Nevím, jak bych smýšela o Lauriině omluvě, nebýt té Maxovy, která byla tak od srdce a která jí těsně předcházela. Abych řekla pravdu, nevím ve skutečnosti, co si o ní myslím, ani takhle.
Strávila jsem dva dny v Colchesteru, hlavně s mámou a s tátou. Vyrazili jsme spolu na výlet do lesa, což bylo super, a taky jsem pak šla na návštěvu k Fosterům, za Abby, která dělala zdravotní sestřičku Megan. Sice si na svou mladší sestru pořád stěžuje, ale aspoň tak nějak připustila, že ji nijak nepotěšilo, že se Megan cítila tak špatně (podle Abigail to bylo fakt hrozný!).
Musela jsem pak dohnat práci na farmě, když jsem se vrátila, a Tie mi nabídla, že mi s tím pomůže, což od ní bylo fakt super. To bylo včera, v pátek. Vyráběly jsme spolu kozí sýry, povídaly jsme si o Mie, která na Tie zřejmě žárlí, a v tu ránu se objevila ve dveřích Laurie, celá v bílém, žádajíc, abych si s ní promluvila. Přišlo mi, že by nebylo nejchytřejší všeho nechat, jen abych s ní mohla mluvit. Bylo to divný. Pár dní předtím jsem na ni narazila v bance, a byla prostě... nevím. Čekala bych, že by měla mít třeba radost, že s ní mluvím, vzhledem k okolnostem, ale místo toho kolem mě jen tak prošla a když jsem na ni zavolala, trvalo věčnost, než se otočila a vyrazila ke mně, a pak se ještě tak nějak šklebila, když jsme mluvily. Přišlo mi, jako bych se já doprošovala JÍ, abychom si promluvily, což prostě jednoznačně není ta situace, ve které bychom měly být.
Takže jsem dodělala várku sýrů a šly jsme spolu na molo. Začala mluvit; no, neřekla toho vlastně moc. Řekla, že určitě vím, za co se omlouvá. Mohla jsem se jí v tu chvíli zeptat, za co teda, ale nechtěla jsem, aby prostě... Nevím. Myslím si, že když se chce člověk omluvit, a myslí to doopravdy, tak sám řekne, co si myslí, že udělal špatně. Vyjádří to. Protože je to tak správné. A kdyby se mi doopravdy chtěla omluvit, tak by měla sama přijít na to, co má říct. Takže místo toho, abych z ní něco tlačila, tak jsem čekala, jestli něco takového řekne. A nakonec docela jo - řekla, že mi to muselo určitě ublížit, když jsem neměla žádnou pořádnou oporu, kterou jsem zrovna potřebovala. Což ale nebyla pravda, protože doslova každý kromě ní mi podporu dal. Když jsem to vyslovila nahlas, řekla, že tak to myslela - podporu od ní. Jako by jediná dobrá, pořádná opora mohla přijít od ní. Dál jsem to nekomentovala, protože jsem to nechtěla celé ještě zhoršit, ale bylo to tak nějak zvláštní od ní, takhle to říct.
Ale to je právě to. Když jsem byla bez Laurie, uvědomila jsem si, že ji tak úplně nepotřebuju. Nic moc pro mě nedělá a vlastně nikdy ani nedělala. Furt se jen trápím, jestli Laurie schválí moje rozhodnutí, jestli pro ni budou v pořádku moje myšlenky, jestli dobře ohodnotí slova, která vyslovím. Tak moc jsem si přála, aby Laurie byla moje kamarádka, a pak, když to celé pokazila, tak mi prostě nechyběla. Došlo mi, že mám tolik jiných kamarádů, což jsem nikdy dřív neměla; možná, že tyhle kamarády nemají tak lesklé rtíčky a jejich máma není hvězda Broadwaye, ale doopravdy jim na mně záleží. Jestli si to jen nenamlouvám; mám fakt takové kamarády? Záleží mým kamarádům na mně? Myslím si, že Auroře a Vianně jo... a Tie, samozřejmě, a asi Barrymu. Doufám.
Prostě jsem si tou Lauriinou omluvou nebyla jistá. Byla nervózní, to zase jo, to jsem poznala, ale nevím, jestli byla nervózní z toho, jestli jí odpustím, nebo z toho, že by její plán nemusel vyjít. Takže jsem prostě řekla, že to přijímám. Nechtěla jsem to zkazit. Nechtěla jsem vyslovovat pochyby, když je možné, že to myslela upřímně, a když vím, že je taková pyšná. Ve skutečnosti je totiž pro Laurie fakt velký čin už to, že mi vůbec napsala a něco řekla. Nemůžu čekat, že to bude dokonalé. A bylo to vůbec upřímné? Nevím. A pro teď mě to nezajímá. Můžu se s ní kamarádit i tak. Jasně, asi už nikdy nebudeme nejlepší kamarádky jako dřív, ale tohle je nejlepší varianta, kterou můžu získat, a je to dokonce nejlepší varianta, kterou si vůbec přeju. Zeptala jsem se jí, jestli je teď v pohodě s Maxem (je), a shodly jsme se, že nejlepší bude nechat tohle drama za námi. Uvidíme, jestli jí dokážu znovu začít věřit.
Mimochodem, vím, že není tak úplně správné srovnávat přátelství, ale Tie mi přišla pomoct, když jsem nebyla schopná dosáhnout na kvótu. Laurie strávila celý ten den pak se mnou v kuchyni, viděla, kolik mám práce a jak je to celé těžké, a neudělala nic. Dokonce jsem jí řekla o pomoc, a ona řekla, že neví, jak se to dělá. Řekla jsem, že bych ji to mohla naučit, a ona... prostě nechtěla, no. Tak proč bych měla považovat Laurie za lepší kamarádku, jen proto, že byla ta první, kterou jsem potkala v Děravém kotli, když jsem minulé léto poprvé byla úplně sama v Londýně?
Jo ale teda nevím, jestli já jsem tak dobrá kamarádka pro Tie, protože dneska ráno mi řekla něco citlivýho o sobě a Nathanovi a asi tak minutu poté jsem to vyslepičila Yvi. Pak mi došlo, že to je asi špatný, ale prostě jsem mluvila rychleji než myslela. Yvi se chovala trošku divně, ale asi jsme si jen neporozumněly. Tak doufám, že jsem tím nezpůsobila Tie nějaké trable.
