Hlavně udržet tajemství

Vlastně nevím, jestli jsem dobrá v držení tajemství. Chci tím říct, že někdy mi vůbec nedojde, že by něco mělo být tajemství, a tak to úplně všem řeknu. Nebo se někdy třeba s něčím svěřím Vianně, což je takový bradavický ekvivalent k poslání té informace do Denního Věštce s výzvou k otisknutí na titulní straně. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že všechny tyhle věci se mi dějí ne proto, že bych byla drbna, ale protože jsem pitomá. Jako vážně. Jiní lidé by věděli věci, které já prostě nevím.

Například, jak jsem měla asi tak vědět, že Maxwell nechtěl, aby ostatní lidé věděli o tom, že jsme si dali pusu? Jako jo, mohlo mě to napadnout, protože jsem si připadala fakt provinile, když jsem to Vianně říkala. Ale když to je těžký, protože mám už delší dobu pocit, že moje přátelství s Viann visí na vlásku, a nevím, jestli by se se mnou pořád kamarádila, kdybych na ni prostě vypálila, že jí nic neřeknu. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli mě má Max rád, a ona mi řekla, že ona tuhle záhadu může rozlousknout, když jí řeknu úplně všechno.

Byl na mě fakt naštvanej. Řekla jsem Vianně o tom, jak jsem mu dala pusu (to mi zadala za úkol), a během několika sekund to věděla Laurie, Stu, a Stu byl tak milý, že okamžitě informoval Maxe, že to ví. Bála jsem se, že je po všem, že celá tahle věc mezi mnou a Maxem (pořád vlastně nevím, jestli to je jako chození) končí. Připadala jsem si příšerně; hlavně jsem si vyčítala, že jsem tak hrozně ztratila jeho důvěru, a mohla jsem si za to sama. Bylo to hrozný. Čekala jsem na něj, když šel na pokoj, brečela jsem, napsala jsem omluvný vzkaz a odeslala ho. Pak přišel a odpustil mi, dokonce řekl, že to beztak neměl brát jako tajemství, a o den později jsem s ním na divadelním klubu zpívala You Drive Me Crazy/Crazy mashup a připadala jsem si tak zabouchnutě, že jsem ani nebyla tak moc nervózní. O týden později jsem byla dokonce schopná vylézt na to pódium úplně sama - to bylo na konkurze na muzikál. Zpívala jsem novou písničku od Taylor, You Are in Love. Lidi tleskali a usmívali se. Myslím, že i Laurie tleskala. Byl to hezký pocit.

Ale zpátky k tématu tajemství. Tyhle poslední měsíce jsem sama sobě dokázala, že když o to fakt jde, když jsou věci opravdu důležité, tak je umím držet v tajnosti. Tenhle rok byl na takové tajnosti fakt plodný. Nejdřív to byla Maxwellova rodina, hlavně jeho otec. Pak to byl Barry (a Lys). A pak, hm, znovu Lys.

Jeden večer jsem seděla ve spolce s Barrym a poslouchali jsme Red, protože ho nikdy předtím neslyšel (jo, a líbilo se mu míň než 1989, což samozřejmě absolutně nemůžu pochopit a v tu chvíli se mi zdálo, že jeho zdravý rozum musí být nějak narušený, protože Red je samozřejmě mnohem lepší než 1989). Přišlo mi, že u musím říct o Maxwellovi, protože jsem se trochu obávala, že ho to naštve (ti dva nebyli ještě nedávno zrovna nejlepší kamarádi) a nechtěla jsem, aby se to dozvěděl od někoho jiného. Tak jsem mu to řekla a on nebyl ani trošku naštvaný. Spíš vypadal, že se moc nesoustředí na to, co mu říkám. Ptal se mě, jak se pozná, že spolu lidé chodí. Nevím, tak jsem mu prostě narovinu řekla, že Vianna mi řekla, že s Maxem chodím, a já se rozhodla jí věřit.

Potom mi řekl, že dal pusu Lysovi. Nebo Lys dal pusu jemu? Teď nevím. Prostě si spolu teď dávaj pusy. Což je takové nezvyklé, protože jsou oba dva kluci. Zeptal se mě, jestli jesm naštvaná, a já seriózně neměla ponětí, proč bych byla. Akorát jsem se hrozně bála se ho na něco ptát, protože jsem měla obavy, že řeknu něco blbě a celé to zkazím a ublížím mu. Prostě akorát... Znamená tohle, že Barry nemá rád holky a nechce s nimi chodit? Protože to by bylo trochu na nic. Ne že bych věděla o někom, s kým by měl jakoby chodit, ale prostě, v naší koleji je tak moc holek a tak málo kluků, a tohle znamená, že všechny ty holky se postaví do řady a budou čekat na příležitost přebrat mi Maxe.

Barry mi řekl, že existují lidé, kteří jsou proti tomuhle. Což je hrozně nefér. Vím, že jsou lidé, kteří říkají, že kluci, kteří chodí s klukama, jenom chtějí pozornost. Já ale dobře vím, že Barry ani Lys nejsou kluci, kteří by stáli o jakoukoliv, byť i úplně běžnou pozornost od kohokoliv, takže to není pravda. Tak jako tak, kvůli těmhle lidem se Barry trochu bojí to všem říct, a tak to musím držet jako tajemství. A tak to i dělám, i když je to občas trochu těžké, když Aurora a Vianna tlačí na Lyse, aby jim řekl, jestli s někým chodí, když se hraje flaška. Věděla jsem, že si musí připadat pěkně blbě, ale nemohla jsem mu z té situace pomoct, protože to by jemu i ostatním ukázalo, že vím víc, než bych měla a než ví ostatní.

Dost o tomhle. Ještě tu mám jedno tajemství, ze kterého se musím vypsat.

Na naší koleji je takový nový kluk, Owen. Je mladší než my, ale nějak se mu podařilo zjistit, že náš nový profesor kouzelných formulí, Caldwell Huxley, má něco dočinění s těmi runami pod hradem a s tím strašným počasím. Řekl to profesoru Leicesterovi a pak se kvůli tomu cítil špatně, protože Huxleyho asi zavřou do Azkabanu k mozkomorům, což je hrozné. Říkal nám na koleji, že by moc rád udělal něco, aby zajistil, že Huxley nebude potrestaný tak tvrdě, jak by jinak asi byl. Lyse tahle myšlenka hrozně rozhonila. Říkal, že není důležité, jestli to Huxley udělal schválně, protože zabil hrozně moc lidí. Owen po nějaké chvilce začal natahovat, a já byla naštvaná na Lysandera. Já se Stuem jsme šli utěšovat Owena, zatímco Max zůstal s Lysem v společence (zůstal tam i tehdy, když jsem odtamtud naštvaně odešla, a jenom Stu přišel a ptal se, jestli jsem v pohodě, a byla jsem kvůli tomu smutná).

Ale pak jsme se s Maxem usmířili (asi jsme byli zase v pohodě vlastně asi dřív, než si Max všiml, že jsem naštvaná), seděli jsme před mým pokojem a Lys přišel a začal se o tom hádat. Nepamatuju si přesně, co který z nás řekl, ale vím určitě, že řekl, že Laurie má pravdu v tom, co o mně říká, a že Max se postavil a bránil mě před ním, což byl mega sladké. Pak se tam zničehonic zjevila Kate, přičemž věděla přesně velké nic o tom, co se tam celou dobu dělo, a snažila se, nevimco, asi být prefektka? Tím, že (znovu, po tom incidentu v koleji) řekla všem, aby se uklidnili. Přičemž já v tom bydla zase úplně nevinně a ona se chovala, jako kdybych byla ta, kdo to způsobil. Potom na ni byl Max docela hnusnej, a ona odešla. Jakoby, je pravda, že na jednu stranu se choval malilinko jako pitomec vůči Kate, protože Kate se asi fakt snažila napravit ten konflikt, a on na ni vybuchnul. Na druhou stranu, je to tak nějak hezké, když jsem ta, kterou tímhle brání. Udělal to kvůli mně, ne protože by si užíval být takový.

Lys se mi o pár dní později omluvil. Řekl mi, že ztratil jednoho rodiče kvůli někomu, kdo údajne neměl kontrolu nad tím, co dělá, když se to stalo. Takže je to prostě takový problém, který má. Ani si nevšiml, že Owen brečel. Upřímně, myslím si, že jeho mamku sežral vlkodlak, protože Max mi říkal, že ve spolce, když jsme byli se Stuem za Owenem, začal o vlkodlacích zničeho nic mluvit, a jednou taky prý utekl z hodiny, když se učili o vlkodlacích. Takže to je další taková věc, kterou budu muset držet v tajnosti, protože si nemyslím, že Lys by o tom chtěl nějak mluvit. Je prostě jiné říct Vianně, že jsem si s Maxem dala pusu pod jmelím, oproti tomu říct jí o těch nejhlubších jizvách a straších mých kamarádů. To bych nikdy neudělala. Kdyby jo, nemohla bych se na sebe nikdy pořádně podívat.

Když tak všechno tohle píšu, napadá mě, že v poslední době se bavím jen s lidma z naší koleje. Nejsem si úplně jistá, proč to tak je. Ale vlastně venku kromě Tie nemám moc kamarády. Možná je to proto, že lidé jsou ochotní mě tolerovat jen tehdy, když jsou okolnostmi donuceni se mnou trávit čas, ne když by to bylo dobrovolné. Měla bych aspoň napsat dopis Tie, abych zjistila, jestli se má teď líp, než jak se měla minule, když jsme spolu mluvily. Ale to byly takové temné časy. Teď je jaro a všechno je fajn.

Nejlepší asi je, jak jsme si teď hrozně blízko s Maxem. Nakonec. Pořád mu tak úplně nerozumím, ale myslím, že dost možná jsem třeba člověk, který mu rozumí ze všech nejvíc. Společně... kromě Stua, samozřejmě. Nemůžu se srovnávat se Stuem (ve většině věcí). Bez Stua by byla našel kolej naprostá katastrofa. Nikdo by s nikým nemluvil, lidé by se střídavě nesnášeli a možná by došlo i na pěstní souboje. Zní to trochu blbě, píšu to, jako kdybychom byli nějaká zvířátka a Stu byl náš ošetřovatel v ZOO, ale vlastně jo, je to pravda. Jediní, kteří by se dovedli i bez Stua vyhnout konfliktu, jsou Aurora a Barry. Moc bych chtěla být jako oni.

Minulý týden se konal poslední seminář o povoláních (bylo to vlastně ten den poté, co Bradavice skoro spadly, a spali jsme s Maxem v jednom pokoji ve stanu, a naše karimatky byly docela blízko u sebe!). Dostala jsem výsledky z toho dotazníku, co jsme dělali na začátku, a paní Hitori Thruffle si myslí, že chci být / měla bych být psycholožka nebo školní poradkyně. Nejdřív mi to přišlo dost vtipné, protože prostě, já jsem ve skutečnosti ta, která furt potřebuje poradce, protože nemám ponětí, jak vycházet s lidmi kolem mě.

Ale když jsem se nad tím zamyslela trochu víc do hloubky, říkám si zase, že jsem vlastně docela dobrá v poslouchání, držení tajemství a dávání prostoru lidem říct cokoliv, co chtějí říct. Nejsem si teda úplně jistá, jestli by ode mě lidé měli přijímat rady. To zní jako fakt špatnej nápad. Mám tolik různých nedokonalostí a charakterových chyb. Navíc, jestli se nepletu, tak musí člověk nejdřív být lékouzelník, aby se mohl stát psycholékouzelníkem. A to je na nic, protože já nemám hlavu na to, abych udělala všechny zkoušky a měla takovouhle práci. Ale aspoň mám nad čím přemýšlet. Nejhorší na tom je, že lidé kolem mě se tváří, že už vědí všechno o tom, co budou jednou dělat. Vědí, kam chtějí jít na stáž a proč. Já nemám ponětí.

Už mě bolí ruka, protože tenhle zápis do deníku je už teď strašně dlouhý, ale musím ještě napsat tuhle jednu poslední věc. Já a Max jsme byli venku z koleje po večerce od Vánoc dvakrát. Poprvé to nebylo vůbec dobré, protože nás chytil profesůrek. Takhle trapně jsem si nikdy dřív nepřipadala. Nejhorší na tom bylo, že si myslel, že to naplánoval Max, a přitom to byl celé můj nápad. Podruhé to bylo těsně před zkouškovým týdnem a bylo to protože jsem potřebovala odevzdat křížovku, kterou jsme dostali od profesora Hatfielda. Všimli jsme si, že většina kamenů a suti z chodeb už je odklizená, ale na jednom místě poblíž knihovny furt ležela hromada šutrů. A tak jsme objevili tajnou chodbu! Bylo to STRAŠNĚ děsivé, ale Max řekl, že mě bude chránit, kdyby to bylo potřeba, což mě trochu uklidnilo.

Chtěli jsme to pak říct ostatním ve spolce, ale když jsme přišli, Aurora, Stu a Vianna si s námi vůbec nechtěli povídat a bylo to hrozně divné. Vypadalo to, jako že mají nějaké tajemství, které smí vědět úplně každý kromě nás dvou. Bylo to nepříjemné a trapné. Později přišel Stu a Vianna a Max se snažil vyjednávat a získat jejich tajemství za to naše. Potom řekl, že Vianna je stejně drbna, a Stu se jí snažil bránit, čemuž jsem moc nerozuměla, protože každý ví, že Vianna je doopravdy drbna. Navíc ten komentář ani nebyl tak jízlivý, když vezmeme v úvahu to, že přicházel od Maxe. Tak jsme se rozhodli, že to nikomu neřekneme. Ale usmířila jsem se se Stuem asi o pět minut později, a absolutně nechápu, jak je to možné, ale to samé udělali i Max s Viann. Bylo to nějak asi kvůli tomu, že on po ní hodil pastelku a pak si to u ní chtěl napravit? Tak něco. Takže je to zase dobrý. I když furt mám trošku pifku na Viannu, protože nás sledovala, jak se s Maxem líbáme. Ale vzhledem k tomu, že jsou teď s Maxem velcí kamarádi, tak se přes to prostě nějak přenesu.

A teď už zbývá jen zabalit věci a užít si posledních několik dnů v Bradavicích, než bude léto a zase se všechno změní.