Lost again with no surprises

1. září ráno. Na plachtu stanu silně bubnoval déšť a mně se vůbec nechtělo vylézat z úkrytu vyhřáté přikrývky, která byla tím posledním závanem útulna ve stanu, který jsem den předtím vyklidila a všechno, co v něm tvořilo pocit bezpečného útočiště, zabalila do jednoho ze dvou kufrů. Ještě večer předtím jsem se do školy těšila. Ráno mě ale zavalil stres, úzkost a pocit, že se zabalením toho stanu a odevzdáním zavazadel do truhly v Kotli ztrácím kontrolu; vracím se do stereotypu; končí hot girl summer a začíná zase skutečný život, svázaný pravidly a očekáváními, které na mě mají jiní lidé i já sama.

Pár týdnů před tím ještě svítilo slunce. Nejvíc si vybavuju tu chvíli, kdy jsem byla s Maxem v jeho velšském sídle, a vydali jsme se na procházku k moři. Klesali jsme po strmých skaliskách dolů na titěrnou pláž, kde jsme pak seděli na kamenech, dýchali slaný vzduch a užívali si přítomnost jeden druhého. Ten víkend jsem vyslovila nahlas svou obavu, co se stane, až si někoho najde. Co se stane s tou bezstarostností a uvolněností, kterou si do svého života propůjčuju v podobě času tráveného někde pod přikrývkami s Maxem; co se s ní stane, když se on potká s někým, kdo mu dokáže dávat i lásku a věrnost duše, kterou já dávám Stuovi?

Max se trochu zasmál, když jsem nesměle vyslovila svůj strach ze ztráty toho, co mezi sebou máme, nahlas. Nemám v plánu s nikým chodit, uchechtl se. Rozhodně se to nestane v blízké době. Nemáš se čeho bát, řekl, než mě objal a zacouval se mnou do peřin. Do té bezstarostnosti, které už tou dobou zvonil umíráček.

Někdy po tom víkendu byl s Abby poprvé na zmrzlině. Další víkend už trávili spolu. A pak rande, a pak další. Abby si tím rodícím se vztahem není úplně jistá. Je to jen pár týdnů od toho fiaska s Jamiem, a navíc se pořád trochu ohlíží za Barrym, který se zase ohlíží za Viannou. Zato Max vypadá, že to s ní myslí vážně. Nevím, jestli to takhle moc někdy myslel s někým vážně, ale rozhodně si myslím, že se mnou ne. I když mi ještě před pár týdny říkal, že mě nikdy nepřestal mít rád, nikdy jsem ho neviděla o mě jevit takový zájem. Prý se mu líbí, že Abby umí převzít iniciativu. Ona je úplně jiná než já. Je divoká, odvážná a prostořeká. K Maxovi se vlastně hodí. Na první pohled je to divná ironie osudu, ale na druhou stranu dává smysl, že je to právě ona, kdo mu učaroval natolik, že v ten víkend, kdy mi slíbil, že žádný vztah na obzoru určitě není, to bylo mezi námi s Maxem úplně naposled.

A teď už není ani letní větřík pohrávající si se stromy na útesu, ani slejvák prvního září, který přidal poslední kapky ke kalnému, stresujícímu, úzkostnému ránu. Blíží se říjen, stromy jsou barevné, vzduch je studený. Sedávám v pokoji zabalená do deky a obtížně skrývám svoje pocity, když Abby přiletí nadšená z rande a vypráví o tom, co všechno udělal, co hezkého jí řekl a jaké společné chvíle navrhnul. Přesvědčuju sama sebe, že jí to přeju. Hrozně se o to snažím. Trénuju lhaní, abych jí na to řekla ta nejnadšenější a nejpodpůrnější slova. Ale nakonec se stejně schovám za závěs, zabalím se do měkkých bradavických přikrývek (kde jsem sama a bezstarostnosti v nich není ani trochu) a tiše si máčím deníček slzičkami.

Přitom na takové pocity nemám právo. Jsem se Stuem a mám ho ráda. Nic a nikoho jiného nepotřebuju. Není to žádný rozchod, že už s Maxem nespíme. Ty pocity jsou ale těm rozchodovým nesnesitelně blízké. Truchlím za souzněním, které jsem s ním cítila. Za věcmi, které byly jen naše. Bolí mě náhlý konec, za kterým není přípustné udělat kiss-goodbye, i když bych tolik chtěla a i když mě k tomu vyzval. A nejvíc mě tíží to, že o tom nemůžu s nikým moc mluvit. Nemůžu přijít za Stuem a vykládat mu o tom, jak je mi smutno z toho, že už nespím s Maxem. Už vůbec se s tím nemůžu svěřovat Abby. Myslím si, že to zkusím povědět Viann, protože z některých věcí se vypsat deníku nestačí. Ale myslím si, že pro ni není úplně snadné chápat tyhle vztahové veletoče. Nevím, jestli mám někoho, kdo by se dokázal vcítit do tohohle zvláštního zakázaného smutku. Nevím, jestli někdo, kdo by to dokázal, vůbec existuje. Pořád platí, že to nejsou žádné oprávněné pocity. Myslím si, že už to, že je cítím, o mně nevypovídá zrovna ty nejlepší věci.

---

A ještě se s tím časově sešlo celé to drama se Stuem. Byla to asi naše druhá skutečná hádka. Přišel s tím, že políbil Laurie. Nechci přiznat ani sama sobě, že už to mi vlastně vadilo, i když náš vztah by měl být otevřený a já žádnou výjimku kolem Laurie nevyslovila s omáčkou o tom, jak moc mu věřím. Sice věřím, ale byly to tehdy kecy. Jasně že nechci, aby se kolem něj motala. Nechci ani, aby se s ní přátelil. A už vůbec nechci, aby se s ním vykusovala, a pak mu oznámila, že pokračování jen, kdyby se se mnou rozešel. A ještě míň chci, aby za mnou pak Stu hrdě nakráčel s tím, že její nabídku odmítl.

Možná jsem reagovala přehnaně. Ale prostě to ve mně nějak vybublalo. Laurie ví, že je v dlouhodobém vztahu se mnou, a že muckat se s ním možná může, ale to je tak všechno. A měla by taky vědět, že pokud se pokusí mi ho přebrat, tak jí zlomím čelist. Dvakrát. Stu vůbec nerozuměl tomu, co cítím a co říkám. Jak by mohl? Vždycky jsem v sobě potlačovala a rychle zaháněla myšlenky na to, že mi vadí, že se s ní vůbec přátelí. Jak bych mu mohla zakazovat kamarádky? To dělají jen hysterky. Ale co když je ta kamarádka někdo, kdo mi tolik ubližoval? Ví, že je Stu na mé straně ve všech našich sporech, tak, jako to tvrdí mně? Můžu vůbec věřit Stuovi, že je plně na mojí straně, pokud mu při tom všem nevadí mít ji za nejlepší kamarádku? Co když mi to jen tvrdí, aby udržel klid? Na druhou stranu, zasloužím si snad nějak, aby byl na mojí straně? Můžu po někom chtít, aby se mě zastal? Můžu to chtít po Stuovi, který se vlastně vyhýbá takovému přemýšlení, protože je pro něj hlavní hodnota být kamarád se všemi, a odmítá, že by bylo v pořádku, aby to někomu vadilo, a jako by jeho vztahy s lidmi byly nezávislé na vztazích těch lidí mezi sebou?

Když nad tím znovu přemýšlím, znovu se ve mně vaří krev. Nad tím, že si vybere za kamarádku někoho, jako je Laurie. Myslím si, že se o mně někdy baví, Laurie o mně říká nějaké urážlivé poznámky, a on se usmívá a pokyvuje, a možná jí občas řekne „tohle bys mi říkat neměla“: s nadsázkou v hlase, aby ji to náhodou neurazilo. Když jsem se nejvíc dostávala do téhle spirály, tahal mě z ní Max. Bylo to večer před tím prvním rande s Abby a přespal se mnou ve stanu. Ve vší počestnosti.

Ale Stu mi hrozně chyběl. Nedovedu být s nikým pohádaná dlouho, a natožpak s ním. Ostatně i té Laurie jsem po tom všem tehdy psala dopis, dokonce snad s omluvou, na který mi nikdy neodpověděla. A Stu je můj nejmilejší člověk. Ozvala jsem se mu jako první. Přišel s kytkou a za všechno se omlouval. Prý mluvil s Laurie a prý to tak nemyslela, jak to vyznělo: prý tím myslela jen to, že shání někoho, pro koho bude ona ta první a poslední v životě. Proč v tom případě olizovala Stua, to nevim, ale hádám, že pokud chci chodit se Stuem, znamená to, že musím předstírat, že věřím lžím, které mu nakecá Laurie. Nebo se jim dokonce pokoušet doopravdy věřit. Je pravda, že poslední měsíce byla v klidu a dalo se s ní čas od času dokonce i mluvit. Má za sebou zlomení srdce Andrewem, který utekl za Karou, zatímco s ním chodila. Třeba to byla doopravdy jedna slabá chvilka a špatná volba slov. A Stu slíbil, že se za mě razantně postaví, kdyby se taková situace někdy opakovala. Ten večer jsme usínali s úlevou a v těsném objetí. Jsme si zase blíž, než jsme si byli předtím. Laurie nemůže změnit, co je nám souzené, ani kdyby tisíckrát chtěla.

Možná bych se jí dokonce měla omluvit, pokud je to tak, jak říkala po tom dalším rozhovoru se Stuem, a nemyslela to jako snahu nás rozejít. Pořád ale platí, že míč je už několik let na její straně.

---

Teď, když jsem se vyfňukala, tak ještě k těm přízemnějším věcem a na pozitivní notu. Došlo mi před koncem léta, že okruh lidí, se kterými se vídám, se přes prázdniny, ale už i před nimi, zase hrozně zúžil. Přitom po Magosu jsem si připravila pěknou kupičku suvenýrů pro Amálku, Tie a Gab. Tak teď vyvíjím snahu se aspoň s nimi vidět. Napsala jsem ještě v létě Tie a pozvala ji k sobě do stanu. Bodlo jí to, protože shodou okolností taky o pořízení jednoho takového přenosného kutlochu uvažuje. Neměla moc času, ale krásně jsme si pokecaly, a měla jsem radost z toho, že i když Tie někdy nevidím strašnou dobu, když se pak potkáme, je všechno při starém a je nám spolu dobře.

Mimochodem Tie je prefektka, stejně jako Gab, Elena a, wait for it, Vianna. Je to moje dobrá kamarádka, a tak vůči ní nechci vyjadřovat nedůvěru ani ve svém deníčku, a tak napíšu jen, že jsem zvědavá, jak se s tím popere. Něco mi říká, že svou přísností nedostihne ani Stua, natožpak Maxe. Jo, a primusem se stal Barry, což Max těžce nesl, protože měl asi pocit, že by to měl dostat on. Dokonce na něj prý měl nějaké nepatřičné poznámky. Každopádně jim to všem přeju, a i když mě možná na chviličku zamrzelo, že lidi, kteří o prefektech rozhodují, buď neví, že existuju, nebo jim nepřipadám dost dobrá, tak ve výsledku jsem ráda, že nemám žádné starosti a povinnosti, na které stejně nestačím.

Jo, a taky jsem byla v závěru léta na dvou párty. Na té první z nich se rozešla Maya s Kaylem a na té druhé se k sobě tulili. Na té první se Corn zeptala Mayi, jestli by si vybrala mého Stua, nebo Kayla, a ona si zvolila jít do vody a neodpovídat na otázku. Na té druhé jsem se s Corn líbala a bylo to dobrý.

---

To, že skončilo to cokoliv, co nedovedu pojmenovat, co jsme měli s Maxem, neznamená, že se musím vrátit k tomu, jak to bylo předtím. Je mi patnáct a půl, a to znamená, že jsem prakticky dospělá. Reálně už dávno, a od té legální dospělosti mě dělí vlastně jenom krůček. Nemusím se dál chovat jako dítě. Nemusím dodržovat všechna pravidla, pokud zvládnu přijmout případné následky. Léto skončilo, ale moje mysl musí zůstat dál svobodná!

Asi kvůli tomuhle mindsetu dopadlo nevinné setkání Gab tak, že organizujeme párty s přespávačkou v mém stanu pro všechny páťáky. Asi proto jsem taky neváhala a o dva dny později jsem s Viann napsala lživý dopis Alovi, ve kterém mu vysvětlujeme, že potřebujeme alkohol pro Mang, kterou si Viann vylosovala v Secret Santovi. Bojím se? Jo, strašně. Hrozně se obávám toho, že se na to přijde, že to bude průser, a že mě ani nepustí k NKÚ. Lituju toho? Ani trochu! Autority si musí zvyknout na to, že už nejsem žádná malá hodná June. Ostatně, mysleli si, že nejsem dost dobrá na prefektku, a co by měla být moje role víc než jim připomenout, že se rozhodli správně? (Ale stejně doufám, že se na to nepřijde, a určitě všem zdůrazním, aby udělali co největší bezpečnostní opatření k tomu, aby o tom vůbec nikdo nevěděl.)

Je čas nechat Maxe plavat (s Abby), pevněji se chytit Stua za ruku (aniž bych mu vykecala naši supertajnou ilegální páťáckou párty), přestat zanedbávat kamarádky, hlavně ty z jiných kolejí, a pustit ještě aspoň na půl roku všechny starosti z hlavy. NKÚ jsou za dlouho a nesmím nechat všechny svoje strachy a úzkosti, aby mi kazily život, zrovna když je kolem mě tolik lidí, se kterými se dá protančit noc. Ne?

All you wanted was to be wanted

Magos. Těžko popsat, jak mi budou chybět dny strávené cachtáním v moři, válením na pláži pod sluníčkem, úsměvy pohostinných Řeků i all inclusive bufet. Ale tím jsem začínat nechtěla. Ještě před dovolenou se totiž stala pěkná kopka událostí, které úplně změnily vývoj léta.

Pár dní před dovolenou jsem si zrovna asi třídila oblečení nebo balila kufr, když do pokoje přišla Abby a zvala mě, abych šla s ní, s Maxem a Laurie do altánku za Kotel. Moc se mi trávit večer pohledem na Laurie nechtělo, ale když mi slíbila nejčerstvější drby, vzbudila se ve mně moje vnitřní Vianna a šla jsem.

A dobře že tak, protože to jsem ani netušila, jak moc horký tea mi budou servírovat. Ukázalo se, že Max s Laurie nachytali Jamieho, jak v kotli flirtuje s Miou. Tak ho potom odposlouchávali i s Abby a slyšeli, že Miu dokonce pozval na rande. Takže si to tam Abby naštrádovala, rozešla se s ním a vlepila mu facku. Wow. Cool.

Nechápu, proč je Abby tak překvapená, že je Jamie asshole. Všichni jsme ji na to opakovaně upozorňovali. Jediné, co nechápu, je, proč dělal takovou scénu s Barrym, když potom si to sám rozehrává na více stranách. Kdyby Barryho nechal na pokoji, dalo by se to ještě pochopit jako nedorozumění v tom, jestli spolu choděj. Ale takhle zvítězil v soutěži o největšího pitomce, kterého si kdy holka z Havru nabrnkla. A teď i ze Zmijozelu, protože Abby a ostatní se tvářili, že Mia nevypadala, jako že by ji celá situace od nabídnutého rande odradila. Někdy to zkusím zjistit, ale nechci do toho strkat nos až příliš. Přece jenom jsem s Miou od prváku mockrát nemluvila, a bylo by divné se teď začít tvářit, že jsme velké kamarádky, když ona o to asi ani nestojí. I když to bylo fajn, dokud jsme se přátelily.

Nejhorší na tom je, že jen pár dní předtím se Abby s Jamiem poprvé vyspala. Vsadím se, že teď si přeje, aby se mohla vrátit zpátky a říct sama sobě všechno, co ví teď. Myslím si, že všechna ta znamení o tom, že tahle love story nedopadne dobře, doopravdy neviděla, i když jich dával tolik. Je ještě brzy na to, abych se jí ptala na to, jak zpracovává to, že prostě stačilo poslechnout všechny svoje kamarády. Nevím, jestli si uvědomuje, že jsme ji všichni obviňovali, že zešílela, ale ona přísahala, že je v pohodě. A teď dala všechno klukovi, který si to celý rozmyslel. Pobrečely jsme si spolu.

---

Dovolená byla jednoznačně jeden z nejlepších zážitků mého života, ale paradoxně vůbec nevím, jak a co o ní psát. Byl to týden strávený v luxusu, ve kterém jsem si připadala až nepatřičně. Z Británie jsme vyráželi načančanou výletní lodí s bazénem a kajutami po dva. Plavba trvala necelý den: na řecký ostrov Magos, který je fakt asi to nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy byla, jsme dorazili k ránu. Za zmínku stojí, že se vrátil Lys. Všichni jsme ho rádi viděli, i když to po takové době a za takových zvláštních okolností bylo chvílemi maličko rozpačité.

Celé to bylo úplně bezstarostné. Nakoupila jsem si před dovolenou za asistence Abby pěkné (ale místy moc krátké a odhalující, což teda nevadilo Stuovi ani Maxovi, ale já byla furt taková nervózní) oblečení. Chodili jsme po městě a nechali si od mladého Řeka vyprávět jeho historii; nakupovali jsme na trzích a jedli v místní taverně, odpočívali u moře, v moři, u bazénu i v bazénu; sbírali mušle a vyráběli si z nich všemožné šperky, což mě hrozně bavilo; nacvičovali jsme představení a vyráběli jsme si k němu kostýmy; stavěli s Jayem hrad z písku; chodili na masáže; a hlavně jsem hodně spala, jen tak ležela na sluníčku a dýchala slaný mořský vzduch, no a po večerech pila alkohol.

Ani nevím, v jakou chvíli se to tak zvrhlo, že na té dovolené všichni pili. Drinky tam sice nám nezletilým neprodávali, ale vždy se našel někdo ochotný (nejčastěji Stu), kdo mně i ostatním ochotně přinesl piňa coladu nebo cokoliv jiného. Rozhodla jsem se, že po dovolené pít už zase vůbec nebudu, protože to není správné. Ale na místě se to tak nějak dělo, protože se to hodilo, a protože bylo horko a léto a všichni jsme chtěli zažívat věci, které bychom střízliví nezažili.

Například Vianna si tam nabrnkla takového moc hezkého barmana. Asi s ním prý nechce mít vztah, říkala, a je pravda, že by mi bylo líto její sovy, kdyby musela lítat mezi Skotskem a Magosem. Byl ale fakt milý. Dokonce se s ní přišel rozloučit na molo, u čehož jsem je tedy nesledovala, protože mi to bylo blbý, ale když jsem kolem nich procházela, vypadali roztomile.

Barry měl taky chuť pustit se do něčeho bláznivého, ale na rozdíl od Vianny on loví ve starých známých vodách. Jeden večer se mi svěřil, že by se rád vyspal s Viannou. Vypadalo to, jako že se to sám bojí vyslovit. Docela jsem se divila, že takhle ještě pořád přemýšlí nad Viann. A bylo mi trochu líto Abby, které se Barry už docela dlouho líbí, a on přitom vzpomíná na staré dobré časy.

Nejvíc jsme pili ve čtvrtek se Stuem a s Abby. Nevím, jak se to stalo, že se ten večer tak vymknul kontrole. Konkrétně fakt nevím, jak se stalo, že se Abby vykousla se Stuem i se mnou. Bylo to docela dobrý. Pořád přemýšlím nad tím, jak by to bylo s Karou, ale Kara už je věrná Andrewovi, a i když měla v nějakou chvíli takové zvláštní poznámky, nemyslím si, že by o mě měla nějaký zájem. Huš, stačí, nad Karou tady přemýšlet nebudeme.

---

Od návratu z dovolené se mi v hlavě točí pořád dokola myšlenka na to, jak strašně málo věcí vím, a jak dávám slovům, kterým pořádně nerozumím, významy, které si napůl domýšlím. Třeba lásce. Co může člověk v patnácti vědět o lásce? Abby se vyspala s Jamiem, který se na ni vzápětí vykašlal, a všichni kolem viděli, že je to pitomec, ale ona ho měla i přesto do poslední chvíle ráda. Abby je přitom chytrá a hustá holka. Když se do takové situace může dostat ona, nemůžeme se do ní dostat všechny? Všechny patnáctileté holky?

Proč se Vianna vyspala s Hugem? Bylo to proto, že se jí tak moc líbil, že se rozhodla, že do toho půjde? Pochybuju. Bylo to proto, že si hrozně moc přála přijít o to s cizím člověkem, o kterém si navíc myslela, že je mudla? Těžko. Myslím si, že to bylo proto, že jí dal najevo zájem. Mohla si připadat dospěle. Smýšlel o ní jako o dospělé, a navíc jako o dospělé, která se mu líbí. A tak se jí vyloupla příležitost, kterou nezvládla odmítnout. Bylo to dobré rozhodnutí? Přede mnou nedala najevo, že by toho litovala, ale že by dávala najevo totální nadšení, to se taky říct nedá. Nemyslím si, že ji to udělalo šťastnější.

U Abby to vidím. U Vianny to taky vidím. Šly do situací, o kterých by se dalo říct, že pro ně nebyly úplně tou nejlepší možnou volbou, protože jim dal nějakej kluk najevo, že se jim líběj. Ale byla bych schopná to vidět u sebe? Milovala jsem vůbec někdy někoho kvůli tomu, jaký je, anebo je to celé, co si představuju jako lásku, jenom bažení po tom, aby mě někdo měl rád, chtěl, dával mi najevo, že o mě stojí, že jsem hezká, že nejsem tlustá, že jsem pro něj dostatečná, plnohodnotná, i když nejsem tak výřečná jako Abby a krásná jako Vianna?

Max si začal se mnou, a nebylo mi ještě ani třináct. Začalo to tak, že mi pošeptal šeptacím kouzlem, že mi to sluší. Pamatuju si, jak jsem nevěřila tomu, že to skutečně udělal on, a že to myslel tak, jak to zní, protože jsem nečekala, že by mi to někdy někdo řekl. Nikdy jsem si nepřipadala hezká. Ale byl fakt super pocit to slyšet. Začala jsem s Maxem trávit víc času, protože mi s ním bylo dobře. A bylo mi s ním dobře proto, že mi dával najevo, že se mu líbím. Kdyby se mě tehdy někdo zeptal, proč se mi líbí, nedovedla bych říct žádný jiný důvod, než že mě má rád. Ale je to dost?

Se Stuem je to trochu jiné. Stu byl vždycky speciální. Ale taky je pravda, že jsem si dřív držela aspoň takový symbolický odstup. Nechtěla jsem s ním začít chodit – ne proto, že bych ho neměla ráda, ale protože jsem se bála, že se tím všechno zkazí. Jenže pak mi řekl, že na mě má crush. Netušila jsem, že na mě může mít někdo crush. Crush je přece takový ten pocit, když na toho člověka pořád myslíš, nemůžeš přestat, a když se z těch myšlenek vytrhneš, přistihneš se, že se usmíváš. Měla jsem to s profesůrkem, potom s Maxem a pak i se Stuem. Jak může někdo takhle přemýšlet nade mnou a nezastavit se v myšlenkách u toho, že mám moc široká stehna a ramena, že si neumím udržet učesané vlasy a že jsem ukňouraná a nedovedu pořádně ani udělat vtip? Vlastně tomu nerozumím, ale vím, že je to něco hodně vzácného, a že fakt nejsem žádná top modelka, abych odmítala lidi, kteří o mně takhle hezky přemýšlejí, nebo dokonce mluví. Ale neznamená to, že by to celé bylo z mé strany falešné, to vůbec ne. Jen si uvědomuju, že láska z mojí strany přichází až jako reakce na to, že je na mě někdo hodný a říká o mně hezké věci. Bojím se, jestli moje láska není jenom závislost na tom, aby mi někdo říkal, že za něco stojím. Když mi to někdo říká, tak tomu umím pak chvílemi i věřit.

Proč všichni ostatní lidi mají jednoho kluka nebo holku, zatímco já jsem se Stuem, který crushuje asi pět lidí zároveň, a zároveň spím s Maxem, který flirtuje s Abby, spí s jinou holkou, s jiným klukem, se Stuem a nevím, kolik dalších věcí má ještě rozehraných? Možná, že kdybych byla pro Stua ta jedna jediná, tak by mě to tolik netáhlo za Maxem. A možná, že by to nehrálo roli. Možná, že stejně, jako jsem podvedla Maxe se Stuem, tak by mě to táhlo podvést i Stua s Maxem.

Od myšlenky, že jsem vlastně jen loutka emocí ostatních, a že stačí mi dát najevo lásku, aby někdo získal tu mou, mě drobně odrazuje, a v něčem tím i uklidňuje, ten zážitek se sledováním kouzelných tvorů na Magosu. Byl to poslední den, dívali jsme se na takové velké místní kočkovité šelmy, když na nás zaútočily (naštěstí jsme všichni přežili, protože jsme byli na hradbách). Náš průvodce s námi pak pokračoval do hotelu, kde se toho večera konala beach párty, a já byla trochu taková vyklepaná. A on mi nabídnul, jestli by mi nepomohl drink. Byl tam se mnou Max, Stu byl někde stranou, a mně bylo hrozně blbý to odmítnout, a tak jsem řekla, že mi ještě není sedmnáct. Jemu to ale nevadilo. Trochu jsem se obávala reakce, kdybych řekla, že ne, a tak jsem šla. Ale bylo mi to trošku nepříjemný, protože byl o dost starší a vůbec jsem si nepřišla ve své kůži, a tak jsem pak odešla. To je dobrý, ne? To znamená, že zvládnu neudělat blbost jenom kvůli tomu, že mi někdo slíbí drink, řekne nějakou lichotku a tak. Nerozumím, jak to, že Vianně je to příjemné, když jí tohle udělá cizí člověk. Já byla nervy bez sebe. A bylo hrozně hezký, jak to pak všichni chápali, a jací byli protektivní. I když ty řeči o kastraci si, opět jednou, mohla Kara klíďo odpustit.

Už mě bolí ruka, ale potřebuju sem dostat ještě jednu poslední myšlenku. Blbě se mi popisuje ten zvláštní vztah, co máme s Maxem. Připadám si z toho trochu provinile, ale zároveň je to dobrý, a nedovedu si představit, že by to skončilo. Šla jsem k němu teď v pátek. Koupali jsme se, pak jsem u něj strávila noc a celou sobotu. Chodili jsme po lese, lezli jsme po stromech, povídali jsme si, smáli se, zašli jsme i k moři (které bylo tak studené, že jsem tam nedala víc než prst, ale stejně). Byl to hrozně hezký den. Mnohem hezčí, než jaké jsme mívali, dokud jsme spolu chodili. Možná, že to bylo hlavně kamarádské. Ale jak jsem psala výš – já to vlastně nepoznám. Nevím, co tou dobou dělal Stu. Připadala jsem si trochu provinile z toho, jak dobře mi s Maxem bylo.

Moje emoce jsou mess, vůbec jim nerozumím, a jestli jsem si myslela, že hot girl summer mi pomůže se uvolnit, vypnout a nic neřešit, tak jsem se pěkně spletla, protože mám dojem, že je všechno jenom komplikovanější. Nechápu sama sebe, nechápu ostatní, a to málo, co na sobě chápu, to se mi nelíbí, protože z toho vyplývá, že nad sebou vůbec nemám takovou kontrolu, jakou bych chtěla, a že jsem prostě přesně taková, jak se říká o patnáctiletých holkách, že jsou. Ale že to vím, jenom když se koukám na ostatní. Že nemám v životě vůbec žádnou jistotu, a že vůbec nevím, co bude za rok, za dva nebo za pět. To, že se můžou změnit okolnosti, nebo že si můžou lidi kolem mě rozmyslet cokoliv, co mi kdy řekli nebo slíbili, to chápu, beru a nedivím se tomu. Třese mnou ale uvědomění, že se můžu změnit já. Co když se změním do holky, která s každým spí? Nebo naopak do holky, která chce mít úplně normální monogamní vztah, a tak nebudeme moct být se Stuem, protože ten bude mít dál všechny lásky světa? Nebo co když v sedmnácti zjistím, že nesnášim chlapy, a budu navždycky sama? Copak můžu všechny tyhle děsivý eventuality vyloučit, když nemám sebemenší ponětí, kdo jsem?

Jo a teď si to čtu a došlo mi, že jsem nenapsala, že Max se vykousl s Abby. Když jsem se ho na to pak ptala, říkal, že si myslí, že Abby teď o nic vážného nestojí. S Abby jsem o tom ještě nemluvila. Jestli spolu začnou chodit a budu s ním muset přestat trávit čas, tak fakt nevim.

Just a summer thing

Co by se stalo, kdybych si nepsala deník? Zapomněla bych rychleji na věci, které se mi v životě dějí? Nebo bych na ně zapomněla třeba stejně rychle, ale už nikdy bych si je nevybavila tak živě? Minule jsme si s rodiči prohlíželi stará fotoalba z mého dětství. Pamatuju si úplně přesně některé momenty, které jsou na nich vyobrazené. Jen protože jsem párkrát viděla tu fotku. Kolik momentů nemám vyfocených ani zapsaných a už si je nikdy v životě nevybavím? Už jsou pryč; nezbývá ani vzpomínka, protože není nic, co by ji vyvolalo?

Sice je někdy opruz to všechno sepisovat, tahat věci z paměti a dávat je na papír, a navíc z toho po první stránce bolí ruka. Nechci s tím ale přestat, protože věci, které si nezapíšu, za pár let jako by se nestaly.

A v posledních týdnech se toho stalo fakt hodně. Byla jsem pár dní doma. Nechci moc přiznat, že tam docela nerada spím, protože Naomi v noci často brečí a mě to budí, zatímco v Kotli nebo ve stanu se vyspím mnohem líp. Při minulé návštěvě jsem naznačila tátovi, že mám kluka. Přišlo mi, že je na to vhodný čas, když už jsem se Stuem, svým druhým klukem, víc než rok, a že ani táta není z pravěku a musí pochopit, že jsem už skoro dospělá a mám city, takže potřebuju mít kluka. Žádný hate na holky, který kluka nemaj, být single je samozřejmě taky cool! Nebýt ale ani jedno, být prostě jen nepolíbená, to až tak cool není, a táta to prostě musí pochopit. Každopádně nevím, jestli fotr vůbec pochopil, co naznačuju, protože na to řekl „hmm“ a to bylo všechno.

Ještě předtím se stala hustá věc. Mě a Abby rodiče zavolali k nám do obýváku a načrtli nám plán, který je úplně super, a jsme z něj obě naprosto nadšené. Moji rodiče i rodiče Abby nám totiž spoří na bydlení. A asi by mohli mít za pár let dohromady naspořeno dost na DŮM V LONDÝNĚ. Normálně prostě hezký městský domek třeba. A tak se nás ptali, jestli bychom raději řešily bydlení každá sama, přičemž naše fondy (vzhledem k našim skvělým mladším sestrám…) by vystačily tak maximálně na chatičku někde v Portsmucku, a to ještě určitě v zátopové oblasti; nebo jestli chceme jít do spolubydlení a rodiče nám pořídí dohromady jeden fancy barák. Rodiče a Fosterovi říkali něco o tom, že je to velké rozhodnutí, a že bychom si to měly dobře rozmyslet, ale my jsme se na sebe s Abby jenom podívaly a za tři sekundy bylo rozhodnuto. Zpětně jsem si říkala, jestli jsem to neměla zkonzultovat se Stuem. Ale pak jsem si zase řekla, že to není tak, že by zvítězila horká hlava před pořádným rozmyšlením: zvítězil feminismus nad nadvládou muže. Proč bych ostatně – principiálně – měla zahrnout do rozhodnutí, jak naložím se SVÝMI penězi (tedy s penězi svých rodičů, technicky, ale to je vedlejší), někoho jiného? Girl power, ne? A pak teda ta hlavní věc je, že Stuovi je to úplně jedno, protože mi je frickin‘ 15 let a není žádný důvod, proč bych ho měla děsit nějakým společným bydlením v baráku, který možná ještě ani neexistuje. Ale to nezní tak dobře. Takže feminismus, yaay!

S Abby jsme zrovna včera to bydlení trochu promýšlely. Bylo to teda trochu náhodné, protože jsme přemýšlely nad oblečením na Magos a já říkala, jak strašně nerada kupuju a vybírám oblečení, protože mi to vůbec nejde, ve většině věcí vypadám tlustá a tak, takže až budu velká, tak si určitě najmu stylistu, který by mi vždycky jenom připravil oblečení, které by vypadalo dobře, a já si ho jen oblékla na sebe. A pak jsme došly k tomu, že vlastně budeme spolu, a že stylistku by mi mohla dělat Abby, protože mi aspoň vždycky rovnou uklidí skříň. Jenže to já budu muset sehnat práci, která bude dost dobře placená na to, aby uživila mě i Abby. Takže jsme vymyslely, že budu slavná psycholékouzelnice, Abby že mi bude dělat stylistku, sekretářku, marketing, management a vařit čaj a shánět pacienty. A že když by byl někdo psychicky zdravý, tak ho pošleme za Laurie, čímž si pacienty vyrobíme, a budeme hrozně bohaté. Myslím si, že je to skvělý plán, a nakonec jsme vymyslely, že Abby bude mít v našem domě krásnou kancelář pro manažerku a já tam budu mít psycholékouzelnickou ordinaci.

---

To by bylo k dlouhodobým věcem, a teď zase zpátky do současnosti. Mistrovství světa ve famfrpálu bylo E P E S N Í. Nejlepší zážitek mého života! Zabalila jsem si stan a měli jsme naplánováno, že tam budeme se Stuem spát v posteli a Abby že bude na gauči. V pátek ráno jsem ale na snídani v Kotli narazila na Barryho, který vůbec neplánoval na mistrovství jít, což bylo skandální. Nakonec jsme ho ale s Abby přesvědčily, že budou spolu na gaučích, což podtrhávám, protože v dalším vývoji dramatu to bude ještě HODNĚ důležité.

Takže jsme tam byli takhle my čtyři a většinu šampionátu jsme strávili společně; ještě kolem nás různě kroužili Max, Kara, její satelit Andrew a jeho satelit Laurie. K tomuhle se taky dostanu, to je taky hodně spicy. Viann na šampionátu vůbec nebyla, nevím proč, ale mrzelo mě to za ni, takže jsem jí aspoň koupila hrneček a taky jedno tričko Kenmarských káňat navíc, ale uznávám, že to druhé není tak moc dárek, jako spíš propaganda. Nemám totiž žádného kamaráda, který by fandil Káňatům, a je to docela frustrující. Hlavně když Stu a Abby společně fandí těm hloupým Strakám a vykračují si tam v těch jejich stejných tričkách. Potřebuju taky parťáka nebo parťačku! Jenom jsem ještě neměla vhodnou příležitost jí to dát, protože zatím vždy, když jsme se viděly, tak byla buď zaneprázdněná někým jiným, nebo jsme mluvily o důležitých věcech (tohle je taky spicy a taky se k tomu dostanu). Ještě jsem na mistrovství viděla Corn a další lidi, ale s těmi jsme se nějak míjeli.

Jenom první den jsem za suvenýry utratila desítky galeonů, a to jsem pak ještě dokupovala leccos postupně, protože jsem musela mít prostě všechno. Celou tu dobu jsem byla jako v Jiříkově vidění. V sobotu byl potom samotný zápas, který byl neskutečně vzrušující, a skóre bylo každou chvíli vyrovnané, až dokud Aaron Gardner, hrozně hezký chytač, který v lize hraje za Spojence, nechytil zlatonku, a Z ANGLIE SE STALI MISTŘI SVĚTA. Totálně jsem si vyřvala hlasivky a div jsem se nehodila dolů z té tribuny nadšením. Pak se slavilo, jedlo a tak; byla beseda s hráči, to bylo hezký, a pak jsme všichni seděli u stolu u stánku s občerstvením a povídali jsme si.

Kara se začala dost opíjet, protože byla nešťastná z Andrewa, který pořád chodil s Laurie (tenhle minulý čas je trochu spoiler, ale co, no). Měla takové ožralé řeči a nakonec si odtáhla do stanu svou kořist Barryho. Byla jsem z toho dost paf. Tu noc jsme se Stuem spali ve stanu sami, protože Abby se zase přesunula k Maxovi. Prý spolu ale nic neměli, což je pro mě překvapivé, protože když jsem k Maxovi do stanu o den dříve zabloudila já, tak jsme spolu docela jistě něco měli, což byla celé samozřejmě jeho vina. Každopádně věřím Abby, že byla věrná Jamiemu (ke kterému se dostanu taky a je to asi nejvíc spicy z toho všeho, co už jsem dneska slíbila, že bude spicy).

V neděli jsme ještě před odjezdem všichni šli nechat si udělat skupinovou fotku s famfrpálovým týmem a já se nechala vyfotit s chytačem a s Marry Spring, která byla v reprezentaci a byla naprosto bombová. Frantíci mohli být rádi, že je všechny nezmrzačila! Musí mít hrozně silný ruce. Trochu jsem se bála, jestli mě nerozmáčkne, když mě vzala kolem ramen, jenom prostě sílou a přirozenou gravitací svých bicepsů. Na druhou stranu by mi ale nevadilo, kdyby poslední věc, co by se stala v mém životě, byla, že mě vzala kolem ramen Spring a rozdrtila mě tím. Docela stylový. Jo, ale fakt jsem se snažila nebýt totálně šílená fanynka. Akorát se bojím, že mi to bude poznat na tvářích, protože jsem musela být naprosto rudá nadšením. Naštěstí jsem měla obličej pomalovaný anglickými vlaječkami.

---

A teď už ke spicy věcem. Barry a Kara spolu fakt jako spali. A pro Barryho to bylo poprvé! Ale nic spolu nemají a budou dál kamarádi. Barry je docela icon, když o to přišel při jednorázovce. Asi od nikoho bych to nečekala míň než od Barryho. Zřejmě je to ale symptomatické pro rozchod Barryho a Viann, vrhnout se na někoho na jednu noc a pak už s ním nikdy nic nemít. Viann si totiž nabrnkla nějakého staršího týpka při otvíračce karaoke baru. Normálně s ním flirtovala, on jí kupoval alkohol a ona mu prý tvrdila, že je dospělá a živí se jako fotografka. A pak s ním šla k němu domů a to. A ani mu neřekla, že ještě nikoho před ním neměla!

Fakt hodně wild. Když mi to vyprávěla, snažila jsem se tvářit, jako že je to úplně přirozené a OK, ale v hlavě mi běželo „what the hell?“! Nedovedu si představit, že bych s tím MIMOŘÁDNĚ pohledným dospělým týpkem u baru vůbec promluvila slovo, natožpak, že bych zvládla tohle všechno, co se pak stalo. Je to úplně děsivé. Možná, že je Vianna přece jenom dospělejší než já. Viannu každopádně takhle život asi baví, a zase ji v něčem chápu. Na oplátku jsem Viann řekla o svých eskapádách s Maxem. Vzájemně jsme se informovaly, že naše životy by skončily, kdyby se to dozvěděl kdokoliv jiný, a tak doufám, že si Viann moje tajemství doopravdy nechá pro sebe. Protože se vlastně od té doby trochu bojím, že to někde vyleze na povrch.

Někdy krátce poté, co mi Viann sdělila nejnovější drby ze svého života, jsem drbala taky s Abby, a ta mi prozradila, že Andrew se rozešel s Laurie, prý protože ji nikdy nemiloval. Já ale dobře vím, že to bylo kvůli Kaře, která mi den předtím nešťastně chlastala ve stanu a já byla fakt hodně skeptická, že by Andrew fakt plánoval to s Laurie skončit. Nemůžu si pomoct a je mi Laurie malililinko líto. Na druhou stranu, kdybych měla vybrat, jestli přiklepnu spokojený život (a kluka) Kaře nebo Laurie, není to zrovna těžká volba. Každopádně Laurie se umístila (hned za Barrym a hned před Abby!) na té karaoke soutěži, a vyhlídla si ji tam jedna zpěvačka a dala jí na sebe telefonní číslo. Možná, že divy jako ona prostě na světě nejsou od toho, aby měly chlapa, ale od toho, aby ječely do mikrofonu, a v tomhle smyslu se na Laurie zase na oplátku usmálo štěstí.

A poslední důležitý drb je naprosto aktuální. Ten Jamie, jak o něm Abby vždy básnila, je, zdá se, docela pitomec. Já ho pořád nikdy neviděla, a tak nemůžu posuzovat úplně jasně, ale z toho, co jsem slyšela, se odehrála víceméně tahle situace: Abby Jamiemu zmínila, že byla na famfrpálovém mistrovství, že spala u mě ve stanu na gauči a že na gauči spal taky Barry. Jamie začal žárlit na Barryho. Pak navíc potkal náhodně lidi z havru v Kotli a Abby seděla vedle Barryho, protože spolu přišli ze stáže. Takže začal do Barryho rýt a mít nějaké hnusné poznámky, a Barry se překvapivě nenechal a naopak mu odpovídal. A výsledkem bylo, že Barry, jo, náš Barry, dostal od Jamieho tečku mezi oči. Pak byl zmatek, a já přišla zrovna ve chvíli, kdy Stu ošetřoval Barrymu krvácející ret a Max házel na Abby vražedné pohledy. Abby se Barrymu omlouvala až na půdu a on jí taky, i když se všichni shodli na tom, že on neudělal nic špatně.

Nejhorší na tom je, že Abby ho pořád brání. Prý neví, co do něho vjelo, a včera mi říkala, že se prý omluvil a plánuje se omluvit i Barrymu. Tomu ale moc nevěřím, protože pokud to plánuje, tak proč už to neudělal, aspoň sovou? Abby má ale výmluvu na každou jeho větu. A vůbec jí nedochází, jak moc je špatně, že žárlí na kamaráda, a že nemůže svému klukovi říct všechno. Protože to, že spala s Maxem v posteli, to Abby příhodně vynechala, když si s Jamiem o mistrovství povídala. To by byl aspoň souboj, panečku.

Takže nevím, no. Podle mě je to hajzlík a Abby si vůbec nezaslouží. Abby to ale vidí jinak, a s tím se nedá nic udělat. Varovala jsem ji, aby se z ní nestala Laurie, která kvůli náhodnému klukovi kašle na kamarády, a ona se tvářila, že chápe, co tím myslím, a nemá to v plánu. Tak uvidíme. Na Jamieho si každopádně dám pozor. A společně se mnou asi celý havr, protože tohohle týpka teď už fakt nikdo nemá rád.

Co mě čeká dál? Už jen jeden týden v kanceláři za stolem na personálním, a potom Magos. Domluvily jsme se s Abby, že budeme spolu na pokoji. Hot girl summer nekončí, hot girl summer pokračuje!