Zdá se mi, že jak postupně vyprchává léto, současně s ním mizí spousty zbytečného dramatu, které během něj vznikly. Kromě Laurie se teď s nikým nehádám. Laurie teda doopravdy nemůžu vystát. Ale došla jsem k závěru, že bude lepší to moc nedávat najevo. Vysvětlím proč.
Takže, můj vztah s Maxwellem a Laurie přesně odráží způsob, jakým se mi oba omluvili, a to navzdory tomu, že já se k nim nechovám ani trochu rozdílně. Připadá mi, jako že všechno, čeho jsem se obávala, když se mi omlouvala, se nakonec vyplnilo.
Jeden večer jsme seděli v Děravém kotli s (myslím) Viannou, Stuem a Laurie. Povídali jsme si o domácích mazlíčcích a já řekla, že bych si moc ráda pořídila sovu. Jakou reakci by člověk tak asi čekal? "Hej, to je super, jak ji chceš pojmenovat?" Jasně. Něco takového by asi řekl kamarád (proto to taky řekli Vianna a Stu). Laurie místo toho měla obavu, jestli náhodou nebude moje zvíře dělat moc velký nepořádek, a jestli se nám dobře vejde na pokoj (kde je mimochodem jenom její bordel, já mám všechno hned u postele). "Musíš myslet hlavně na MĚ, protože JÁ mám tak málo prostoru v pokoji!" Naprosto mi v tu chvíli zkazila všechnu radost, co jsem z toho měla.
Ve skutečnosti jí na mně totiž nezáleží, záleží jí jenom na tom, jak se jí můžu hodit. A hlavně to nejdůležitější - nemůže snést pomyšlení, že bych jakkoliv narušila její plány, že bych udělala cokoliv, co chci nebo potřebuju já, a co se jakkoliv tříská s její vlastní vůlí. Možná, že jsem byla její kamarádka jen proto, že jsem taková nějaká přizpůsobivá a nemusela se se mnou namáhat nebo mi v něčem pomáhat.
S Maxwellem je to o mnoho lepší. Fakt nerozumím, jak je možné, že se zdá, že jsem si s ním blíž než s ní. Vždycky se mnou mluví tak nějak ve slušnosti. I když říká věci, jako že se mě nikdy nikdo nemůže bát, tak to neříká, jako že by se mi vysmíval; spíš je to takové přátelské pošťuchování. V poslední době si celkem povídáme a nevypadá to, že by ho otravovala moje přítomnost. A mně zase rozhodně nevadí on. Upřímně si myslím, že je možná o dost lepším člověkem uvnitř než zvenčí. Ale i kdyby se ukázalo, že to je kravina, tak furt má dost velkou rezervu na to být mnohem lepší než Laurie.
Jo a úplně od věci, teď jsem si vzpomněla, že jsem tenhle týden mluvila s Abby a říkala, že to, jak jsem byla s Barrym v muzeu, bylo rande. Musela mi slíbit, že už nebude takové pitomosti říkat, protože jinak bych ji zabila. Bylo by to TAK trapný, kdyby zjistil, že o tom někdo takhle přemýšlí. To je ta nejhloupější věc z tohohle týdne.
A taky je to jediná tak-tak pozitivní věc, co můžu tenhle týden napsat, takže pojďme zpátky k Laurie a Maxwellovi.
Chci si koupit velkou sovu. Prostě jednu z těch mohutnějších, třeba výra, nebo tak. Protože je schopný odnést nejen dopis, ale taky i třeba větší balíčky nebo tak. A taky jsou docela výři docela roztomilí. Už jsem psala, co si o tom myslela Laurie, ale všichni ostatní mě v mém nadšení podporovali. VČETNĚ Maxwella. Doslova mi řekl, že to není rozhodnutí Laurie, a že bych si měla koupit takovou sovu, jakou si přeju. Souhlasím s ním na 100 procent. Řekl mi, že s ní mluvil o našem přátelství, ale nemůže jí prý říkat, co má dělat. To znělo rozumně. Maxwell fakt není špatný kluk. Už jsem mu úplně odpustila. Tak hrozně ráda bych byla, kdyby to bylo to samé s Laurie.
Jo a mimochodem, samozřejmě, že si teda pořídím toho výra. Vianna mi nabídla, že se k nim můžu přistěhovat, kdyby byla Laurie už nesnesitelná. A taky by byly ochotné si prý vzít k sobě Laurie, což je mnohem lepší volba, protože jinak by s ní zůstala sama chudinka Abby, a to si nezaslouží. Navíc Vianna úplně nevzala v potaz skutečnost, že výři jedí žáby, a že není moc pravděpodobné, že můj výr a její žába by byly nějaké výjimky.
Dnes jsme seděli s Lysem v Děravém kotli a povídali si o všem možném, když najednou přišla Laurie a přisedla si. Od té chvíle mě vlastně furt jen kritizovala - všechno, co jsem řekla nebo udělala. Hlavně mě ale naštvalo, když začala mluvit o tom, že bych měla pracovat na svém vystupování před lidmi, aby mi to nebylo nepříjemné. Prý že to jednou budu potřebovat. Celou dobu to vykládala tak, jako že je se mnou něco špatně (a s Lysem taky), prostě proto, že si nepřipadáme dobře v záři reflektorů. Dokonce začala mluvit něco o cvokařích? Jako fakt? Začaly jsme se hádat hned dvakrát, vždycky, když Lys odešel od stolu. Vím, že bych obecně raději neměla moc říkat lidem, co si myslím, ale nemohla jsem si pomoct. Všechno to předstírání, že jsme kamarádky, mi najednou přišlo tak zbytečné, škodlivé a bolestivé. Laurie mi řekla, že se na ni dívám jako na vraha. Doopravdy si to nemyslím. Hej, jsem schopná připustit, že je těžký pro lidi si mě oblíbit. Jsem celkem trapná, nemotorná a hloupá. Ale rozhodně jsem nebyla na Laurie neslušná nebo hrubá, to v žádném případě. Strašně jsem se snažila se s ní znovu zkamarádit, několikrát jsem sama přišla s tématy, o kterých bychom si mohly povídat, a vždycky mě nějakým způsobem odmítla nebo ponížila. Jsem z toho prostě už unavená. Byla jsem z toho tak unavená v té chvíli, že se mi chtělo brečet. Což bylo suprtrapný, protože přesně v tu chvíli se vrátil Lys.
Nejsem si jistá, co budu zítra dělat. Bylo by to všechno o tolik jednodušší, kdybych nebyla tak na nic, a byla bych schopná prostě zůstat zticha. Nebylo to celý zas tak hrozný. Nebylo to úplně nesnesitelný. A hrozně se bojím toho, že lidi budou mít raději Laurie než mě a já zůstanu sama. Samozřejmě že budou mít Laurie radši - je hezčí, chytřejší (vysmívala se mi, že chci dělat jen studijní minimum, a taky se mi pořád vysmívá, že nerada sedim celé dny ve škole), společenštější, sebevědomější; je to prostě holka, kterou musí mít rád každý. A pak, když budu takhle stát proti Laurie poté, co ona je na mě takhle protivná všemi těmi lstivými a nenápadnými způsoby, všichni ti lidi si vyberou její stranu a já budu zase úplně sama. Přesně jako na základce. A to je ten důvod, proč musím spolknout všecku svojí zbytečnou hrdost (jako by bylo, na co být hrdá) a prostě Laurie tolerovat. Protože nechci přijít o všechny ty ostatní lidi.
Jo, a Lys je dost fajn.
