranou, abychom nezdržovali ostatní. Bylo tam najednou ticho, čerstvější vzduch, a bylo docela příjemné si na chvilku od párty mumraje oddychnout. Chvíli jsme si povídali. Myslím, že to nebyl žádný hluboký rozhovor, ale spíš opilé blbosti, ale upřímně si to úplně do detailu nepamatuju. Pak jsme se na sebe chvilku jen dívali. Přemýšlela jsem o té puse. Řekla jsem mu, že je hezkej, protože jsem si v tu chvíli všimla, že fakt je. On mi řekl, že jsem gorgeous. Bylo to celý hrozně náhodný, ale hrozně fajn. Nevím, jak se stalo, že mezi námi byly jen milimetry. Ale políbil on mě. To je ještě lepší!
Až teda na to, že to celé trvalo asi tak tři nebo pět sekund, než jsme se oba začali klátit smíchy. Není to o tom, že by špatně líbal, to vůbec ne. Nevím, co mě na tom tak rozesmálo. Byl to prostě úplný nesmysl. Nic jsem necítila, kromě pocitu, že to, co se děje, je totální blbost. Barry je můj nejlepší kamarád, ne kluk, kterýho bych chtěla líbat. Vzhledem k tomu, že se smál se mnou, místo aby se urazil, myslím, že to cítil stejně. Shodli jsme se, že tohle už nikdy znovu neuděláme. V tu chvíli jsem si myslela, že divokou a spontánní část večera už mám za sebou.
Jenže ta opravdová párty byla až ta, která začala na koleji po ohňostroji, novoročních pusách a svlečení neonových oděvů. Jo mimochodem, Barry si dal novoroční pusu s Laurie, což jsem až do dalšího dne přisuzovala nadměrné konzumaci Tequila Sunrise, a až později jsem od Viann zjistila, že je to úplně jinak.
Nevím, čí nápad to byl, že si zahrajeme líbací flašku. Myslím, že flaška byl možná můj, a líbací asi Viannin. Fakt nevím. Hrálo nás všech pět, co jsme spolu trávili večer, kromě Laurie, která se tvářila povýšeně a bavila se se Cindy a Samuelem u krbu. Věkový průměr jejich akci sice dost podstatně zvyšovala, jinak ale, počítám, perfektně zapadla.
Snažila bych se vyhrabat v paměti, kdy kdo na koho padnul, ale nemělo by to smysl, protože výsledek byl, že se vykousl každý s každým. Snažím se udělat si v hlavě nějaký ranking a seřadit pusy od nejžhavějších po nejméně žhavé, ale to nejde, protože všichni do toho dali všechno. Akorát teda já a Barry jsme to odbyli pusou na tvář s vysvětlením předchozího fiaska, a Abby s Barrym do toho taky moc nedali, i když si nejsem jistá proč, a očekávám, že mi Abby vysvětlí, proč nevyužila tak perfektní příležitosti. Když už stejně Maxe podváděla.
No jo, podváděla Maxe. Ani jsem vlastně nenapsala, že Max a Abby si na začátku prosince oficiálně odsouhlasili, že spolu chodí. Reálně jsou spolu už pár měsíců, ale stejně: měsíc spolu oficiálně chodí a Abby líbá mě (sakra dobře), Viannu (taky to vypadalo dost hustě), Stua (předvedli přesně tolik, co jsem od nich očekávala, a to bylo HODNĚ), a trošičku Barryho. Ani nemluvím o tom, jak mi Max navrhnul ještě někdy v září, že se vykousnem, a jak se mnou konstantně flirtuje, a mně nezbývá než přiznat, že tomu zas tak moc nevzdoruju, a dokonce jsem si schválně vzala krátkou sukni na trest, abych snáze docílila toho, že mi ho nezapíše oficiálně jako záznam (tuhle drobnost jsem Viann zatajila, když jsem o tom s ní mluvila a pohoršovala se nad ním). Ale to je vedlejší, zkrátka: ne vztah mě se Stuem, jak se psalo v Potlouku, ale vztah Maxe s Abby se otřásá v základech dřív, než pořádně začal. Myslela jsem si, že je to jen klasický asshole Max, a že ona mu to toleruje. Ale ona se k němu chová úplně stejně špatně jako on… vždycky ke všem. Tohle už není o tom, že jim nepřeju štěstí, protože mám svoje zájmy. To už mě přešlo a nižší přítomnost Maxe v mém životě mě nijak zvlášť netrápí. Ale nerozumím, jak by jim to mohlo vydržet, když jsou k sobě od samého počátku takhle neupřímní.
Tu noc ale byly morální aspekty líbání spolužáků zamlženy alkoholovým oparem, a nikdo jsme si na Maxe pořádně ani nevzpomněli. A navíc se to netočilo všechno kolem Abby, i ostatní se toho nebáli! Barry a Stu vypadali, že se odplazej ocicmávat někam na pokoj, Barry a Viann rozhodně nevypadali, že by se jim to rozpadlo kvůli nedostatku chemie, a Viann a Stu… oh wow. Nejsem nijak zvlášť žárlivá, ale když jsem viděla, co s mým klukem dělá Viann, v mojí hlavě totálně začínal přeskakovat bojový mód.
To nejlepší jsem si v popisu nechala na konec. Já a Viann. Nic jsem od toho neočekávala, protože mě vlastně nikdy ani nenapadlo, že bychom se někdy líbaly. Viann má očividně praxi (hádám, že ji nabrala během hot girl summer po rozchodu s Barrym) a líbá fakt MEGA dobře. A hezky voní, i když v sobě má čtyři drinky. A krásně se usmívá. Pořád se culím, když o tom píšu.
Když všichni odešli, zbyli jsme jen já a Stu. Schovali jsme se zase dolů do skladu. Doufám, že když za sebou kouzlem zamykáme, tak se nemůže stát, že by tam na nás někdo někdy přišel, protože jestli se to stane, tak končím studium, mažu svou existenci a jdu na jinou školu na úplně jinou planetu, kde mě nikdo nezná. Tak moc trapný by to bylo.
---
Nevím, jestli jsem si do deníčku už někdy napsala, že Viann je nejhezčí holka na škole, ale myslím si to už hodně dlouho, a v posledních dnech bych ten perimetr možná rozšířila ze školy na celou Británii. Vždycky mám tajně radost, když ji někde náhodně potkám. Nevím přesně, co to je, protože holky už jsem v létě líbala (Karu a Abby) a nikdy jsem si pak nepřišla takhle.
V minulém roce jsme se moc nebavily a dokonce mě trochu štvala, ale teď je to úplně jiná pohádka. Navíc se mnou ve spoustě věcí souhlasí, drží tajemství a je mi oporou, když mě něco štve, jako třeba ten Potlouk. Máme spolu tajnosti, jako třeba psaní Alovi o alkohol (ÚSPĚŠNÉ) nebo detektivní pátrání po autorech Potlouku. Já vím, že 3. ledna ještě nemám s čím srovnávat, ale společné pročítání Potlouků a drbání v posteli je zatím nejlepší zážitek letošního roku.
Při tom drbání jsme jednak důkladně probraly Maxe s Abby, ale hlavně největší překvapení letošního roku (once again, uznávám, že to 3. ledna nic neznamená). Barry a Laurie! Viann mi popsala, že Laurie se Barry… líbí? Jak to popisovalo, znělo to spíš, jako že se od něho chce učit vědecké metodě, přičemž ale objektem výzkumu by měl být on. Těžko říct, mně to přijde divný. Laurie se k Barrymu totálně nehodí, a to i proto, že Barry je dobrý člověk, zatímco ona je vypočítavá mrcha. Není to ale jediný důvod. Nejdou k sobě absolutně v ničem. Proto mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že i Barry má Laurie ve skutečnosti rád, a že by s ní něco chtěl mít. No a Laurie se rozhodla zachovat se přesně tak, jak bych od ní očekávala, a tak mu jen tak pro srandu zlomila srdíčko a poslala ho do háje. Asi to nějak souvisí s tím, že na Silvestra procházela do pokoje zrovna v momentě, když mu Viann dávala velmi intenzivní umělé dýchání.
Upřímně doufám, že to mezi Barrym a Laurie nedopadne, protože Barry je super kluk, beru ho skoro jako svýho bráchu, kterýho jsem nikdy neměla, a kdyby měla být Laurie moje skoro švagrová, tak skočím z věže. Je super, že Viann to cítí podobně. Že jí taky připadá, že Laurie a Barry jsou ten nejhorší možný pár. Mohly jsme si o tom spolu popovídat a nedržet se vůbec zpátky. Myslela jsem přitom, co se nad nimi spravedlivě rozhořčovala, na to, že bych jí mohla ještě dát pusu? Možná.
Sice mě to trochu mate, ale to vůbec nevadí, protože duševní nevyrovnanost přesně sedí k mojí nové image, kterou si teď plánuju pěstovat. Všechno jde podle plánu. Přede mnou jsou skvělé časy.