Čistý vzduch po bouři

Byla jsem dost deprimovaná, když jsem psala poslední svůj deníkový zápisek - čtu si to po sobě a je to fakt hodně vidět! A jak se cítím teď? Líp. To jediné je jasné.

Bylo to fakt špatné, těch prvních několik dnů po tom dramatu. Laurie se snažila tvářit, jako že se vlastně vůbec nic nestalo, což mě celkem vytočilo, protože jakoby, ona doslova nepřišla do pokoje, a teď ode mě očekávala, že se budu chovat, jako že jsme nejky? Okamžitě po té, co mi takhle zabodla nůž do zad, aby stála po boku svého takzvaného kluka?

Naštěstí byla Corn ochotná si se mnou prohodit pokoj, takže ona tam teď trpí s Laurie, zatímco já si v klídku žiju s Aurorou a Viannou. Bála jsem se, že budou hlučné a budou mít ve všem nepořádek, ale ve skutečnosti je to totálně v cajku! Musím si přiznat, že jsem doopravdy neznala Cornelii a Viannu, a možná jsem o nich smýšlela trochu hůř, než si zasloužily. Jsou fakt v pohodě (to samé s Aurorou, ale o té jsem to věděla), a jsou mnohem lepší kamarádky než ta zmije Laurie.

O celém tom dramatu jsem si povídala s fakt hodně lidmi - s Yvi a Miou, Tie, Barrym... Všichni mi řekli, že jsem v právu já, a že Maxwell se choval jako blbec. Mimochodem, Tierney je taky hrozně fajn. Chce chodit s Nathanem, ale mají to mezi sebou nějaké komplikované, protože prostě, on ji políbil a pak se jí několik dnů vyhýbal. Ale teď už je to asi dobré, protože jsem včera spolu s nimi oběma opékala marshmallowny na farmě a tvářili se v pohodě.

Takže jak jsem řekla, nepřipadala jsem si po tom všem úplně dobře. I když kamarádi byli v pohodě a všichni se přidali na mou stranu, Vianna a Aurora se se mnou furt bavily a braly mě s sebou, když někam šly; ale stejně jsem si připadala, jakože už nejsem součástí skupiny. Jako že já jsem ta, která partu trhá vedví, a způsobuje, že už se nekamarádí každý s každým. Není to dobrý pocit.

Trošičku lepší to bylo, když jsem se dala do řeči s Reecem ze Zmijozelu, který je tak nějak z jejich kolejní skupiny vyčleněný. Nechce tak úplně mluvit o tom, proč ho nemají lidi v koleji rádi, ale dost s ním soucítím. Je to takový hodný kluk, nechápu, proč by na něj kdokoliv chtěl být nepříjemný. Bavila jsem se s ním, byli jsme na zmrzlině, a pak jsem z toho celého měla spousty takových myšlenek o tom, jak moc je svět nefér.

Ale vždycky je na světě ten jeden kamarád, který dovede věci rozzářit a dopomoct k tomu, že je člověk zase schopný se bavit. No, bavit... to není možná úplně přesné vyjádření. Prostě a jednoduše, jednoho dne jsem si četla Annu ze Zeleného domu v Děravém kotli, úplně sama (u vedlejšího stolu seděl Nathan a Yvi, ale já se nechtěla s nikým bavit, nebo jsem si to aspoň myslela), když přišel Barry a zeptal se, jestli si může přisednout. Chvíli jsme si povídali a pak i řekl, že je zrovna na cestě do Muzea přírodní historie, což je jeho oblíbené; a pak se mě zeptal, jestli nechci jít s ním!? Byla jsem jak opařená. Fakt se Barry zeptal mě, ČLOVĚKA, jestli úmyslně někam nedoprovodím jeho, ... no prostě BARRYHO, toho samotáře, který lidi prostě nemá rád? Vím, že jsme spolu už párkrát trávili čas, ale přičítala jsem to tomu, že ho umím dostat z větší skupiny mnohem hlasitějších lidí a někam společně utéct. Nikdy mě nenapadlo, že by byl za mojí přítomnost skutečně rád; měla jsem dojem, že si mě v situaci, kdy musel být s lidmi, prostě vybíral jako nejmenší zlo. Jako minule, když jsme šly na zmrzlinu s Tie, on se přidal a pak jsme utíkali do pekárny před Aurorou s Viann. Takže prostě, tohle pozvání měnilo všechno!

Abych byla upřímná, ve skutečnosti jsem fakt NEchtěla trávit celej den v nějakým divným muzeu o dinosaurech a velrybách. Věděla jsem, že to bude nuda k uzoufání, což se nakonec potvrdilo, ale na druhé straně, tohle byla životní příležitost. Jak často se stane, že Barry by chtěl, abych já, k uzoufání pomalá prvačka, trávila čas s ním, mimořádně chytrým podivínem?

Takže jsem řekla ano a šla jsem s ním do muzea. (Připadám si, jako že jsem se totálně zbláznila, jen jak to píšu.) Jela jsem poprvé sama (bez rodičů) metrem, a tak mi to Barry všechno ukázal - jak všechno funguje, kde se kupují lístky a tak. A pak mi stejně tak všechno ukazoval v muzeu. Jakože VŠECHNO. Nedělám si srandu. Strávil fakt dlouhé minuty tím, že mi popisoval různé divné dinosaury, a já se snažila, seč jsem mohla, předstírat, že je to fakt zajímavé, protože jsem nechtěla ranit jeho city. Byl nadšený tak, jak jsem ho nikdy dřív neviděla, a musela jsem se celou dobu culit, protože to bylo vlastně celkem sladký. A musím přiznat, že některé části jeho výkladu byly TROŠIČKU zajímavé. Nejlepší část celého dne ale stejně byla svačinka v Central Cafe!

Slunce už zapadalo, když jsme opustili muzeum. Hrozně mě bolely nohy a i moje hlava byla plná k prasknutí, ale byla jsem šťastná, že jsem s ním šla, protože jestli se nepletu, tak jsme teď přátelé! Sakryš, fakt doufám, že si to myslí taky, protože jestli ne, tak by to bylo fakt trapné.

V Děravém kotli jsme pak potkali Tierney, která byla nadšená z toho, když jsme jí vyprávěli o muzeu. Ani se mi nechce věřit, že by jí to fakt zajímalo, ale tak, aspoň ji můžeme vzít příště s sebou. Bude to výhra pro všechny, protože Barry jí může vykládat zajímavosti o velrybách, zatímco já budu pořádat svůj dortík v Central Cafe.

A teď si pojďme povídat o dramatu. Seděla jsem si takhle s Barrym a Tie v Kotli po skvělém dni v muzeu, když najednou přiletěla sova a přinesla mi dopis. Mně. Jo. Byl od Maxwella a byla to omluva. Připadala mi opravdu upřímná, a na jejím konci byla moc pěkná kresba (pravděpodobně) mě s mojí panenkou. Barry nemá Maxwella rád a nabádal mě k opatrnosti, ani se mu tak moc nelíbil ten obrázek. Taky jsme nesnědli čokoládovou figurku, co byla v obálce, protože jsme se doopravdy báli, že by mohla být otrávená! Nemohli jsme se plést víc.

S Maxwellem jsem se potkala druhý den a šli jsme na zmrzlinu. Trval na tom, že zaplatí, i když jsem se mu snažila říct, že si ode mě nemusí kupovat odpustky. Bylo mu to ale opravdu líto. Řekl mi, že to původně myslel jako vtip, ale že teď ví, že to bylo ubohé, říkat takové věci. Jeho sestra ho prý naháněla po celém domě, když jí řekl, co provedl, a uvědomil si prý, že se takhle nemůže chovat. Ve skutečnosti si nemyslí, že jsem otravná a arogantní, právě naopak, říkal! A tu korunku mi dal, protože si doopravdy myslel, že by mě to mohlo rozveselit.

Když říkal tohle, tak jsem si připadala celkem provinile, protože mi to v tu chvíli na slavnostech fakt udělalo radost. Vmetla jsem mu to do obličeje (doslova), protože jsem na něj byla naštvaná. Tak jsem mu to tak řekla, a byl překvapený. Jak moc špatně se kvůli mně cítil, když si nebyl jistý ani tou korunkou? Vlastně jsem se k němu nechovala moc dobře. Taky mi pak dal takovou figurku z McDonaldu, a nabídl mi, že si s ní můžeme někdy hrát spolu. Vím, že to myslel všechno vážně.

Ale ve skutečnosti jsem v hloubi duši jeho omluvu nechtěla přijmout. Pořád tak úplně nevěřím tomu, že neudělá něco podobného v budoucnu znovu. Pořád nevím, co je za člověka. Pořád cítím, že mi svými slovy ublížil. Připadám si, jako že mě shodil na zem, a odtamtud, zezdola, jsem viděla, kdo doopravdy je.

Je vůbec povolené nepřijmout upřímnou omluvu? To se mi ani nezdá spravedlivé, když jsem ho viděla, jak z toho byl smutný, a dal mi figurku, a koupil mi zmrzlinu. Takže jsem mu odpustila. A budu se snažit, co mi to půjde, abych to doopravdy pustila z hlavy a pokračovala s ním líp.

Jo, a taky jsme mluvili o jeho rodině. Jeho máma je z Lesotha (ať už je to cokoliv) a jeho táta jí nedovoluje, aby vídala svou rodinu, a jeho vždycky nutil číst knížky místo čehokoliv jiného. Tak, jak to říkal, to znělo, že doopravdy neměl dobré dětství. Ale má sestru a to já zase nemám. Hrozně moc bych chtěla nějakého sourozence, a on prostě jednoho má. Chci tím říct, ne že bych na něj nějak žárlila, jen prostě... To je jedno. Asi fakt není, co Maxwellovi závidět. Možná, že je někdy zlý právě proto, jak zoufalý vlastně je.

Navrhnul, že by si popovídal s Laurie o tom, jak to spolu teď máme, ale to jsem rovnou zamítla, tenhle nápad. Laurie mě předtím zradila kvůli němu. Nepotřebuju, aby předstírala, že mě má ráda, opět kvůli němu. Pokud se chce omluvit, bylo by to super, pokud nechce, fajn, ale nechci, aby se rozhodovala na základě toho, co dělá Maxwell, protože to je přesně podstata problému.

Nevím, co se pak stalo, jestli jí to přece jen řekl, ale v neděli jsem byla na cestě z domova na farmu a nějaká sova mi přinesla další dopis, a tenhle byl od Laurie. Byl mnohem míň od srdce; naopak, měla jsem z něj až takový formální pocit. Nejsem si jistá, jak bych se ohledně toho měla cítit. A na konci dopisu byla taky kresba. Nebyla ale ani z jednoho procenta tak hezká jako ta od Maxwella. On do toho vložil svou snahu a čas, a musela jsem se usmát, když jsem to viděla, i když jsem na něj byla tolik naštvaná. Ale to od Laurie... Já nevím. Možná, že od ní automaticky očekávám urážku, protože když jsme si měnily pokoje, tak už to tak jednou udělala - přišla, že se jde omluvit, ale pak byla hnusná.

Na ten dopis jsem neodpověděla. Jela jsem domů, ale myslím si, že dneska jí odepíšu. Tie mi radila, abych se s ní sešla, protože jinak nezjistím, co plánuje a tak, a myslím si, že má pravdu. Horší to beztak být nemůže. Držím palce sama sobě...

Unavená ze všeho dramatu

Kde mám začít, když jsem nepsala do deníku celé týdny? Jsem z toho všeho tak otrávená, že ani nechci o všem psát. Chce se mi napsat jenom o tom, co se stalo zrovna včera. Tak já to všechno předtím jenom rychle shrnu.

Laurie a Maxwell spolu chodí. Kate a Alastair asi taky. Alastair s námi jednou hrál flašku a dal jí pusu do vlasů místo na pusu. Měla jsem hrozný konflikt s Adaline, takovou starší holkou ze Zmijozelu, když jsme na farmě obě pracovaly v kuchyni. Usmířily jsme se sice, ale i tak si myslím že je to povýšená a nabubřelá nána. Nathan říkal, že taková dřív nebyla, ale ani on s ní teď není schopný rozumně mluvit, a to jsem si myslela, že Nathan vyjde tak nějak s každým. Možná, že má jenom nějaké problémy a je jinak v pohodě, ale hluboce o tom pochybuju. I tak s ní ale mluvím normálně, protože si ze své brigády na farmě nechci udělat peklo, a nechci být ta, která vyvolává hádky, když to není nutné. Po tomhle všem jsem byla dlouho doma, bylo to super všechno, s mámou a všemi dalšími v Colchesteru.

Uff, takže to by bylo jen tak pro začátek. A teď k tomuhle víkendu. Ve Visánku byly v pátek a v sobotu Středověké slavnosti. Všichni lidi z Havraspáru (snad kromě Abby) tam byli, a dobře jsme se bavili! Vyrobila jsem si svůj vlastní dřevěný meč, střílela jsem z luku, koupila jsem si pěknou koženou tašku, a taky jsem viděla kejklíře dělat suprový triky s ohněm. Max mi dal rozkošnou korunku, i když jsem mu opakovaně řekla, že ji nechci nosit; ale bylo to hezké gesto, jako že jsem součástí skupiny. Taky jsme vyráběly panenky z kukuřičných listů. Tu svou jsem pojmenovala Rowena a namalovala jí dlouhé královsky modré šaty. Aurořin panáček vypadá trochu jako Lysander a má modré kalhoty.

Blbly jsme s těmi panenkami po slavnostech v Děravém kotli, protože prostě, je to zábava, ne? Byli tam ale i všichni ostatní (kromě Lysandera, Cornelie a Barryho) a zaslechla jsem Maxwella, jak má takové blbé poznámky. Tedy ve skutečnosti jsem úplně přesně neslyšela, co říkal on, ale vím, že Laurie mu nějak oponovala a říkala, že je to úplně normální a že lidi jsou prostě různí. Díval se na nás tak divně a bylo to TAK ztrapňující. Jsem už moc stará na to hrát si s panenkami? Ani jsme je přitom neoblíkaly, jen jsme s nimi mluvily a hrály si, což není TAK dětinské, jak se tvářil, ne?! Stu se nás pokusil rozveselit tím, že začal řešit jména těch panenek, ale bylo to prostě celý divný, tak jsme se rozhodly s Aurorou zdrhnout a hrát si s panenkami venku na balkoně.

A to bylo SUPER! Princezna Rowena a rytíř Lysander se potkali a on ji vzal do svého hradu na svém bílém koni, aby tam mohla být na bále, na němž si on musel vybrat manželku. Ale nakonec ji požádal o ruku ještě před tím bálem, takže museli zase jet na koni k ní na zámek, požádat o svolení její přísné rodiče. Tuhle část už jsme si ale nechaly na příště, a vrátily se zpátky do Kotle, kde byla Vianna, Stu (tihle dva spolu mimochodem podle mě něco mají), Maxwell a Laurie.

Aurora navrhla, že budeme hrát flašku, protože, buďme k sobě upřímní, všichni tam byli strašně nudní, že se nám z toho chtělo s Aurorou brečet! Obzvlášť poté, jak dobře jsme se spolu bavily. Tak jsme hráli flašku.

Musela jsem dát Maxwellovi úkol, a jaký, to bylo samozřejmě jasné: řekla jsem mu, že si má chviličku hrát s panenkami. Nebylo to nic super ponižujícího, byla to běžná zábava. Myslím si dokonce, že to byl jeden z těch lepších úkolů, co lidi dostávají při flašce, což je hra, která je doslova VYTVOŘENÁ pro to, aby donutila lidi dělat divný věci. Nemyslím si, že to bylo nějak útočný. Neměla jsem k tomu žádné zlé poznámky nebo tak. Já nevím, bylo to fakt tak špatné? Nemyslím si to, myslím, že to byla prostě sranda.

On to ale nevzal dobře. Ve skutečnosti, myslím si, že se z toho úplně pomátnul. A protože je ve všeobecnosti ubohý člověk, rozhodl se, že bude s panenkami hrát, jako že já jsem ta holčičí, Aurořin klučičí panák "mně" říkal, že jsem otravná, arogantní a vůbec špatná. Vysmíval se mi a byl tak spokojený z toho svého takzvaného vítězství nade mnou. Ale já se ani nesnažila vyhrát! Já si jen chtěla hrát s panenkami s Aurorou, a on prostě... Nevim. Všichni lidi se na nás dívali a já nebyla schopná mu ani nic říct. Jen jsem zablábolila něco o tom, že musí být nešťastný. Hrozně se mi chtělo brečet. Byla jsem tak ponížená před všemi svými kamarády! Ale přišlo mi, že kdybych utekla, udělala bych si to ještě horší. Maxwell by fakt mohl napsat knihu o tom, jak někomu zničit perfektní den.

Aurora mu na to něco opáčila, jako že to od něj bylo hnusný. A Laurie? Laurie tam jen seděla, vedle něj, naprosto do něj zblázněná. Říkám si, že teprve když jsi dole, tak zjistíš, kdo jsou tví skuteční přátelé. A Laurie si vybrala jeho, toho kluka, kterej mi zrovna podrazil nohy, nade mnou. Laurie není skutečná kamarádka. Všichni ostatní lidi, včetně Stua, který byl ke mně až sladký, se ke mně chovali lépe než Laurie. Ani na mě nepromluvila. Nevím, co jsem udělala špatně. Možná nic? Možná Laurie je ta špatná?

Po té Maxwellově podlosti dostal Stu za úkol říct, co si myslí o ostatních lidech, kteří hrají, a řekl fakt hezké věci o mně a ne tak moc hezké věci o Maxwellovi. Stu je Maxův nejlepší kamarád, a přesto byl schopný mu něco říct, když se choval uboze. Laurie si myslí, že s ním chodí, protože jí jednou řekl, že není úplně ošklivá, a nechal ji asi, aby mu vyčistila boty, nebo nevím, a tak je ona ochotná kvůli němu zradit mě, svou nejlepší kamarádku. Tak kdo je z nich lepší? Kdo je rytíř, Stu nebo Laurie? Myslím, že všichni známe odpověď.

Pak mi ale už úplně ruply nervy a řekla jsem Maxwellovi od plic, co si myslím. Že se mi ta korunka nelíbila, že mi jí dal jen proto, aby si mě mohl dobírat, ze škodolibosti, aby se mi mohl vysmívat, že mi není dobře, když ji musím nosit na hlavě. Brečela jsem a klepala jsem se a nepamatuju si přesně, jak jsem to všechno řekla, protože jsem byla tak mimo, prostě jsem nemohla vystát fakt, že sedím u jednoho stolu s někým TAK podlým! Pak jsem po něm vrhla tu korunku přes stůl a utekla, protože jsem prostě už nemohla, hrozně to bolelo. Chtěla jsem prostě neexistovat.

Vianna a Aurora za mnou došly do koupelny, kde už jsem se naprosto rozložila. Stu taky přišel. Hádej, kdo nepřišel? Hádej, koho moje trápení snad nemohlo zajímat míň? Jo. Laurie. O pár minut později mě poslali spát, a Stu se mě zeptal, jestli jsem na pokoji s holkama, načež já odpověděla, že ne, že jsem v pokoji s jeho holkou. A v tom momentě se objevila, naštvaná, že jsem ji nazvala "jeho holkou", připomínajíc mi, že má i svoje jméno. Takhle tam nakráčela, zase si hrajíc na oběť. Jo, Laurie byla určitě ta nejvíc poškozená v celé té situaci. Chudinka Laurie, která si nemohla vybrat mezi svou nejlepší kamarádkou a svým pitomým "klukem". Každej by měl jí litovat, jasně.

Nemohla jsem spát, tak jsem se zachumlala do svetru a šla se podívat do Kotle, jestli tam Maxwell pořád je. Popravdě jsem doufala, že bych ho tam mohla vidět, možná že by byl aspoň trochu zaražený z toho, co jsem mu řekla. Ale ne, zřejmě někde v klídečku spal (protože monstra jako on nemají žádné svědomí). A Laurie tam seděla a snažila se udělat celou tu situaci o ní, zatímco Stu jí to trochu vyčítal a Vianna ji posílala za mnou, aby mě utěšila. Laurie řekla něco, co asi nikdy nezapomenu - že bychom měli být oba dost chytří na to, abychom se nad sebou zamysleli. Pardon? Co jsem udělala špatně? Šikanoval mě před mými kamarády a ona říká tohle? Bože, myslím, že se budu v září muset sestěhovat s novými prvačkami, protože nemůžu být s takovou osobou na pokoji. Pak šla Laurie spát na farmu, aby mě nemusela vidět.

Nevím. Asi jsem hrozná osoba, protože mě nemají rádi. Ale na druhou stranu, ostatní kamarádi byli na mojí straně. Takže nevím. Nechci nikoho vidět, nikoho slyšet; jediné, co chci, je vyrazit Maxovi a Laurie zuby. Celou noc jsem brečela a připadám si zoufale. Asi si prostě nezasloužím mít kamarády.

Zmrzliny, bylinky a letní lásky

Na prázdninách je nejlepší to, že málokdy někam spěchají. Tohle léto mám dokonce pocit, jako by se čas úplně zastavil. Je to pořád dokola: cesty drncajícím vlakem domů a zpátky do Londýna, příjemná práce, trávení času s kamarády, procházky Londýnem a koukání do výloh, čtení suprových knížek, a sezení u jezírka u farmy. Totiž, myslím si, že je mým věčným osudem pořád se kvůli něčemu trápit. Naprosto POŘÁD se znepokojuju, jestli jsem náhodou neřekla něco trapnýho nebo blbýho. Vždycky se bojím, že mě lidi nebudou mít rádi. Ale tohle léto? Myslím si, že tohle léto jsem k bezstarostnosti a lehkomyslnosti tak nejblíž, jak to u mě vůbec jde. Musím si ten pocit zapamatovat. Počítám, že to může odejít tak rychle a snadno, jako to přišlo.

Práce na farmě je fajn. Netušila jsem, že bych si mohla užívat strkat svoje ruce do hlíny, špinit si je a starat se o rostlinky plodící zeleninu nebo o bylinky. Dneškem počínaje jsem ale v kuchyni, tak uvidíme, jestli mi moje nadšení vydrží. Jednou jsem jim tam pomáhala a bylo to celkem v pohodě.

Holky a kluci z naší koleje si užívají dramatu. Shrnu to jen stručně. Maxwell už nechodí s Aurorou a Viannou. Laurie ho miluje, což vyvolalo napětí mezi holkama. Vianna a Aurora, jak je jejich dobrým zvykem, vylákaly Laurie a Maxwella na schůzku, kam taky přišly, a zřejmě se omluvily za trable, které způsobily. Maxwell se cítil trapně, protože nevěděl, že teď má chodit s Laurie, a utekl a dodnes neodpovídá Laurie na dopisy. Laurie na ně zoufale čeká a popravdě mi je jí tak trochu líto.

A můj romantický život? Žádný není, což je dobře, protože kluci jsou ve všeobecnosti nechutní. Ale na druhou stranu je pravda, že jsem měla takový sen, že se vdávám za profesůrka. Celou dobu se usmíval a já jsem měla krásné šaty s dlouhatánskou vlečkou. Musela jsem se nad tím culit celý den, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to připadá taky trošku nechutný. Je možné, že už nemiluju profesůrka tak jako dřív? Pohasla moje láska kvůli jeho zradě v divadelním klubu? Nejsem si jistá!

Dobré ale je, že se snažím aspoň trochu mluvit s kluky z Havraspáru. Například jsem poprvé pořádně mluvila s Lysem! Překvapivě je celkem fajn. Čte hodně chytrých knížek a taky poezii. Bála jsem se, že by se mě mohl zeptat na moje oblíbené autory, a tak jsem raději napřímo přiznala, že o poezii nevím lautr nic. Slíbil, že mi půjčí knihu poezie, tak se aspoň pokusím. Lys je fakt dobrej. Taky chce udělat přespávačku v zapůjčeném stanu pro všechny lidi z Havraspáru. Jsem pro, jenom doufám, že budou oddělené prostory pro holky a kluky, protože jinak by to mohlo být celkem trapný.

Když už mluvím o trapných věcech, včera jsme s Laurie potkaly Barryho a šli jsme na zmrzlinu oslavit, že jsem si koupila album Taylor Swift, Red (doufám, že na koleji bude ten gramofon, jak jsme si o něj napsaly profesorce Leadenrose). Nakonec jsme si dali ledovou tříšť a popřála jsem jim dobrou chuť, jenže Barry mi řekl, že by bylo lepší říct "na zdraví", protože je to pití, ne jídlo. Tím jsem si nebyla úplně jistá (jakože, myslím že to je víc zmrzlina než limonáda, a kdybych jedla zmrzlinu, tak bych určitě popřála dobrou chuť), ale odsouhlasila jsem to, aby to nezačalo být divný. Což stejně začalo, protože potom začal spekulovat, jestli to nakonec přece jen není jídlo, protože tam je spousta ledu, který je pevný. Bingo, chlapče. Ještě jsme o tom chivlku mluvili a Laurie se na nás dívala divně. Ale pochybuju, že měla cokoliv lepšího, co říct.

Každopádně to bylo vlastně hezké odpoledne, a určitě bych měla s kluky z koleje trávit čas častěji. Musím si přece užít léto!

Zkritizujte mi angličtinu!