Reputation

This ain't for the best

My reputation's never been worse, so

You must like me for me

Konečně jsem si poslechla nové album Taylor Swift. Taylor je úžasná. A její písničky přesně vystihují, co právě teď prožívám. Z prvního poslechu jsem byla docela rozpačitá, protože zvuk toho alba je hodně odlišný proti tomu, na co jsem zvyklá z těch předchozích. Ale jakmile jsem si na to zvykla, nemůžu se od toho odtrhnout.

Vždycky jsem byla good girl. Vyrůstala jsem jako jedináček a ve společnosti samých dospělých jsem se často nudila. Naučila jsem se, jak být potichu, nevyvádět, číst si, kreslit a sledovat situace zpovzdálí. Spíš svůj život sledovat, než že bych v něm nějak aktivně hrála. Když jsem nastoupila do školy, často jsem si přišla, že první housle hrají v našem ročníku ty extrovertní, živé holky zvyklé na pozornost, jako je Laurie nebo Viann ♥. Já byla trochu jako ošklivé káčátko.

Ve čtvrťáku jsem začala pomáhat na ošetřovně a rozhodla jsem se, že jednou chci být psycholékouzelnicí. Drama se mi nevyhýbalo, ale s výjimkou Laurie jsem měla docela málo konfliktů. Nešla jsem do každé bitvy o princip, i když mě to někdy užíralo. Myslím, že lidé byli zvyklí, že jsem plachá, nevýrazná, chytrá holka v pozadí.

Jenže pak o mně napsal Potlouk. A mě to prostě nějak přestalo bavit. Proč bych měla být hodná holka, neporušovat pravidla, hrát fér, když se mi to pak vrací v podobě pamfletů, které bolí číst? Jsem ufňukaná uťáplá holka, která ze sebe pořád dělá oběť? Fajn. Tak já nebudu. Ale pokud nemám být lovná zvěř, musím být já lovkyně.

Přemýšlely jsme s Viannou ♥ o tom, kdo by to mohl být. Kdo rád porušuje školní řád, kdo má dostatečně blízko k nám starším i ke třeťákům, kdo má odhodlání na to vydávat takové věci, koho by napadlo psát o strachu z ovcí, kdo má přístup k drbům, kdo krátce před vydáním prvního Potlouku opustil školní časopis, kdo byl na všech párty, kde se plno z popisovaných situací odehrálo, a zároveň byl na Magosu. První jméno, které nás napadlo, jsme vyslovily skoro naráz nezávisle na sobě. Byly jsme si celkem jisté, že jsme identifikovaly všechny členy původně čtyřčlenné, teď už jen tříčlenné rebelské skupiny.

Nebyly jsme si úplně stoprocentně jisté, když jsme psaly Jayovi, jestli se s námi sejde. Vylučovací metodou vážně nepřicházel v úvahu tak nějak nikdo jiný. Potřebovaly jsme po Stuovi, aby přivřel oko, až půjdeme po večerce ven, a nakonec se uvolil, že půjde úplně s námi, abychom když tak měly výmluvu v podobě ošetřovny. To, že jsme ho do toho s Viannou ♥ zatáhly, dost možná ovlivnilo, jak to pak celé dopadlo.

Jay zapíral, a trochu mě mrzí, že jsme v té učebně, kde jsme se sešli, nerozsvítili nějaké světlo, protože kdybych mu lépe viděla do tváře, mohla bych si být trošku ještě jistější tím, že nám lže. Trochu obhajoval, že to určitě není osobní, že je to určitě kvůli čtenosti. Nejvíc mě přesvědčilo, když jsem se ho zeptala, jestli přemýšlel, kdo Potlouk píše, a on řekl, že za to bombardování dotazy na to ještě neměl čas. Jak by ale Jayovi mohlo doteď ujít, že vůbec vychází? Jak by bylo možné, že by se, stejně jako snad všichni lidé na hradě, dosud nezamyslel, kdo to píše? Byla jsem si skoro jistá, že nám lže. Když jsme vyšli z té místnosti, shodli jsme se na tom všichni tři. A strašně nás štvalo, že o tom s ním očividně nemůžeme prostě mluvit. Nejvíc asi Viann ♥, která je s ním z nás tří rozhodně největší kamarádka.

But you stabbed me in the back while shaking my hand

And therein lies the issue

Friends don't try to trick you

Po dobrém to nešlo. Naše přátelské apely vyšly nazmar. Byl čas na bad girls duo June & Viann ♥. Rozhodly jsme se, že když Jay zatlouká a očividně ti tři nemají žádnou chuť to se svými kamarády urovnat, musíme to vynést ven. Aby každý věděl, kdo píše pomluvy a distribuuje je po škole. A aby si dal každý velký pozor, co před těmi třemi říká. Naplánovaly jsme si, že to uděláme. Že rozházíme letáky.

Zkusily jsme poslední pokus. Napsaly jsme Mary a Lil hned ten samý večer dopis, abychom to stihly dřív, než budou kecat s Jayem, který by jim prozradil, že si vlastně nejsme jisté úplně stoprocentně, ale spíš tak devadesátidevítiprocentně. Řekly jsme jim tam, co plánujeme. A že se to dá ještě změnit, pokud s něčím přijdou dřív než ve čtvrtek. Bylo nám blbý si přímo napsat o omluvu. Navíc jsme Jayovi už dost jasně řekli, co nás na tom zajímá a proč. Viann ♥ ale později říkala, že si mezi sebou očividně informace moc efektivně nepředali. Celé to mohlo vyznít o dost hůř, pokud Jay a Mary s Lil znali jiné kousky skládačky, ale nikdo celý obraz. Holky se domluvily na tom, že se sejdeme. Stejné místo, stejný čas. Byla jsem nervózní, že na nás pošlou profesory nebo ušijí nějakou podobnou boudu. Ale ne. Bylo to tři na tři. Já, Viann ♥ a Stu, všichni strašně nervózní z konfrontace, kterou jsme vyvolali, a rizika ztráty přátelství. A Jay, Mary a Lil. Přesvědčení, že jsme naplno odhodlaní napráskat je profesorům a nechat je přinejmenším vyhodit ze školy. Vzájemně jsme se drželi v šachu. Přece jen mi ale přišlo, že jsme tahali za o trošku delší konec.

Neměli jsme žádný silný plán, ale počítali jsme s tím, že po nich budeme chtít omluvu, dementování předchozího článku a slib, že se to nebude opakovat. Měl to být čistý business. Nakonec to bylo mnohem emocionálnější, než jsme si to naplánovali. Hlavně já jsem se asi neudržela. Lil od začátku vedla rozhovor tak, že to znělo, že jsme to pochopili špatně, a že nemáme nárok se cítit ublížení, když oni to mysleli jako legraci. Koukala jsem na ni a vůbec jsem nechápala, co z ní leze za věty. Naposledy jsem měla takovou chuť někomu vrazit tehdy s Laurie, a tehdy jsem to udělala. Takže hádám, že je to pokrok, protože tentokrát jsem se jenom tajně rozbrečela a urychleně uklidnila.

Nejsmířlivější byla Mary poté, co jsme jí vysvětlili, jak špatný dopad může mít náhodné obvinění z toho, že dospělý Stu ještě nedospěl a nechává za sebou běhat holčičky, na jeho kariéru, když se někdy objeví někdo, komu bude ležet v žaludku. Slíbila, že to napraví. Lil s tím nevypadala úplně smířená. Mary se mi za ni v pozdějším dopise tak nějak vlastně omluvila. Že má těžké období po rozchodu se Seanem a tak. Ostatně, to jsme viděli sami na ošetřovně ve čtvrtek, kam přišla s tetováním, krátkými fialovými vlasy a neodborně píchnutým piercingem, který se jí samozřejmě zanítil. Bylo to dost rozpačité, nicméně při odchodu se prý Stuovi dokonce omluvila. Věřím, že s Mary se náš vztah vrátí zase do pořádku. U Lil v to spíš doufám, než že bych v to měla důvěru. Nechci vleklé spory. Ale jsem teď nová, smělá, nekompromisní June. Udělat jsme něco museli, a teď nezbývá než doufat, že žádné přátelství nepadne za oběť našemu boji za spravedlnost.

---

Liliannina zanícená díra v nose nebyla tou nejpodstatnější věcí, co se ten den stala. Večer jsme na sebe zbyly v koleji jen s Viann ♥ poté, co Stu šel poňuňat Montyho. Zdálo se mi, že kolem sebe trochu tančíme. Bavily jsme se o Barrym a o silvestrovských pusách, a když jsem řekla, že jejich polibek byl něco, zdálo se, že Viann ♥ to pochopila jako naši pusu. Která taky byla fakt něco. Ale nebyla jsem si pořád jistá, jestli si to ona myslí taky. Věděla jsem jen, že je mi s ní strašně dobře, že hledám záminky, proč s ní trávit čas, a že sice vím, že je to celé špatně, ale docela mi vyhovovalo, že Stu šel pryč, a že já jsem mohla navrhnout, že mi ukáže ty prefektské koupelny, co mi nabízela už na začátku školního roku, ale pak to přes Stua neprošlo.

Je zvláštní, jak člověk může být s někým kamarád několik let, ale pak se stejně dostane do takové trapné situace, kdy uhýbá pohledem, vypouští z pusy hloupé smalltalkové fráze a nemůže se zmoct na pořádnou větu. Byl to super večer, ale můj adrenalin lítal fakt vysoko a hlava mi jela na plné obrátky, abych neřekla nějakou fakt blbost. Povídaly jsme si, pouštěly do vody pěnu i koupelové soli z načančaných kohoutků, nahřívaly si záda.

A pak mě políbila.

A já ji.

A bylo to něco.

Jestli se na Silvestra špatně zapomínalo, tak nevím, co budu jako dělat teď, protože tohle bylo ještě o stupeň lepší. A hlavně to nebylo naposled. O pár dní později jsme slavili její narozeniny. Ona teda neměla naplánovanou žádnou oslavu, ale koupila jsem jí dárek a se Stuem jsme pak měli ve třech sleepover, kde jsme hráli Twister, povídali si a nakonec jsme spali všichni v jedné posteli. No a někde mezitím jsme si šly odskočit, pak jsme se potkaly a stalo se nevyhnutelné.

I'd kiss you as the lights went out

Swaying as the room burned down

I'd hold you as the water rushes in

If I could dance with you again

Upřímně nemám ponětí, kam odsud pokračovat. Je to celý fakt hezký. Nemůžu na ni přestat myslet. Ale můj kluk je Stu a s Viann ♥ to je jiný, než to bývalo s Maxem. Nemám z toho pocit čistě nějaké zábavy bokem. S Maxem nepřichází v úvahu, že bych s ním někdy znovu chodila. Oba víme, že je to blbost, a je snadné tu hranici udržet, protože přirozeně existuje. S Viann ♥ jsem mnohem víc zmatená. Zaprvé je to holka, a já se takhle vůči holce nikdy necítila. Jo, byla doba, kdy jsem hodně přemýšlela nad Karou, a dumala jsem, jaké by to asi bylo. Ale nikdy jsem si nepřipadala… takhle. Tak, jak jsem byla zblázněná jenom kdysi do profesůrka, potom do Maxe, pak do Stua a teď do ní.

Když jsem o tom říkala Stuovi, řekl, že se trochu bojí, že mu spolu utečeme. Je jasný, že je to blbost. S Viannou ♥ by nám to určitě dlouhodobě nefungovalo. Stu je moje end game. Jsem si tím jistá. Kdybych přišla o Stua, kdo ví, jestli bych nemusela na dalšího takového čekat dalších 15 let. Nebo by se třeba druhý podobný už nikdy neukázal. Ale stejně: co kdyby? Jak by to asi vypadalo? Kdo by si vzal čí příjmení? Měly bychom stejné, nebo každá jiné svatební šaty?

Vždycky udělám stejnou chybu. Vždycky si myslím, že když se s někým budu líbat, udělá mi to pořádek v hlavě a v mých citech. A ono se to nikdy nestane. Ani nevím, jestli je dobrý pokračovat s Viannou ♥ v nějakém románku, když jsem v tom takhle hluboko až po uši. Vím, že se Stuem máme takový věci povolený, ale nemůžu se zbavit takové zvláštní provinilosti, že i když jsme se jen třikrát líbaly, myšlenky, který mám, už přece jenom jsou trochu podvod. I když jsem ani na sekundu nezvažovala, že bych ho opustila, a natrénovaný mám podpis June Deeren Dappertop.

---

Viann ♥ narozky jsme slavily u mě v pokoji. Abby tam nebyla. Přišla krátce poté, co jsme si všichni tři zalezli do peřin. Snažili jsme se být nenápadní, ale věděla, že tam jsou. Ani nevím, proč jsem se snažila to utajit. Nic špatného jsme nedělali.

To bylo noc před zkouškou pěveckého klubu a prý „trénovali“ s Maxem. Jak ten trénink vypadal, to mi pak Abby prozradila, a rozhodně to neodpovídalo Maxově vystupování a la „už nikdy s tebou nepromluvím, protože jsi mě smrtelně ranilo tvých pár silly kisses, když jsi byla namol“. Na jednu stranu bych se Abby trochu divila, že s ním spala, i když jí dělá tichou domácnost. Na druhou stranu už za sebou taky pár zkušeností s Maxem mám, a tak vím, že jednou ze základních vlastností hot assholes je, že část „hot“ často převáží nad tou částí „asshole“.

Druhý den se na pěveckém klubu dal tea sklízet kosou. Vystoupení Abby a Maxe bylo nabité vzájemným napětím a měli nacvičenou fakt těžkou (a hodně kontaktní) choreografii. Na to, že Abby byla přesvědčená, že neumí zpívat, a ještě v létě se kroutila vůbec zpívat na karaoke, tak se docela vyšvihla. Následovalo vystoupení Mirai, která mnohem míň poskakovala, ale zase fakt moc hezky a čistě zpívala, i když nevím, o čem to bylo.

No a na závěr Laurie a Barry. Myslím, že Barry říkal, že to byl jeho nápad, že si spolu zazpívají Jacksonova Smooth Criminal. Bylo to taky plné napětí, i když trochu jiného. Věřila jsem jim vzájemnou nevraživost a hněv jednoho na druhého. A oba skvěle zpívali. Skončili čelem k sobě, téměř se dotýkajíc, s výrazem napovídajícím, že jsou jen centimetry daleko od toho se porvat. A v tom Laurie Barryho políbila a vystřelila pryč. Bylo to… zvláštní. Vždyť ho přece po Silvestru odmítla. A najednou tam chudáka introverta Barryho nechá stát samotného na pódiu, šokovaného a zmateného. To, že si to rozmyslela, mu řekla skutečně hodně po laurieovsku. Ani trochu to nepřizpůsobila tomu, jak by si to asi přál Barry. Jestli Barrymu do té chvíle nedošlo, jak moc se k sobě nehodí, jsem si jistá, že si tu nekompatibilitu hodně palčivě uvědomil, když beze slova stál přede všemi včetně profesorky na pódiu, než se sám spakoval.

This is how the world works

You gotta leave before you get left

Krátce poté se mi svěřil, že už ho to prostě přešlo. Poté, co ho poslala do háje, už na ni pozapomněl. Bylo mu blbé ji odmítnout, ale řekl, že ji má až jako třetí v pořadí. Druhá je Viann ♥. Barry by byl raději s Viann ♥ než s Laurie. A kdo se mu líbí vůbec ze všech nejvíc? ABBY. Barrymu se líbí Abby. Asi už delší dobu. Neměla jsem o tom ani ponětí. Hlavou mi v tu chvíli proběhl celý extra toxic vztah Abby s Maxem. A Barry přede mnou seděl a říkal mi, jak s Abby má smůlu, protože je zadaná. A měl pravdu. Ale ten vztah je od začátku úplně špatně, a Abby s Barrym znějí… perfektně. Jak moc super by bylo, kdyby se dva moji nejlepší kamarádi dali dohromady? A hlavně: o kolik lépe by se k Abby choval Barry, než se chová Max? A Abby k Barrymu oproti tomu, jak se chová k Maxovi?

Vědět tajemství všech začalo být v tu chvíli nesnesitelně zatěžující. Jak mám nic nedělat, když vím tohle? Na druhou stranu můj zásah asi ani nebyl potřeba. Vztah Maxe s Abby byl nejmíň od Silvestra v troskách a Barry byl rozhodnutý Laurie odmítnout. Zařekla jsem se, že se nebudu zaplétat do žádných her a budu prostý pozorovatel dění. Pokud to má nějak dopadnout, tak to tak dopadne.

---

Musela jsem ten večer vyřídit ještě jednu věc. Na pěveckém klubu jsme se losováním rozdělili do dvojic na dueta, a Max si vylosoval mě. Docela mě to v tu chvíli znervóznilo, protože Max se se mnou pořád ještě nebaví, a tak jako Abby, i já od něj dostávala silent treatment. Dokonce mi poslal zpátky můj omluvný lístek. Říkala jsem si, že ideální bude jít si to zkusit vyříkat. Už to tou dobou byl měsíc. A pokud bychom spolu měli zpívat duet, nemůžeme se vzájemně ignorovat.

Ten rozhovor nešel dobře. Začal smířlivě, ale když začal mluvit o tom, jak moc ho Abby zradila, nějak jsem to nevydržela a musela jsem mu opáčit, že zrovna my dva známe realitu. Že zrovna my dva víme, že i když on ji má fakt rád, tak celou dobu flirtuje se mnou. Max projevil naprosto nulovou sebereflexi. Je přesvědčený, že mu celý svět hrozně ublížil, a vůbec nepřipouští, že by on kdy udělal něco blbě. A co víc – že o tom Abby věděla, protože já svojí nejlepší kamarádce všechno říkám. Že i to mohlo celkem ovlivnit to, že Abby nakonec jako by o silvestrovské noci pozapomněla, že s Maxem vůbec chodí.

Snažila jsem se ho chápat. Snažila jsem si vštípit, že i když je to od Silvestra měsíc, tak je pořád hodně raněný Abbyiným podvodem. Ale nějak jsem neunesla tu míru pokrytectví. Když se ptal, jak bych se cítila, kdyby mě někdo podvedl, když to byl on, kdo mě kdysi skutečně podvedl, a na rozdíl ode mě nebo od Abby ho svědomí tehdy nekousalo dostatečně na to, aby mi to narovinu řekl. Možná nebylo fér tahat do toho staré věci, ale na druhou stranu jeho koketování se mnou, výzva k polibku na začátku roku, to všechno mě vede k přesvědčení, že se nezměnil, a že na lidi kolem sebe prostě jen uplatňuje o dost přísnější měřítka než na sebe samého.

Začal mluvit o tom, jak zrovna ode mě nepotřebuje poučovat, jak nikomu nemůže věřit a nakonec třísknul dveřmi. Asi jsem mu to říkat neměla. Na druhou stranu jsem už udělala rozhodnutí, že nebudu žádná hodná holka, co si nepříjemné myšlenky nechává pro sebe. A možná dobře, že jsem viděla, jak se reálně chová a jak reálně přemýšlí. Potřeboval reality check, který se k němu možná přes hradbu ublíženosti vůbec nedostal. Ale já nikdy dřív nebyla víc přesvědčená o tom, že Abby a Max k sobě nepatří, že moje nejlepší kamarádka se nemůže nechat ničit klukem, který nemá absolutně žádný náhled na to, jak se chová k ostatním, a přitom ji nechává koupat v nejistotě a vydusit ji. Stejně jako kdysi mě a teď nás všechny, jeho kamarády. Abby je skvělá holka. Je krásná, hodná, energická, šikovná, pořádná a skvěle vaří. Zaslouží si toho nejlepšího kluka.

Zaslouží si Barryho.

Barryho, který za ní teskní, a který jí nikdy neřekne, že ji má rád, protože ctí, že je zadaná s největším asshole školy.

Kráčela jsem do svého pokoje poté, co mi praštil dveřmi, a viděla jsem rudě. Měla jsem neskutečný vztek. Je zvláštní, že ke mně se tak choval tucetkrát a nikdy jsem to neprožívala tak silně, jako když jsem vnímala, že ta oběť jeho her je najednou Abby, z vlastní dobroty uváznutá ve vztahu s ním ve snaze mu neublížit. Když nad tím teď přemýšlím, říkám si, že bych se měla mít ráda tak, jako mám ráda Abby, protože pak bych sama sobě taky nenechala ubližovat. Vrazila jsem do pokoje.

Přísahám, že kdybych v tom momentě našla Abby vzhůru, všechno jí vyklopím. O mém rozhovoru s Maxem, o Laurie a o Barrym, a hlavně o ní a o Barrym. O tom, že se Barrymu už dlouho líbí, že se stačí rozejít s Maxem a může mu padnout do náruče. Vlastně bych jí to řekla nejen pro její dobro, ale taky abych uškodila Maxovi, kterému jsem měla chuť zlomit nos. Asi je dobře, že Abby toho večera už spala, a já jsem svůj vztek jen vyfuněla do polštáře, abych ji nevzbudila. Druhý den jsem byla mnohem klidnější a vzpomněla jsem si na svůj slib sama sobě, že do toho zasahovat nebudu. Řekla jsem jí o své hádce s Maxem, to jo. Řekla jsem jí, že má na víc. Ale neřekla jsem jí, že to „víc“ je kluk, který jí motá hlavu už pěknou řádku měsíců, a ona na oplátku zase jemu.

Should've known I'd be the first to leave

Think about the place where you first met me

In a getaway car

No, they never get far

O pár dnů později se Abby s Maxem rozešla. Mám mnohem lepší svědomí, když vím, že to není proto, že bych ji k tomu aktivně dostrkala, ale že k tomu došla vlastně sama. Ten vztah nikdy nikam nevedl. Abby Maxe nikdy nemilovala. Měla zlomené srdce od Jamieho a Maxe použila jako převozníka. Je to nejhezčí kluk na škole, choval se k ní hezky a dával jí najevo, že je jedinečná. Bylo to od ní fér? Asi ne úplně. Max je zničený. Myslím si, že se do ní doopravdy zamiloval, a že doopravdy věřil, že to vyjde. A že ona věděla celou dobu, že on není kluk, který si ji jednou převezme u oltáře; a nechala ho dlouho si myslet, že to bere vážně. Štafetu zlomeného srdce předala dál.

Ale asi nepotřebuje, abych jí to říkala. Myslím, že si to hodně vyčítá. V životě to někdy tak vyjde, že rozhodnutí, která v dobré víře uděláme, dohromady vytvoří koktejl, který někomu ublíží. Z Abby to nedělá špatného člověka. A čas umí vyléčit skoro všechno.